Vzpomínky Fredricka Fitzella

Slušné psycho. Tohle rozhodně není film pro každého. Ale pokud sedne, jeho kvality jsou nesporné. Nic podobného jsem ještě neviděl, tady je hodně o čem přemýšlet. Doporučení je zde těžké, pro někoho odpad, pro jiného bomba. Příběh se pohybuje v několika časech i paralelách a leckdo se v tom může ztrácet. Je to náročný film, zde je zřejmě kvůli tomu nedoceněný. Málem mě minul a byla by to škoda. (01.02.2022)

Nie žeby som to úplne nepochopil ale aj tak to bol miestami pekný guláš. A zbytočne preváraný. Vcelku príjemne hypnotickú atmosféru si to držalo počas celého filmu ale čo z toho keď to nemá žiadnu fakt silnú scénu, čo je hlavne pri takomto námete celkom trapas a na vyše koniec bol presne taký aký som práve tu nechcel vidieť. Tu si to priam žiadalo useknutý wtf koniec alebo nechať možnosť voľby na divákovi. Niečo na spôsob Inception. Inak po technickej stránke nie je moc čo vytknúť a to isté platí aj pre výkony. Akurát ak človek čaká poriadnu satisfakciu na konci za to hodinu a pol dlhé naťahovanie, bude asi sklamaný. (02.02.2022)

Film spletený ze tří prutů jako velikonoční mrskačka, z nichž dva mě zajímají, ale abych jej dokázal zpracovat, musel bych přece jen jeden vyplést. A tím jsou drogy. Dalšími dvěma je "diachronicita" (vztah mezi časem a ději, které neprobíhají synchronně, nýbrž současně či paralelně) a "zkoumání paměti" (samozřejmě nejde o vzpomínku, nýbrž to, jak funguje). Obé by mohlo být vědeckým oborem, pokud už není. V diachronickém pojetí je samozřejmě možno "opravovat" minulost, podmíněně se vracet k životním odbočkám a volit jiné cesty (viz též Hermann Hesse: Stepní vlk). Vše se ukládá do paměti, avšak na rozdíl od computerové neznáme názvy složek ani kódy dat; necházíme jen občas, náhodou nebo při psychoanalýze. Film skončil happy endem, nebo ne? (11.09.2022)

Spoiler ahead, ale ono je to fuck: Náhled do vzpomínek, ke kterým nikdy nedošlo, do mysli člověka schopnýho zanalyzovat a vyhodnotit všechny možnosti svého života dlouho před tím, než kterýkoli scénář převezme nad životem kontrolu a dovede ho do míst, kde nepotřebuje, nemá a nechce být (takovej hodně intenzivní daydreaming INFJ osobnosti). A tak se společně s ním plácáme mezi realitou a fikcí, mezi minulostí, přítomností a budoucností. Svým způsobem působivý ("Life is a playground or nothing."). Tyhle divný filmy jsou můj Merkur, i když z jejich dějový skládačky často poskládám úplnou blbost! Každopádně slušně zahraný, zrežírovaný, s výborným soundtrackem a fajn vizuálem. (01.07.2021)

Tak divná Kanada mě opět nezklamala. Tenhle film je jako rozházená puzzle, a ač se to nezdá, nakonec do sebe vše zapadne. Halucinogenní a tajuplnou náladu umocňuje výborná neklidná hudba, po vizuální stránce je film příjemný, byť stroboskopické pasáže dokážou pěkně zaútočit, avšak nejsou naštěstí příliš dlouhé. Vzpomínka na dívku Cindy z doby studií stojí na počátku cesty, na jejímž konci čeká prozření. Povedená je scéna z drogového doupěte, mohla být klidně delší. Fredovi se nabízí náhle jedna cesta vedle druhé. Naštěstí zde platí - všechny vedou do Říma. Film pro okrajové publikum, co nehledá přímočarý a jasný příběh, nýbrž křivolaké putování skrze obrazy, vzpomínky a sny. Výstižnější mi přijde alternativní název - Flashback. Běžnému divákovi nedoporučuji. (23.06.2021)