Vlastníci

Vlastníci jsou krásným průkazem toho, proč nemůžeme mít v Česku častěji dobré filmy - naprosto a zcela otevřeně nevěří tomu, že jejich publikum má IQ nad 5 budů a pochopí něco, co mu nebude explicitně několikrát vysvětleno. Jak může vzniknout inteligentní konverzačka, když tvůrci nevěří, že budou mít inteligentní diváky? I když to má nakročeno správným směrem, tak nakonec jen očividné karikatury (když má být někdo hloupý, chová se bez přehánění jako by trpěl diagnostikovatelnou retardací; když má být pedant, chová se jako robot; když má být někdo nedůvěryhodný, chová se jako úlisný bondovský padouch) hrají svou očividnou roli v očividném příběhu. Nemůžu tak úplně respektovat film, který otevřeně nerespektuje mě a říká mi do očí, že jsem idiot. A je to taková škoda, protože film, který se nebojí vyvolávat nepříjemné a tíživé emoce, je přesně potřeba. Bohužel na satiru to je karikované málo a na drama moc - prostě takový ten český mišmaš. Nicméně jako se Sophiině volbě zvyšuje hodnocení za výkon Meryl Streep, musíme docenit přítomnost Dáši Havlové - nemůžu dát podprůměrné hodnocení. Vůbec by jí Meryl měla dát nějakého svého Oscara. Všechny herečky by jí měly nějakého dát. (02.01.2020)

Mix komedie a dramatu nemusí vždy dopadnout dobře. To není případ vlastníků. Konverzační drama s komickými prvky v uzavřeném prostoru mě baví. Ocenila jsem vykreslení postav, které jsou prakticky všechny hlavní. Protiva je dostatečně protivný, pedantka dostatečně pedantská, urýpanec rýpá o sto šest ... Zacíleno jsem měla hlavně na Terezu Voříškovou, kterou jsem si vybrala do herecké odysey. Ve třiceti letech má za sebou pestrou skladbu rolí, přes naivní holky, studentky a princezny až po maminku (Po strništi bos). Ve Vlastnicích je velmi výraznou bojovníci za lepší zítřky s přesahem do hysterie. Přirozená a přesvědčivá. (25.01.2021)

JÁ BYCH BYL NEJRADŠI, KDYBYCH SEM NEMUSEL UŽ NIKDY CHODIT. Jiří Havelka zazářil v seriálu Až po uši, přišlo pár reklam a několik filmů, zjistil jsem, jak velký divadelní talent to je a i jeho moderátorské aktivity se mi líbí (Magnesia Litera, Ceny české filmové kritiky). Už dávno mě napadlo, že by mohl natočit komedii, u které režisér i divák přemýšlí. Právě proto mě dvojnásob štve, že mě ten film tak minul. Mám s ním stejný problém, jako se seriálem Mindhunter - je mi naprosto jasné, co co tvůrcům šlo, ale zasáhnout mě se jim nepodařilo. Pravda, byl jsem překvapen, jak rychle mizí komedie a stává se z toho regulérní drama lidí, kteří když se dohodnout nechtějí, tak se zkrátka nedohodnou, ať k tomu mají jakýkoli důvod. Ani to, či hořký konec mé hodnocení nezdvihl výše. A dost mě iritovala ta přílišná repetitivnost (Malý, Melíšková). Stříhat, krátit! Příště budu snad spokojenější, pane Jiří. (02.12.2019)

Dvanáct rozhněvaných mužů, kteří mají víc pohlaví a místo budovy soudu jsou zavření na jednání bytového druž... Teda na jednání vlastníků. A je to velmi skvělé, zdá se mi. Předně je to výborně obsazené, sice někteří herci nejsou závratně dokonalí, ale zas jsou skvostně obsazení (takový Andrej Polák snad hraje v čechách větší role jen pokud hraje "teplé mladé muže"). Na scénáři je samozřejmě vidět, že vzešel z divadelní hry o jednom interiéru, ale podařilo se tam vecpat pár zábavných, filmových vyfikundací, které nepřekáží a zábavně osvěží. ps: Kotek a madame Ramba rostou do nejvyšší herecké ligy (05.07.2020)

Když někde hraje Ramba, je jasný, že to nebude nedobrý. A tady do toho holka šikovná a celá parta jejich kolegů dali všechno. Bylo to tak strašně reálný, až se mi chtělo zakrývat si oči. Tohle znám, tohle jsem slyšela, tohle slýchám často, to je přesně ono, to snad není možný. Takové se mi hlavou honily myšlenky. Atmosféra, ze které se vám chce utéct, ale zároveň chcete víc. Plný počet nedávám proto, že se mi úplně nelíbilo zakončení filmu. A tím nemyslím, jak to dopadlo, ale jakým způsobem to skončilo. Nesedla mi zvolená hudba a posledních zhruba 5 minut ve mně vyvolalo smíšené pocity. Jinak to byla pecka. 4,5* (26.11.2019)