Those Wonderful Men with a Crank
Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Vladimír Menšík, Jiří Menzel, Vlasta Fabianová, Blažena Holišová, Hana Burešová, Jaromíra Mílová, Josef Kemr, Oldřich Vlček, Josef Somr (více)Obsahy(1)
Děj půvabného retrofilmu Jiřího Menzela je situován do doby dávno před vznikem barrandovských ateliérů a je poklonou dnešních tvůrců jejich předchůdcům, někdejším průkopníkům filmařského kumštu. Scenáristé Oldřich Vlček a Jiří Menzel se nesnažili zastírat, že jejich příběh je sice fabulován s licencí umělecké nadsázky, že se však zná ke svému konkrétnímu historickému předobrazu. V roli kouzelníka pana Pasparta, kterou ztvárňuje Rudolf Hrušínský, není tedy těžké odhalit inspiraci osudem eskamotéra a kouzelníka Dismase Šlambora, kterému byla na jeho umělecké jméno Viktor Ponrepo vystavena kinematografická licence na první pražské stálé kino, otevřené 15. září 1907 v domě u Modré štiky v Karlově ulici. I Vladimír Menšík, Jiří Menzel a další hrají ve filmu postavy, které se znají ke svému historickému vzoru – prvnímu českému filmovému herci, kabaretiéru Josefu Švábovi-Malostranskému, režiséru a kameramanovi našich prvních filmových snímků Janu Kříženeckému a mnoha jiným z těch, kteří na přelomu 19. a 20. století propadli vábení sirén kinematografu. Historici spočítali, že mezi lety 1896–1898 bylo v Čechách vydáno dvacet kinematografických licencí, z toho tři čtvrtiny domácím provozovatelům. Koncem roku 1909 měla Praha už 6 stálých kin, o rok později pak už třikrát tolik. Svá kina měly už i Brno, Bratislava, Košice a další města. Když v červnu 1912 vznikal Spolek českých majitelů kinematografů v království českém, byl provoz kin regulován už i množstvím úředních vyhlášek, cenzurních předpisů a dalších omezení. A tak film o báječných mužích s klikou není jen nostalgickou vzpomínkou, ale také holdem všem, kteří v časech pionýrských i později prošlapávali našemu filmovému umění cesty. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (86)
Lepší příběh by to chtělo a dejme tomu vymazat Menzela. Na pana Hrušínského se příjemně kouká, ale zábavy si tady člověk nějak moc neužije. Spíše je to celé takové jakože od všeho trošku. Semtam vtípek, semtam se to tváří jako kus historie a občas probleskne i vážnější chvilka. Věřím že každému tenhle zvláštní film sedne jinak. 65% ()
Už vtedy na počiatkoch kinematografie sa niekto snažil bojovať s nedostatkom, presnejšie úplnou absenciou domácej filmovej tvorby. Nebavilo ho púšťať vo svojom biografe stále dookola americkú, nemeckú alebo francúzsku tvorbu, aj keď tie párminútové veselohry boli rozkošné. Na film so sprievodom živého klavíra a akútnym nebezpečenstvom požiaru z premietačky s kľukou si už nemôžu zaspomínať ani tí najväčší pamätníci. Práve na takéto pripomenutie je film vhodný, je príjemný český komediálny, ale na príbehu veľmi popracované nebolo a ustúpil do úzadia výtvarnej štylizácii filmu. ()
To, co se dá zdá být v tomto dalším Menzlově erbovním díle možná retardující patinou, je ve skutečnosti jeho nejsilnější stránkou. Odvaha použít mýtus-báj namísto jistě doložitelné kronikářské doslovnosti podle mého názoru dílu naopak o to více prospěla. Že směr, který si Menzel s Vlčkem zvolili, je přesný, naznačuje Menzlova zmínka o recenzentovi, který mezi nejsilnějšími místy filmu zmínil právě jejich dobové dotáčky a zaměnil je přitom za věrohodnou dobovou reálii. Jinak obtížně prostředkovatelný příběh nabývá právě tímto groteskizujícím odstupem na přesvědčivosti a zpětně - synergicky, interaktivně - zesiluje i jeho nesporný secesní nádech. Idealismus a nezištnost, který tito průkopníci vkládali do své buditelské činnosti, byly mimořádné. A mimořádný je i hold, kterého se jim post mortem dostalo od jednoho z největších českých režisérů všech dob dílem, které v jeho početné filmografii patří k těm nejvýraznějším. ()
Mám z toho dost podobné pocity jako z Rozmarného léta. Je to krásně a s citem natočené, skvěle zahrané, poetické a nejedna scéna se mi líbila, jenže celkově mě to bůhvíjak nevzalo, podruhé už to vidět nemusím a víc jak průměrné dojmy z toho taky nemám. I přes to, že je to příjemná pocta počátkům kinematografie u nás a i přes to, že i na Jana Kříženeckého se zde vzpomene. Třeba to víc docením časem, ale teďka mě to fakt moc nevzalo. 3* ()
Silný autorský film Jiřího Menzela s pro něj netypickým prvkem osobní angažovanosti. Z dějového rámce je hodně patrné, jak moc považuje obecné dějiny (nemluvě o té české) kinematografie za své... Nostalgická stylizace do poetiky přelomu 19. a 20. století se Jiřímu Menzelovi a jeho téměř dvornímu kameramanu Jaromíru Šofrovi povedla na výbornou, stejně jako čistě vyfabulovaný námět a hlavní dějová osa jen rámcově popisující skutečné pionýry českého filmu, výslednému nostalgicky-romantickému duchu hodně napomáhá melancholická klavírní hudba Jiřího Šusta. Jestliže kinematograf staví filmovou pietu, pak by měla být zrealizována přesně takto vkusně a sofistikovaně, jak se to stalo ve snímku páně Menzela. Báječní muži s klikou - rozpohybované romantické představy v duchu opojení magií pohyblivých obrázků... ()
Galerie (18)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jiří Kučera
Zajímavosti (6)
- Jiří Menzel sáhl po zkušenosti z filmu Na samotě u lesa (1976) po členech Divadla Járy Cimrmana do obsazení. Ve filmu vystupuje Jaroslav Vozáb, Pavel Vondruška a Oldřich Unger. (mnaucz)
- Film byl vybrán jako zástupce československého filmu, který se ucházel o Oscara v sekci cizojazyčný film za rok 1979. (orkadimenza)
- Aby se nemuseli tvůrci otrocky držet historických faktů a mohli popustit uzdu své fantazii, přikročili ke kompetní změně jmen. Z Ponrepa se tak stal pan Pasparte, z Kříženeckého Kolenatý a ze Švába-Malostranského kabaretiér Šlapeto. (hippyman)
Reklama