Ženy v běhu

„NEŽ TÁTU ULOŽÍME, MĚLI BYSME MU SPLNIT POSLEDNÍ PŘÁNÍ – UBĚHNOUT MARATÓN…“ /// Ženy a život. Samý klišoidní situace (včetně svéráznýho rodiče a roztomilýho (?) nešiky Vetchýho), který mají vehnat slzu do oka. A jelikož se to veze na romantický a optimistický vlně a každá z žen své štěstí najde, bude to mít hodně fanynek. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zadara bych se žádnou holkou nebyl. 2.) Chystám se umřít a nevím, jaký vyslovit poslední přání. 3.) Stará začala běhat. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (22.11.2019)

"Jeho Kolík mi otravoval moji Fanynku." Začnu zostra - běhalo se tam fakt hrozně, o mým milovaným nohejbalu se jen mluvilo a Kačka byla příjemná jak připínáček ve spoďárech. Jenže pak jsou tu pozitiva - úsměv Báry, mluvící skříň nebo dokonalej soulad pragmatický Marcely s flegmatickým kancem Karlem. To mě bavilo, navíc jsem se naučil vybrat správnou okurku k nasazování kondomu a začal jsem uvažovat o častějším zařazení písmenkový polívky do jídelníčku. Prostě jsem viděl jenom takovej milej film a ono to někdy stačí ke spokojenosti. (16.09.2021)

Nejdříve jsem si říkal, že je to přesně ten film, který je sice divácky vděčný, ale jako celek nedává větší smysl. Zpětně ale musím uznat, že to solidně šlape, humor je skvělý a celkově je to na poměry českých filmů docela vkusné. Nedostatky tak asi nemá cenu nijak více řešit, protože konzistenci vyprávění nijak zásadně neovlivňují. Navíc tohle beru vyloženě jako film "pro lidi". Žádné velké filmařské umění nečekejte, ale dostanete poctivou komedii, u které se zasmějete. Po roce a půl tak zvyšuji na čtyři hvězdy. (07.02.2019)

Byla jedna vdova, měla tři dcery a zhruba devadesát minut na to, aby je dostala takříkajíc pod čepec. To je zadání české romantické komedie Ženy v běhu. Matka plní ještě jeden úkol, v souladu s nebožtíkovým přáním uběhnout maraton. Humor je založen na stereotypech mužských a ženských rolí. Průhledné až hrůza, za půl hodiny už je s pomocí náhod rozpárováno, takže by se mohlo skončit. Zbývá přidat pár slzavých vzpomínek u domácího videa, pouček typu „dítě by mělo mít tátu“, klipových sekvencí s písní, režijních doslovností od zmačkaných lístků po zhrzené odchody za deště a navrch tři psy, což je i na vypravěčskou vatu dost. Ale také – a v tom tkví příjemné překvapení Žen v běhu – se pěstuje docela vkusný humor. Jako debutující režisér natočil Martin Horský nevýbojný odlitek televizních Bakalářů, zato coby scenárista, který už má za sebou tři romantické komedie plus jeden seriál, si pohrál se slovními přestřelkami i průpovídkami jako „pes ve střídavé péči“. Byť zábavu občas míchá z provařených přísad, kam spadá otcovská lekce synovi v nasazování kondomu nebo dvojice přistižená v posteli malou školačkou. Klukovské rozpaky Vetchého s Hofmannem schovávané pod chlapáckou masku dokonale odzbrojují a způsobují, že ve filmu určeném ženám baví nejvíce muži, přestože je režisér nutí ždímat některé skeče až do poslední kapky. Ženy v běhu jsou předvídatelné, jímavé a pozitivní až na půdu, nicméně neškodným způsobem, který se bude líbit. (23.12.2019)

Fakt nejsem cílovka a podle toho hodnotím. Film je zaměřen prostě na ženy a jede v jejich vidění světa se všemi klišé a předsudky o chlapech (neschopní, sprostí, neumějí vyprat, uvařit, vyžehlit; všechny rodiny bydlí v velkých bytech - dokonce poschoďových! - nebo vilách, všichni mají nejnovější kuchyni; ženy mají vždy pravdu a chlapa akceptují jen tehdy, pokud s nimi souhlasí a udělá to, co chtějí ony; chlap nemá právo na koníčky, jsou zbytečné; ženatí chlapi a majitelé firem jsou záletníci atd., atd.). Pokud jde o humor, z dvaceti trapných pokusů se jeden tip povede. Celé je to sluníčkové, nikdo neřeší žádné jiné problémy (kde dělají postavy Vetchého a Kostkové?, jejich děti chodí do nějaké školy?, kde dělá postava Kubařové?, mají nebo nemají babičky a dědy?, jestli nežijí, proč jim nejdou na hřbitov?, jak slaví třeba Velikonoce?), postavy jsou takové všechny jednorozměrné, nic o nich nevím. Vím, vím, je to oddechovka, komedie, ale s takovými postavami se neumím ztotožnit. Třeba když vezmu starší českou komedii Kristián, tam hraje ten malý byt, papučky a domino velkou roli a člověk za tím vidí charakter té postavy, všechny ty rituály tomu dávají smysl, chápu motivace postavy i důvody, proč dělá,co dělá. Tady nevím, přijde mi, že dvě ty dcery by potřebovaly profackovat, aby se postavily na vlastní nohy a jen trpně nečekaly, co jim život náhodně - protože je to romantický film, že? - přinese. Vlastně to není romantický film, ale spíše červená knihovna. Jakmile se seznámíme s postavami, je jasné, co přijde v dalších scénách, a jen si odškrtáváme povinné položky. Někdy to funguje, někdy ne. Já se do toho nedostal - celé mi to přišlo povrchní jako nějaký nekonečný seriál typu Ulice, Ordinace nebo Slunečné včetně jednoduchosti těch vztahů, chvílemi dost nudné a plácající se v bezradnosti, bez nějakých větších zvratů. Chápu, že dívky a ženy všeho věku se v kinech dobře bavily, ale kolem mne to žel jde i přes dost dobrou kameru dalekým obloukem. Nebavilo, není v tom ani ta skutečná lidská hřejivost (jen ta vychcaná a vydírající - když je potřeba zaútočit na city, vraž tam chuděrku dítě, nebo psa, nejlépe obojí.) (21.03.2020)