Slavnosti sněženek

Se šípkovou! Se zelím! Se šípkovou! Se zelím! Hrabal a Menzel, to je jistota, u které vždy vznesu menší pochyby tom, jestli to nebude až moc praštěné a absurdní jako u Postřižin, které beru za tokový slabší Menzelův film, navzdory tomu, že jej většina opěvuje. U Menzelových adaptací na Hrabala mám často problém s tím, že jsou až příliš poetické, často se nechávají unést a tak moc se zaměřují na jídlo a ženy, že zapomínají na příběh. Není nic špatného na tom, když se na tyto dvě témata film zaměří, ale není přece podstatné tomu nechávat většinu času na plátně. To ale platí jen o Postřižinách, které mi zcela nesedly a myslím, že je ten film sice krásný na pohled, ale jinak absurdní, bizarní ptákovina bez jakéhokoliv smysluplného příběhu. Teď už ale k samotnému dílu. V prvé řadě bych chtěl radostně oznámit, že se podle mého názoru jedná o nejlepší zfilmování Hrabalovy knihy. Opět to je poetická komedie, což asi nikoho nepřekvapí. Ale Menzel tu je v prostředí, ve kterém téměř nikdy nedělá chyby. Je totiž na vesnici, a jakmile Menzel vypráví příběhy z vesnice, tak je kvalita zaručená. Začnu s humorem, který je opět vydařený. Absurdní vesnické šarvátky nikdy nepřestanou bavit. Jedna hláška střídá druhou, ale přes ten všechen dokonalý humor nabízí film i něco navíc. Hrabal dokázal nenápadně kritizovat, a to Menzel v každém filmu, výjimkou jsou Postřižiny, dokázal přenést na plátno. Jenže všechna ta kritika na tehdejší režim, je servírována s lehkostí a humorem, že proti tomu tehdy nešlo říct ani slovo. Příběh, i když nemá sto procentě stanovenou zápletku a cíl, tak víme, kam to všechno spěje. Jakmile hoši myslivečtí uloví kance a proběhne nesmyslná, ale přesto dokonalá hádka, tak se film ubere jasným směrem, k hostině. Já s těmito Hrabalovskými adaptacemi mám obecně jeden menší problém. To je ten, že i když je to kochání se nad přírodou, vesnickým životem atd. krásné, tak to ve velké míře lehce vadí. Na druhou stranu bych si to bez toho Menzelovy filmy nedokázal představit, tudíž to vlastně ani není kritika, jako spíše pochvala. Ale je důležité to ,,kochání" umírnit a netrávit tím celý film jako u Postřižin. Přesunu se k postavám, které opět nejsou jak vystřižené z druhořadého časopisu, ale zaujmou. Každá postava má jasný komicko-vesnický charakter a ten, kdo tvrdí, že ho žádná postava svojí výstředností a humorem nezaujala, tak lže. Co je mimo jiné v Menzelovských filmech jistota, tak jsou právě ty postavy, které Menzel vezme a z jednotlivé vesnické povahy udělá extrém, díky čemuž vykouzlí postavy, na které nejde a nejde zapomenout. Osmdesátky, to byla ještě doba, kdy jsme měli jenom dobrý herce. Hrušínský, navzdory tomu, že tu jeho role není tak soustředěná a výrazná jako ve Vesničko má středisková či jiných filmech, tak nebrání tomu, aby i tak byl Růďa skvělý a dokázal nám každou minutu proměnit v zábavu. Mluvíme-li o zábavě, tak nesmím opomenout neustále výbušného Čapka, jeho rivala Štibicha a uřvaného otloukánka Hanzlíka. Samozřejmě bych takhle se jmény mohl pokračovat dál a dál, ale asi by mi začaly bolet prsty ze psaní. Z technické stránky chválím klasicky hudbu, která, jak tomu u Menzelovek bývá, tak příjemně hřeje a jen dolaďuje atmošku. Co ještě můžu pochválit, tak je ta krása vesnického života, což vlastně můžu chválit v každým Menzelově filmu. Celkově tak jsou Slavnosti sněženek velmi povedeným Menzelovým filmem, který jasně dominuje v tom, v čem je Menzel proslulý. Skvělý humor, příjemná absurdní vesnická zápletka, dokonalý humor, nezapomenutelné postavy a úžasní herci, proti kterým se nedá říct ani slovo. Je to film, který silně doporučuji všem, i když předpokládám, že jej všichni viděli. Slavnosti sněženek tak beru za nejlepší adaptaci na Hrabala. Známka: 8-8,5/10 (21.01.2024) (méně) (více)