Květ mého tajemství

podařilo se mi získat 14 filmů Almodóvara.Obdivuji jeho jednoduchost s jakou dokáže vyjádřit všechny emoce světa.Jinak tahle baba byla na zabití.Dusila všechny kolem sebe svoji neschopností se postavit čelem  celému světu s jeho nástrahami.Ale protože mám jednu takovou známou tak jsem ten film brala vážně.I když na něho sedla patina času. (26.10.2022)

Pedro Almódovar je bezesporu nekorunovaným králem evropského filmu. Každý z jeho snímků překvapuje dokonalou psychologickou studií postav a Květ mého tajemství není žádnou výjimkou. Almodóvarovy filmy se vyznačují zvláštním kouzlem, které obvykle diváka zasáhne až při závěrečných titulcích, kdy si uvědomí, že právě shlédl NĚCO. A navíc u nich nelze pochválit jednu složku na úkor jiných. V jeho dílech je dokonale skloubená režie, scénář, kamera, střih, herecké výkony, a to tak, že nelze opravdu jednoznačně říci, co vás z těch jmenovaných složek zaujalo nejvíce. Pro každého asi nebude Pedro Almodóvar stravitelným, nicméně kdo má ještě schopnost rozpoznat kvalitu mezi tou přemírou komerce a braku, ten si jeho filmy náramně užije. A tohle všechno neplatí jen na Květ mého tajemství, ale vpodstatě na všechny Almodóvarovy snímky. (18.03.2003)

Veľmi nevýrazný Almodóvar, akoby to ani nebol on, ale Allen s argentínskym nádychom. Ženský svet, ktorému nerozumiem v tomto balení. (12.2.2016) –––– Aj na druhýkrát sa mi zdá, akoby to ani nebol Almodóvar. Celkom obyčajný príbeh zúfalej ženy v strednom veku, čo sa ide zblázniť pre nejakého Paka, ktorý nemá ani najmenšiu chuť na jej nálady. A aby to bol artový film, tak sa rozšíri o španielske spievanky, balet a zaujímavé interiéry. Dve hviezdy sú z môjho pohľadu akurát. (12.9.2016) –––– Žiadna vojna nie je taká hrozná, ako tá s tebou. (12.02.2016)

Almodóvar ženské duši opravdu rozumí, i když je znát, že ji v každém okamžiku zrovna neobdivuje. Je radost dívat se, jak si pohrává s její neovladatelnou emociální živelností, dokáže jí diváka provádět, bavit se jí, ironizovat, ale koneckonců ji s ním i sdílet, a to i když je divák chlap. Kouzla s kamerou, které jsou do té míry originální, že je nelze přehlédnout, a do té míry pokorné, že netrčí a neruší, všechno ještě půvabně dotvářejí. (14.06.2009)

Byl u mě soused, otevřel jsem svoje aroniové víno a pokouřil z jeho zásob, a slovo dalo slovo, a pojal jsem ppokoutný úmysl, představit mu současnou (?) evropskou filmografii, zastoupenou jedním jedním filmem. Měl to být film bez výrazného příběhu, vícevrstevný, se spoustou drobných nuancí, barev, tvarů, kupou hloupých a moudrých řečí, ryzích a falešných citů, neblahých a prospěšných činností. Celkové vyznění spíš optimistické, humorné, ne pomstychtivé (pomsta není žádná stranda). Němely by v něm být rvačky, popravy nebo podobné akce. Nějaká postava, na které by mohlo oko radostně spočinout, by tam být mohla. Jeho režisér by měl být etablovaný, žádný nadějný debutant, režisér čistého stylu, jehož jeden každý film přechází v každý jiný.... Že to nakonec dopadlo takhle, není asi příliš překvapivé... A co na to soused? Nevím, protože spěchal domů, kde nechal svého neposedného psa. (10.11.2017)