Čekání na barbary

Kamera, herci, příběh a myšlenka, to vše na svém místě. Jenže se to vleče. Zápletka je jasná prakticky hned (kdo že je ten barbar? divoši ze stepí, nebo krutá vyspělá civilizace?) a postupem filmu se nějak rozplizává. A vzhledem k rozpočtu tu chybí i velké scény, takže je to spíš taková bohatší inscenace. Souhrnem: není to špatné, ale šlo to udělat líp. (25.03.2022)

Keby mala byť toto bodka za Deppovou kariérou, o čo sa zúrivé feministky úpenlivo snažia, tak by nemal byť na čo hrdý. Vlastne ani nerozumiem, prečo túto rolu vzal, čo na nej videl. Ukázal len opäť tú svoju typickú strnulú pózu a ešte si aj trefne namaľoval medzi oči kríž, akoby snímok mal byť jeho hereckým pohrebom. Waiting for the Barbarians sa vlastne zmenilo na čakanie na aspoň náznak akcie, ktorá v podstate nikdy neprišla. Film chce byť akoby filozofickou výpoveďou o nespravodlivosti, ale nestrhol teda vôbec. (22.01.2021)

Alegorie s Johnny Deppem jako nemilosrdným vládním úředníkem. Pohled do temného srdce kolonialismu. Film je taková antiKiplingovka romantizování národů mimo západní kultury. Scénář je napsán Coetzeem podle jeho vlastního románu z 80.let a dostal v něm naprostou volnost. Jer to katalog nespravedlnosti, útlaku a sadistického násilí. Guerrova režie postrádá epickou krásu Davida Leana. Dobro a zlo je zde přesně rozděleno a závěr je precizní. Hlavním důvodem film vidět je výkon Marka Rylance. (19.11.2020)

Povedal by som, že strašne divný film... ale ono to vlastne nie je nijako enormne zvláštny film. Len je to trochu iné, než na čo sme (možno...) zvyknutí. Zaujímavá atmosféra (aj výprava). Tiež kasting je zaujímavý – u Deppa je to po jeho excentrických rolách bohužiaľ tak, že akonáhle hrá postavu, ktorá nie je vyložene šialená, tak každý hovorí o uhrančivom, podmanivom a utlmenom hereckom výkone. Pripadá mi to trochu bizarné, tak ale uznávam, že tu sa mi celkom páčil (ale nemal ktovieako veľký priestor...). Mark Rylance je tradične dobrý, ale (tradične) som si (zase raz) pri sledovaní jeho výkonu spomenul na niektoré jeho „isté“ scény z Intimity z roku 2001 a to mi značným spôsobom pokazilo sledovanie tohto filmu. (04.04.2021)

Aneb jak si zarputile vytvořit nepřítele tam, kde by se s trochou pokory dalo koexistovat v míru. Neustále aktuální myšlenka zhoubného imperialismu (kdekoliv, kdykoliv) je tu křišťálově jasná (a pouštní krajina i ospalá pohraniční pevnost krásně nasnímaná), ovšem přes vláčné tempo předkládaná zrychleně koncentrovanými událostmi (léto, zima, jaro, podzim); úplný úkrok stranou pak zastává prazvláštní "romance". (11.12.2023)