Květ mého tajemství

Film, který pro Almodóvara znamená přesun na pole regulérního melodramatu, i když komické situace a nadhled zde stále hrají značnou roli. Snímek se však jako celek nese v poklidné, mírně melancholické atmosféře, která vrcholí v nádherném režisérově vyznání rodnému kraji za doprovodu podmanivých lidových písní a v dojemné sousedské pospolitosti, která dokáže dovést zpět "kravku bez zvonce". A. zde opět zábavně pracuje se zdvojením fikce (scény z tréninku pracovníků dárcovského centra, které svou pravou podstatu odhalí až na úplný závěr) a rovněž se poprvé hlouběji věnuje tradicím své země (výrazový tanec), vrací se k vlastním kořenům. V režisérově kinematografii jde bezesporu o jeden z klíčových a přelomových snímků, které mají vše co máme na jeho stylu rádi, ale tyto prvky uvádí do zcela nového kontextu, otevírá je tvůrčí etapě, která mi na Almodóvarovi sedí nejlépe. I když přesto dle mého vkusu značně decentní snímek poněkud postrádá jiskru, nekorektnost i větší dávku ironie a v dost konvenčním závěru ztrácí na zajímavosti (zajímavé ale na druhou stranu je, že je zde poprvé převyprávena kostra děje budoucího snímku Volver, jenž je zde osobním hrdinčiným románem, který nakladatelská mašinérie nehodlá přijmout). (01.04.2011)

Můj vpořadí šestý Almodóvar. Pedro mi opět dokázal, že jemu postačí chopit se směšně banálního námětu o mezilidských vztazích a ten později pod perem v jeho ruce rozkvete ve skvostný film. Režii pak podřizuje především vystižení citu, zdání skutečnosti a nemalou měrou své osobité poetice. Pozorný divák si nemůže nevšimnout třešničky v podobě jasné narážky na v té době ještě zdaleka nerealizovaný Volver jako zápletku románu hlavní hrdinky - Leo. Přes všechny klady u mě Květ mého tajemství nedosáhl vrcholů pozdější Almodóvarovy tvorby v čele s Mluv s ní. (29.11.2007)

z tich filmov co som od pedra doteraz videl je kvet asi najautobiografickejsi. odkazy na jeho buduce filmy (vsetko o mojej matke, volver) zabalene v dojimavom pribehu klasickej almodovarskej ,,zufalej manzelky" ktora ma divne nalady a riesi divne veci (vyzuvanie topanok). k tomu vsetkemu neuveritelne originalny dej, skvela marisa paredes.. uzasne straveny cas. (04.04.2009)

Rozhodol som sa - kedze som cechoslovak, bude to cesky - prispiet aj ja filmovo -odbornymi termitmi k tomuto filmu, aby som ynteleguansky uspokojil aj filmove ynteleguany a prechytrale tlchuby ako Bluntman, Madsbender, Shadwell a Tetsuo. Takze tu je to : Genius loci sekundarni progredience lze determinovat jako prinejmensim insuficientni az skurilni valor rezijniho a scenaristickeho kontributu ktery aproximnalne oscilluje okolo nihlu. Eikon Demona mi evokuje sardonicky paskvil a feministicky prvek mi afikoval iritujici asphyxiofilicke tenze v oblasti mojho analneho otvoru. 30 % (13.02.2016)

Byl u mě soused, otevřel jsem svoje aroniové víno a pokouřil z jeho zásob, a slovo dalo slovo, a pojal jsem ppokoutný úmysl, představit mu současnou (?) evropskou filmografii, zastoupenou jedním jedním filmem. Měl to být film bez výrazného příběhu, vícevrstevný, se spoustou drobných nuancí, barev, tvarů, kupou hloupých a moudrých řečí, ryzích a falešných citů, neblahých a prospěšných činností. Celkové vyznění spíš optimistické, humorné, ne pomstychtivé (pomsta není žádná stranda). Němely by v něm být rvačky, popravy nebo podobné akce. Nějaká postava, na které by mohlo oko radostně spočinout, by tam být mohla. Jeho režisér by měl být etablovaný, žádný nadějný debutant, režisér čistého stylu, jehož jeden každý film přechází v každý jiný.... Že to nakonec dopadlo takhle, není asi příliš překvapivé... A co na to soused? Nevím, protože spěchal domů, kde nechal svého neposedného psa. (10.11.2017)