Vzpomínky Fredricka Fitzella

Asi už jsem na tyto propady realit a psychotropní látky starý, ale zajímavost se filmu nedá upřít. Roztříštěný děj u kterého se divák ztrácí, pokud bedlivě nesleduje každý detail obohacují světelné efekty, ale místy rozmělňují natahované scény. Originální název Flashback situaci vystihuje lépe. Jen jsem zcela nepobral, zda šlo ve snímku opravdu o flashback nebo posuny ve vědomí Fredricka, či o prekognici - vidění budoucnosti. I poučení z konce, kdy se z otevřené mysli stane pragmaticky uvažující přímočarý člověk se kamsi vytrácí. Mac Bride není David Lynch a film není Matrix, ale přesto si pro svou zajímavost a odvahu v provedení minimálně tři hvězdy zaslouží. P.S. jen vidím, že podle některých záporných recenzí zde na fóru někteří vůbec nepobrali ani náznak o čem film je :-) P.S.2. vzhledem k silným stroboskopickým scénám nedoporučuji shlédnutí epileptikům. (06.02.2022)

Nie žeby som to úplne nepochopil ale aj tak to bol miestami pekný guláš. A zbytočne preváraný. Vcelku príjemne hypnotickú atmosféru si to držalo počas celého filmu ale čo z toho keď to nemá žiadnu fakt silnú scénu, čo je hlavne pri takomto námete celkom trapas a na vyše koniec bol presne taký aký som práve tu nechcel vidieť. Tu si to priam žiadalo useknutý wtf koniec alebo nechať možnosť voľby na divákovi. Niečo na spôsob Inception. Inak po technickej stránke nie je moc čo vytknúť a to isté platí aj pre výkony. Akurát ak človek čaká poriadnu satisfakciu na konci za to hodinu a pol dlhé naťahovanie, bude asi sklamaný. (02.02.2022)

Zahrané je to v pohodě, takchnicky jakž takž a i když se nejednalo o žádný zázrak, tak se u toho dalo tak do půlky v pohodě vydržet. Chlapík tu prostě řešil profesní krizi, matku ztrácející paměť a k tomu přibylo pátrání po holce z minulosti. Jenže pak jsem se v tom totálně ztratil a vůbec jsem nechápal, co se to vlastně děje. Linky z minulosti, přítomnosti a nejspíš i z nějakých jiných dimenzí se střídaly jak vyšňupaní apoštolové na orloji, hlavní hrdina se potil a blednul, matka na posteli divně čuměla a mě to navrch přestalo úplně zajímat. Kanada je divná země. 30% (13.08.2021)

Butterfly Effect 2. A zde krutě nedoceněná záležitost. Aspoň mě to hned vtáhlo svou tajemnou a hypnotickou atmosférou (vizuál+ominous music+hraní Dylana a Maiky) a jakmile se rozjely haluze s timeloopy, paralelními realitami a nevzpomínkami, moje srdce zaplesalo. Oproti BE to není tak přehledné, což mi nevadilo, a jede to jiný styl, hraje se tu hlavně na tu atmosféru. (12.12.2021)

Film spletený ze tří prutů jako velikonoční mrskačka, z nichž dva mě zajímají, ale abych jej dokázal zpracovat, musel bych přece jen jeden vyplést. A tím jsou drogy. Dalšími dvěma je "diachronicita" (vztah mezi časem a ději, které neprobíhají synchronně, nýbrž současně či paralelně) a "zkoumání paměti" (samozřejmě nejde o vzpomínku, nýbrž to, jak funguje). Obé by mohlo být vědeckým oborem, pokud už není. V diachronickém pojetí je samozřejmě možno "opravovat" minulost, podmíněně se vracet k životním odbočkám a volit jiné cesty (viz též Hermann Hesse: Stepní vlk). Vše se ukládá do paměti, avšak na rozdíl od computerové neznáme názvy složek ani kódy dat; necházíme jen občas, náhodou nebo při psychoanalýze. Film skončil happy endem, nebo ne? (11.09.2022)