Jít krást koně

podle traileru jsem čekala víc.mnohem víc.Dočkala jsem se jen nudy což je u Skarsgarda neobvyklé.Možná že měl zrovna čas tak si zkrátil chvíli.Příběh,kde se prolínají dvě časové osy z temné minulosti a přítomnosti.Vina a odpuštění.Takhle píší seveřané i knihy.Minimum dialogů.Pouze titulky ,kdy když se podíváte na okamžik stranou unikne vám, třeba ,klíčová věta.Minimalistické exteriéry.Kus louky,kus lesa,úsek řeky...O koně až tak nešlo. (14.12.2020)

Moland se tentokrát nechal unést melancholií a depresí. Lákal mě Stellan, protože ho mám ráda. Moc si ho, ale neužijete. Hodně vzpomíná a vrací se do minulosti svého života za mlada, kde ho ovlivnili celkem tragické, o to víc zásadní události na celý život. Je tam spousta krásných záběrů norské přírody. A také spoustu tíživých momentů, na které prostě nejde zapomenout. Psychologická linka postav je slušně zvládnutá, ale myslím že Moland umí líp a krimi žánr mu sedí mnohem víc.Zajímavý film, ale stačilo jednou. (17.07.2020)

Typicky severská dráma s množstvom melanchólie a v tomto prípade aj nostalgie vyžarujúcej z hlavného hrdinu. Keď do toho primiešame charizmu najznámejšieho hereckého Nóra, tak to celkom dobre funguje. Tie sekvencie z minulosti sú trošku chaoticky zrežírované, ale samotný príbeh je celkom fajn a divák si možno užije aj pár emócií. Ku mne sa dostali len čiastkovo a preto dávam "len" silné tri hviezdy. 65 % (30.11.2021)

Obrazy z minulosti, vzpomínky beze slov, prostřihy, úklid v sobě, detailní záběry flóry a fauny, neštěstí, bolest, samota, vina, ztráta, trauma a život plyne dál. Krásná kamera, nevšední  film, který plyne v příliš pomalém tempu, komorní drama. Dobové scény mají silnou atmosféru. Vytěžené dřevo tažené koněm, sekery, loupaní kůry, plavení kulatiny po řece, brilantní záběry, vynikající střih. Jsou filmy rychlejší, veselejší, atraktivnějších žánrů, pravda, mě však tento, z kategorie skandinávských, dostal. Naštěstí mě rozpačitý úvod neodradil. Škoda, že režisér hřebík nedoklepl pořádně. (23.11.2020)

Film prozkoumávající trýznivé rodinné ztráty i chyby rodičů, jež se přenášejí z generaci na generaci. Hrdina touží po severské samotě a na ní narazí na bolestné připomenutí dospívání. Otec a syn jsou soupeři o zlomenou sousedku. Syn začne žárlit. Oba jsou zmítání silnými vášněmi. Ale vyprávění je hlavně zprostředkováno obrazy lesů a koňů. Moland za kameru obdržel na Berlinale Stříbrného medvěda a jeho kamera dokáže zprostředkovat obrazy fyzicky blízko. Finále má pořádný spád. Vzpomínky vypravěče se odehrávají během slunečných letních měsíců, současná dějová linka je umístěna v mrazivém šedém konci roku. Je to taková metafora lidského života. (26.07.2020)