Režie:
Antonín MoskalykScénář:
Arnošt LustigKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Luboš FišerHrají:
Krystyna Mikołajewska, Bohuš Záhorský, Karel Höger, Martin Růžek, Noemi Sixtová, Jaroslava Obermaierová, Yvonne Přenosilová, Dana Syslová, Josef Abrhám (více)Obsahy(1)
Podle předlohy Arnošta Lustiga vznikl snímek, který se dotýká obtížného překonávání válečných traumat. Hrdinkou je židovská dívka, která přestála koncentrační tábory, ale zůstala na světě sama - nikdo z jejích příbuzných a blízkých nepřežil. Osmnáctiletá Dita, mlčenlivá a téměř úzkostně neprůbojná, se však jen stěží orientuje v poválečné společnosti, v níž opět raší bezohlednost a zištnost, kde na ni čekají jen opětovná zklamání, kde jejím pocitům nikdo nerozumí... Vznikla pozoruhodná psychologická studie, která má širší platnost. (oficiální text distributora)
(více)Diskuze
Spíše než dějový je tento film básní v próze. Ne že bych u filmu neusínal a neměl bych to nikomu za zlé, ovšem jde o to, i v polospánku si uvědomovat všechny ty proslovy, to záhadné, poetické, občas i vtipné deklamování (nejvíce ze strany pana Högera). Náročná báseň v próze. Když vzpomenu na Arnošta Lustiga viděného v jednom z posledních dokumentů za jeho života, kde působil jako vysmátý bouřlivák a srovnám to s tímto "recitačním pásmem", říkám si, že "zákoutí lidské duše jsou prostě neprozkoumatelné" (A to na ni dnes můžeme nahlížet v rozměrech 3 D - abych použil řeči technických výkresů)
Uživatel Hortensia smazal svůj příspěvek.
Takže, aby se k tomu vyjádřil i jeden z pitomců. Moskalyka mám rád a rozhodně si nemyslím, že by tenhle film vyloženě neustál. Vybral si silný téma a snažil se o odpovídající psychologické zázemí. A možná i úspěšně. Bohužel se vymezil pouze na to a celá ta stopáž se mi prostě neuvěřitelně vleče. (vím, komorní dramata taková bývají, ale já tu postrádám i takový to "vnitřní napětí"). A absence hudby (nepamatuji se, že by tam nějaká zazněla, vyjma konce, myslím) sice podtrhuje klíčová slova filmu (minimalismus, psychologie), ale na atraktivitě to rozhodně nepřidá. Jinak stopro souhlas se Zazie a sebestředný komentář je spíš odůvodněním, proč Dita Saxová "najednou zmodrala" :)
Oni ti tři pitomci jen dokazují, jaká jsou úskalí školních filmových představení. K vybranému filmu se obvykle předem přistupuje s krajní nedůvěrou, navíc funguje davová psychóza, jakmile se kolektiv rozhodne, že je film blbost, těžko se hledá individuální názor. Možná kdyby to ti tři viděli jinde a sami, přistupovali by k tomu jinak.
