Případ Collini

Typické! Korektně pokřivená Salafistická republika Německo pošle Turka, aby ji veřejně vypral špinavé prádlo. Říct čistokrevný Árijec, že tam od války v podstatě tahají za nitky pohlavníci SS a jejich ke sluníčkařskému korporátnímu fašismu převychovaní potomci, mohlo by to znít jako nežádoucí konstruktivní kritika současných poměrů. Ale když na to poukáže Němec jako poleno Zimír Uzunoglu, je to jen roztomilá fabulace nezaujatou třetí stranou dávno přežité temné minulosti, ve které fotr křesťansko-demagogické oportunistky Andělky Mrdkové vůbec nebyl Oberbannführer Hitlerjugend, poté aktivní důstojník Wehrmachtu, a Andělka nikdy nebyla agentka Erika, asi tak stejně jako Bureš nikdy nebyl Bureš ani bezskrupulózní hrabivá kunda. Dreherův zákon byla taky jen kampaň, přičemž novelu Zákona o evidenci skutečných majitelů firem (svěřeneckých fondů) se dozajista brzy také podaří protlačit. Vše je tedy v pořádku a my můžeme s nadšeným bekotem na rtech kráčet vstříc ke sluníčkové, globalizačně fertilní korporátní multikulti Evropě s vládnoucí hrstkou úděsně altruistických filantropů a stádem mezi mešitami spokojeně přežvykujících euroovčanů. Inšalah, nebude to dlouho trvat, svoboda slova a projevu je už nyní stejným kusem legislativně zakotveného či korporátně direktivního hajzlpapíru jako za jakékoliv minulé dicktatury. Každopádně pomineme-li onen přičmoudlý alibismus, jedná se o sice kapku telenovelizovaný, nicméně svižně odsejpající, solidně natočený i zdramatizovaný a poměrně originální právní napínač, který velmi slušně dal i ten cigánský kokotmediálně vyfuckovaný učitel. Jen je trochu škoda té nepovedené exhumace kdysi hvězdného Františka Černého. Asi už ze zoufalství bere i role, které mu dicktují celou dobu bezhlesně strnule čumět, tvářit se, jako by právě olízal měsíc nemytý žalud, a na konci říct „konec“. (21.05.2020)

Rozpačité drama s bizarní zápletkou - nevděčný právník rozplétá záhadu mlčenlivého násilného vraha, který oddělal jeho náhradní výchovnou figuru. Film nepřináší bohužel žádný inovativní pohled na nacistická zvěrstva nebo spravedlnost, a mnohem zajímavější soudní příběh o revizi vztahů k lidem, co známe, přinesl např. Gavrasův Music Box. Hlavního představitele hraje sice sympaťák, ale advokát se chová ne moc sympaticky - od začátku jako cvaknutím vypínače neváhá kašlat na svoje vztahy, domluvit si sex, aby mohl slídit po domě nebo zničehonic odpustit letitá trauma vlastnímu otci, aby ho využil k práci. Jako úlet mi přišlo závěrečné setkání s nadpřirozenem, přestože proces jinak ústí do akceptovatelného závěru. (21.05.2022)

V tej záplave príbehov zo súdnej siene a iba o niečo menšom počte filmov, v ktorých mladý, neskúsený a neznámy právnik s obrovským šťastím a úžasným nápadom vyhrá stratený proces sa Prípad Collini spoľahlivo stratí. Ničím sa totiž nevymyká schémam platiacim pre tento typ filmov. Úsmevný je nanajvýš Turek vychovaný nacistom obhajujúci o mnoho rokov neskôr vraha svojho otčima. Ale sme v 21. storočí a dnes je možné v rámci politickej korektnosti a umierneného sebabičovania Nemcov prakticky všetko. (28.06.2021)

Výborný film natočený podľa rovnomenného románu nemeckého spisovateľa Ferdinanda von Schiracha (Der Fall Collini). Dej sa prelína v troch časových líniách , súčasnosť, 80 roky a obdobie 2. svetovej vojny. V skutočnosti ide o fikciu aj keď takmer ku všetkým filmovým udalostiam je aj historický rozmer. Hlavnou nosnou ideou je prijatie tzv. Dreherovho zákona, podľa ktorého od 8.5.1960 boli po 15 rokoch premlčané všetky vojnové zločiny zahrnuteľné pod pojem zabitie  (EGOWiG z 24.5.1960). Týmto zákonom zostalo nepotrestaných mnoho vojnových zločinov a oslobodených voči, ktorým už bolo vedené trestné alebo súdne konanie. Takto unikli odplate za svoje hrozné činy a medzi nimi bola aj obeť vraždy z tohto filmu Hanz (Ján Baptista) Meyer. Z dôvodu vypršania premlčacej doby nebolo možné ich potrestať za to, čo spáchali počas druhej svetovej vojny. Obdobným filmom bol aj „Vzpomeň si“ z roku 2015 aj tu vojnoví zločinci, ktorí mučili a vraždili ľudí, mohli aj naďalej si žiť voj život bez obáv z následkov za svoje činy. Takže film nám rozpráva o troch trestných činoch, o vražde Jana Baptistu Mayera, o jeho vražde nevinných civilných obyvateľov v Montecalini v talianskom Toskánsku z júna 1944 a v neposlednom rade o desivom trestnom čine právnom z roku 1968 v NSR, ktorým sa všetci doposiaľ nepotrestaní vojnoví zločinci stali beztrestní.  „Prípad Collini“ je veľmi príjemným filmom a je príkladom, ako pri úcte k svojej krajine, jej rešpektovaní aj čiernych stránok histórie sa dajú uznať dejinné chyby, uznanie spáchaných zločinov aj keď bez ospravedlnenia. (10.06.2021)

Možno ospravedlniť vraždu vraha? Toto je nosná časť celého príbehu, ktorý opäť siaha k druhej svetovej vojne a otrepanej téme nacizmu. A pozornému divákovi zrejme neujde, ako sa Nemci okrem toho samomrzkačstva snažia ešte poukázať na to, akí sú strašní rasisti medzi pôvodnými Nemcami (minimálne 3 krát je tam Elyas M'Barek nazvaný ako Turek, ale takým pohŕdavým spôsobom). Prípad bol ale zaujímavý, a mal taký prekvapujúcejší záver, kedy človek čaká na rozsudok a príde niečo iné. (22.09.2020)