Vlastníci

„Pardon, jenom vteřinku, já se omlouvám, ale kdo tady ještě má klíče od našeho bytu?“ Jediný český film za poslední rok, u kterého jsem tušil, že mě nezklame, což potvrdil. A Havelka u svého celovečerního debutu zaválel. Scénář, vedení herců, smysl pro správné časování, samotná zábavnost frků…vše funguje a dohromady tvoří brilantní konverzačku, u které jsem se smál hodně a často. Jistě, krom vypointovaných dialogů na tom mají lví podíl herci. Namátkou Lábusovo buranské, cynické hovado, všetečná drbna Havlové, Melíšková jakožto osina v zadku dbající na právní náležitosti, Tomicová, které nejsou cizí křesťansko-židovské hodnoty, fakt strašný zabiják Malého se službami svých firem (repetitivní, přesto fungující, vč. zpomalené scény), Novotného primitivní vyžírka…a samozřejmě Trojanův jediný, ale o to vtipnější hlod. Vše je čím dál víc vyhrocené, mrazivé a na hraně, nicméně jediná vyložená kaňka na celém filmu je ta (až zbytečně moc naivní) věc s podpisy. Jinak obrovská spokojenost a slabších 5* navrch. (05.04.2020)

Tak, jak jsem měl (nebo chtěl), jsem se bohužel nepobavil. Postavy jsou na můj vkus až příliš přehnané karikatury, ačkoliv tedy nemůžu říct, že bych zástupce každé té skupiny neznal osobně, a všechny jejich repliky a dialogové přestřelky většinou znějí jen jako dobře napsaný scénář, ale pořád ne jako něco opravdového. Herci v čele s Jiřím Lábusem a Terezou Ramba tomu sice svým maximálním nasazením pomáhají, jak mohou, ale výsledkem je zkrátka ne špatná, ale rozpačitá hořká komedie, která může k Formanovým nebo Papouškovým pitvám lidské povahy jen obdivně vzhlížet. (13.02.2021)

"Ptám se, kdo se zdržel?! Ten, co hubu držel." Natočeno podle skutečné události, v Plzni, v našem činžovním domě na Slovanech. Jménem našeho SVJ (jeden vchod, 20 bytů) vyslovuji poděkování firmě pana Ondřeje Malého (vulgo p. Nováka) za namontování kamer (levně, z druhé ruky) ve společných prostorách našeho domu, jimiž zaznamenal průběh schůze. SKLEPNÍ OKÉNKO: [][] Dnes jsme hlasovali, zda investovat do výtahu. Omnibus ze čtvrtého patra pro, všichni ostatní proti. Nejpalčivější problémy, které jsme nestihli projednat a byly odsunuty (už zase) na příští schůzi: 1) UKčka v podnájmu v prvním patře furt hulí v okně a hází vajgly kolemjdoucím za límce nebo na pleš. Omnibus může potvrdit.  2) Slečna ve druhém patře se sprchuje. Pořád. 3) Bába z prvního se nesprchovala od minulé schůze! 4) Kráva ve třetím patře nevětrá, má doma plíseň. Pořád. Proto chce podřezávat (prý vlhký) barák. 5) Ve sklepě jsou myši. Pořád. Deratizátorovy krabice s jedem nefungují, myši v nich mají pelíšek. [][] Tím končím schůzi. Příště to probereme. Všech pět bodů. (23.03.2023)

"Kdo bude sčítat hlasy při hlasování o tom, kdo bude sčítat hlasy?" Každá domovní schůze je sbírkou absurdit a tohle byla taková komorní bestofka. Prostě bylo to dokonalý a v podstatě všichni vlastníci by si zasloužili výbuch plynu v domě, ránu prožraným trámem do palice a následný udušení stanovama SVJ. No jo, prostě mě vtáhli do děje a probudili ve mě touhu zabíjet. To jim neodpustím, už to nechci nikdy vidět a po vzoru pana Švece hlasuju vždycky PRO. (24.09.2021)

To nejlepší z našich lůzru a hnojů! Fantasticky napsaná a ještě lépe zahraná koncentrovaná kvintesence zmrdstí, maloměšťáctví, debility, přizdisráčství, vychcanosti, bonzáctví, afektovaného pičizmu a lopatistického egoismu pod jednou hnijící střechou. Absurdní karikatura? Ani hovno. Libovolný náhodný dvanáctičlenný výtěr z populace bude obsahovat nadpoloviční většinu těhle hovad. Už jen při pohledu sem je zřejmé, kolik těch pičusů nevydýchalo pohled do zrcadla, nebo nepochopilo, na co se vlastně vůbec dívají. Komedie? Ani hovno 2. Mrazivá tragédie, jejíž transpozice do makro roviny rovná se Babitch. Na naše poměry nebývalý sarkastický skvost, který oproti většinovým kinoprodukcím alá TV Hovna a Prima Hnooj vypadá jako Chamonix vedle Špindlu nebo chcete-li jako luxusní belgická čokoláda vedle úplavičného průjmu. Za tohle zasloužíš pořádně zcákat záda, Jirko. Bravo. (28.03.2020)