Třetí princ

Erbenovu pohádku „O dvou bratřích“ upravil Ota Hofman. Devět let po příběhu o Popelce se ústřední dvojice Šafránková – Trávníček schází znovu a rovnou si zahrají dvojrole. Trávníček je výraznější, rozdíly mezi chováním Jaroslava a Jaromíra zřetelnější než u princezny ze skal a princezny Mileny. Výborně zachyceno napětí při snímání skalního labyrintu. Jména koňů: Kaštánek, Hříbek, jména psů (dalmatinů): Chlupáč, Voříšek. (28.12.2008)

Tak tuhle pohádku jsem snad ještě nikdy neviděla úplně celou v kuse. Ale něco na ní je. Např. příjemné prostředí Adršpašských skal a scény, které občas hraničí s hororem. Navíc opět skvělá Libuška Šafránková a tehdy ještě charismatický Pavel Trávníček dodali pohádce třešinku na dortu. Ovšem od Antonína Moskalyka znám i lepší počiny. (25.12.2008)

Moje nejoblíbenější POHÁDKA. Protože je "původní" . Když ji K.J.Erben "posbíral" (Erbenův text nese název Dvojčata) a pan Moskalyk natočil... Nejsou to Tři oříšky pro Popelku a další všeobecně známé, i když líbivé. Mám ji rád hlavně pro to, co ji tak odlišuje od ostatních pohádek: sahá k samotným kořenům žánru, ba přímo k mýtu, do dávnověku (např. staré pohanské kulty: "Skály už nebraly ani mé dary."), k odvěkému dychtění po tom tajemném, neznámém, co nás čímsi přitahuje, vzrušuje a láká; k prastarým hodnotám, jako jsou odvaha, statečnost, přátelství, věrnost..., se stejnou naléhavostí z ní však promlouvají též city, instinkty, touha a především láska - ovšem láska skutečná. Zde totiž princezna není obligátní odměnou či výhrou (tím rozhodně nechci deklasovat syžety jiných pohádek!) na konci cesty plné překážek, nebezpečí či plnění úkolů hodných následníků trůnu. Ba co víc, v této pohádce dokonce princezna miluje! Když Milena varuje prince: "Nežeň je do skal!", a posléze z jejích úst slyšíme věty: "Hledala jsem Tě všude..." nebo: "Tři úkoly, co s nimi? Chtěla bych, abys zůstal...", tehdy už nejde o úzkost či obavy o budoucnost vlastního království, nyní je to bytostný strach o člověka, ke kterému cítí to, co je staré jak lidstvo samo, přitom však vždy jiné,rozumem neovlivnitelné, pokaždé jedinečné a znovu neopakovatelné, tedy opravdovou lásku ... Pro mě je Třetí princ dosud nepřekonaná adaptace původní pohádkové látky. Středověká spanilá nádhera se vším všudy, navíc smekám před "dvojvýkonem" Libušky Šafránkové. (04.11.2009)

Pohádka, která má jádro v pověsti o Dívčím kameni z hradu Lichnice. Já se u toho jako malá vždycky tak bála. To jak tam ve skalách tepe srdce a ty meče vrostlé do kamene. Malá provazochodkyně a nečekaně objevený míč. A obraz zlé princezny na půdě. Je to vlastně pohádka o recyklaci a důsledném využívání zdrojů - z rybího masa zabřezne fena, z vody kobyla, královna taky otěhotní, z kostí vyrostou meče. Aby se člověk o Vánocích začal bát. (02.10.2010)

Zjistil jsem, že až na kultovní Tři oříšky pro Popelku na mě pohádky s Libuší Šafránkovou působí průměrným dojmem (viz Princ a Večernice či Sůl nad zlato) a u Třetího prince tomu není jinak. I když ve filmu hraje stejná dvojice, nepřišla mi pohádka tak mile kouzelná jako Vorlíčkova klasika. Filmu značně škodí několik tvůrčích rozhodnutí - ať už šlo o "škudlení" na rozpočtu ve scénách s bratry-dvojčaty, dabing Lucie Zedníčkové (zde se též šetřilo, protože jinak nechápu, proč ji namluvila Šafránková, která už tak má ve filmu dvojroli), nebo místy nesympatické vykreslení postav. Chaotická kamera v prostředí Adršpachu rovněž filmu nepřidávala na kvalitě. Ve výsledku slabší tři hvězdičky! (14.06.2023)