O slavnosti a hostech

Kafkovsky absurdní alegorie vznikla podle povídky Ester Krumbachové, která se na filmu podílela jako spoluautor scénáře a samozřejmě jako výtvarník kostýmů. Skupinka přátel na pikniku je kolem procházejícím davem hostů nedaleké slavnosti nesmlouvavě vtlačena na oslavu. I po omluvě hostitele však nevyslovený nátlak stále visí nad slavnostní tabulí a po urážlivém odchodu jednoho z hostů jsou ostatní vyzváni k honitbě. Nepřehlédnutelné je (ne)herectví hudebního skladatele Jana Klusáka v jeho osobité stylizaci nejapně vlezlého šprýmaře. (01.11.2005)

Odvaha ano, symbolismus rozhodně; před lety, ještě za bolševika a těsně po, mě tyhle věci hodně braly, stejně jako historky o zákazu kvůli tomu, že Vyskočil některým soudruhům připomínal Lenina. Takhle po letech si ale nemůžu pomoct a tam, kde dobová i (ze setrvačnosti?) dnešní kritika vidí záměrné pnutí mezi autenticitou a stylizací, cítím spíš řemeslnou nedostatečnost režiséra. Nemluvím o vizi ani nápaditosti, ale čistě o praktické schopnosti přetavit skvěle napsaný scénář do záběrů, které vůbec půjdou dát za sebe – absurdní mechanicky odříkávané dialogy postav zastupujících různé společenské vrstvy, meloucích si svoje a nevnímajících ostatní by přece fungovaly i bez toho podivně amatérského, ne symbolického, ne nějak rafinovaně podprahově zneklidňujícího, ale prostě jen iritujícího nenavazování replik a protipohledů (s kterými střihač mohl těžko dělat něco jiného než najít pro ně aspoň jakýs takýs rytmus). Chytilka, Schorm nebo Juráček si v těch letech pinkali na stejném hřišti se stejnými míči daleko bravurněji. I když Slavnost a hosté k šedesátkám neodmyslitelně patří a vzpomínal jsem na ně jako na silný film, teď s odstupem se mi na ně koukalo překvapivě nedobře a nevycházejí mi na víc než ***1/2. (02.01.2019)

Intelektuální hříčka o technologii moci a manipulaci s jedincem, která se stala kultovní záležitostí díky tomu, že o dva roky později přišla sovětská invaze. Filmový příběh o jedné hostině a nezvaných návštěvnících se dokonale strefil do pochmurné nálady oné doby. Zajímavé dialogy a orwelovsko-kafkovská atmosféra. Silná závěrečná scéna, kdy se hledání zatoulaného hosta, který evidentně nestojí o společnost, změní v nemilosrdnou štvanici na odpadlíka. Celkový dojem: 95 %. Už jen díky netypickému obsazení stojí film za shlédnutí. (14.06.2006)

Absurdita dialogů a konání, spousta narážek. Záměrně vybrané typové postavy a davové šílenství. Úslužnost a pasivita. Závěrečný hon na vyděděnce, štěkot psa a konečný střih. Škoda kratší délky (rozvedený závěr by mohl mít ještě silnější dopad) a vzhledem k nastíněnému charakteru vyloučeného mi trochu vadil podivný zvrat v jeho chování (když s něčím nesouhlasím, tak mlčím a uteču? To je dle tvůrců idea vzbouřence?). Stejně tak jsem nebyl úplně spokojen s absencí smysluplnějšího příběhu (možná je to jenom můj problém ale pro film ho považuju za důležitý), a proto hodnotím pouze slabšími 4*. Snímek, který si říká o další zhlédnutí (a díky bezvadnému spratkovi Rudolfovi tuhle prosbu v budoucnu někdy vyslyším). (17.06.2012)

Prostřeno pro cinefily. "Seznam hostí, hostiteli." K tabuli hodovní, filantropové intelektu. Řeči, řeči, řeči umělecké skutečnosti, stranou šablon jisté pohádkovosti. Budiž to skrytý dialog učenlivosti, jakožto součást menu obletované to slavnosti. Grotesknost snobů chápavosti, zajatci intelektuálské sešlosti. Jazyk v prameni jinotajném ctí hloubavost bezbřehosti. Nenechte se rušit, hosti! Divák jako hlavní host se nepostí, k hodnocení je tu dosti. (08.03.2015)