Black Robe
Black Robe
Režie:
Bruce BeresfordScénář:
Brian MooreKamera:
Peter JamesHudba:
Georges DelerueHrají:
Lothaire Bluteau, Aden Young, August Schellenberg, Tantoo Cardinal, Frank Wilson, Raoul Max Trujillo, Gordon Tootoosis, Alison Reid, Sandrine Holt (více)Obsahy(1)
Je rok 1634, děj začíná v Quebecu v Severní Americe. Toto území je postupně zaplavováno francouzskými kolonialisty a misionáři. Jedni touží po moci a bohatství, druzí by rádi převrátili původní indiánské obyvatele na křesťanskou víru ve snaze o své vlastní spasení. Tento film vypráví, zřejmě podle dochovalých zápisů, o střetu dvou zcela odlišných civilizací a tedy i odlišném pohledu na podstatu života a jeho chápání. Zpočátku pouze lehce dobrodružný příběh postupně graduje do drsných a krutých praktik zacházení indiánských kmenů s misionáři, tedy s nežádoucími vetřelci. (Kimon)
(více)Recenze (48)
Velmi zajímavý a originální snímek. "Indiánka" z období, o kterém se toho příliš neví (1634) a filmů o něm je nepatrně. Inspirací k tomuto filmu jsou životy a putování mnoha jezuitských misionářů, kteří působili mezi lesními kmeny Nové Francie v 17. století. Ač mám k snímku menší výhrady (Irokézové jsou až moc záporní, Huróni příliš bezmocní), svou syrovostí, reálností výpravy a přiblížením myšlení indiánů si u mě vysloužil 90 %. Mám ho radši než "klasičtější" snímky podobného tématu jako je Tanec s vlky nebo Poslední Mohykán. ()
I když podle názvu jsem nečekal žádnou taškařici,po shlédnutí snímku musím říct,že to byla docela soda. Bruce Beresford je pro mne neznámé jméno,ale všechna čest! Tenhle film si myslím zaslouží,aby neupadl v zapomění. Samozřejmě příznivci akční zábavy si na své asi moc nepříjdou,ale jinak kdo neviděl,vřele doporučuji. ()
Chcete nezkrášlený obraz Severní Ameriky v sedmnáctém století? Máte rádi indiánky? Navíc okořeněné nádhernou hudbou? Pak je Černé roucho tou nejlepší volbou. Zima, úzkost, nejistota, strach z napadení ostatními indiánskými kmeny ze snímku přímo kape. K filmu jsem se vrátil po delší době a teprve nyní jsem více ocenil jeho naturálnost a přesné historické reálie. Zvláště scéna mučení v táboře Irokézů zanechá v divákovi hlubokou stopu. Dalším rozměrem je i úvaha o správnosti náboženských a myšlenkových představ protikladných světů. Stojí indiáni o ráj evropského modelu, kde jsou podle nich jen samá černá roucha? Jak už napsalo více recenzentů, podobný snímek Misie je pravděpodobně větším dílem a zasáhne širší diváckou skupinu, Černé roucho mu však nebezpečně šlape na paty. ()
V pražských kinech se promítal od 22.10.1992 (Kotva) ()
Celkem hezký a hlavně realistický film z indiánského prostředí poloviny 17. století, misionář se choval jako misionář, indiáni jako indiáni syrovost některých scén byla naprosto na místě 4/5. ()
Udivilo mě, jaký stupeň realismu a syrové výpravnosti dokázal režisér "Řidiče slečny Daisy" vtisknout o dva roky mladšímu "Černému rouchu". V úchvatných krajinách, ještě úchvatnějších s hudebním doprovodem osvědčeného Georgese Delerua, se mluví a zpívá místními nářečími, vyměšuje, souloží, zabíjí ; denně jde o přežití. Míra násilí, proti níž se ohradili někteří kritici, mi připadala stejně přirozená a účelná jako kalendářová panoramata. Cizorodý prvek v tomto sotva rajském, leč opravdovém světě představují sutany jezuitských misionářů, ne náhodou proniknuvší až do názvu díla. Mladý kněz Laforgue namísto slibovaného Ráje vnáší do srdcí lidí nekonečných drsných lesů i do svého vlastního pochybnosti, zmatek, rozvrat. Zlomek poznání přichází pozdě, dvě kultury si zůstávají navzájem cizí, nepochopitelné a nepřátelské. V závěru se nedovíme, zda náš snaživý sluha Páně nakonec docela přišel o svoji víru, nebo se v ní navzdory osobnímu prožitku utvrdil. (Jednoho zasloužilého kritika dokonce sklíčil pocit, že právě zhlédl "předehru k ničemu". Nesdílím jeho dojem : onu "předehru" vnímám jako svébytné dílo a ono "nic" jako jeho pointu.) Přisuzovat Laforguovi naivitu nebo fanatismus by myslím nebylo na místě : jsa dítětem své doby a společenské vrstvy žije, jak umí, podle vštípených zásad a ideálů - jako ostatně všichni v tomto příběhu bez hrdinů a zlosynů. Beresford si dal záležet, aby své postavy příkře nesoudil, což nemění nic na skutečnosti, že nakonec víme, jakou podívanou nám přichystal : totiž na tragédii kolonialismu. Přes drobné nedostatky ve scénáři je "Černé roucho" po historické a etnografické stránce hodnověrným a dojmově silným dramatem víry a lidskosti. A také jedním z nejlepších filmů o Indiánech, jaké jsem dosud viděl. Nejen úvodními titulky svého "Nového světa" se k němu nahlas přihlásil I Terrence Malick. ()
Působivý a velice syrový film o misionáři, který ve svém svatém poblouznění chtěl spasit kmen kanadských indiánů. A ač neustále narážel na odmítnutí, výsměch, rány a další těžkosti, tak šel dál. Konfrontace filozofie církve a prostých indiánů, kdy mi přišlo, že leckdy ti rudoši byli mnohem, mnohem moudřejší. Nádherná krajina, luxusní hudba, výteční a neokoukaní herci. Jen ten začátek byl až příliš utahaný. ()
Úžasný hudební doprovod. Vřele doporučuji k duševní meditaci. ()