Rychlé šípy

Osmašedesátnické uvolnění se atmosférou, která jím byla vyvolána, spoluzasloužilo jednak o prodloužení filmové vlny a tolerance šedesátých let až k rokům 1971-1973, jednak již tehdy bouralo na tu dobu až neuvěřitelné množství tabu a zapovězeností vůbec. Rozmach obnoveného skautského hnutí se spoluzasloužil i o oživení foglarovských hrdinů. Z tohoto klasického seriálu, dnes jednoho z jádrových děl naší tvorby pro děti a mládež, se stala nezpochybňovaná hodnota. Citlivost položení do historického jádra Prahy, přesnost dobového posunu i zdařilý způsob vedení dětských i hereckých ztělesnitelů řady rolí, které jsou zde obsaženy, jsou hlavní příčinou tohoto nadčasového úspěchu. Mluvit retrospektivně o vhodnosti volby toho kterého představitele a vytýkat tak přímo i nepřímo nejen Hynku Bočanovi, ale i dalším členům tvůrčího týmu seriálu, že v roce 1968 neměli znalosti druhé poloviny osmdesátých a devadesátých let, je značně nešťastné. Ve všech případech se totiž jednalo o herce když ne z abslutní tehdejší špičky, tak nepochybně z tehdejšího i dnešního vysokého nadprůměru. Výtky tohoto druhu (nikomu tím nechci brát právo na názor) jsou tak trochu jako mořský příliv a odliv: přicházejí a mizí. Kvalita, ke které se vztahují, zůstává. Foglar i z nebes, odkud se na nás již drahně let dívá, může být nespokojen jen s jedním: s nedostupností seriálu na moderních nosičích. Je to nepochopitelné zřejmě nejen pro mě. (01.04.2008)

Snaha nacpat dvě knihy do 215 mnut nelze ... Předlouhou seriálu se staly dvě knihy Jaroslava Foglara, Stínadla se bouří a Záhada hlavolamu, takový rozsah se ale nedal scénáristky převést do 215 minut, takže kdo knihy zná, objevuje mnoho nelogičností a dějových skoků. Tyto dva díly uzavírá třetí díl, Tajemství Velkého Vonta. Tato kniha byla napsána až několik desítek let po předchozích dvou. Poprvé vyšla roku 1986 v Německu v počtu 500 výtisků pro děti českých emigrantů. V Česku se poprvé objevila až v rámci knihy Dobrodružství v temných uličkách vydané v roce 1990, později přejmenovaná na Rychlé šípy ve Stínadlech. (26.02.2014)

Nezapomenutelné, legendární a geniální Rychlé Šípy. K jejich komiksům a knížkám mě ještě jako mladé dítko přivedl můj starší bráška. A já mu za to velmi děkuji a nikdy mu to nezapomenu. Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta. Mirek, Jarka, Jindra, Červenáček a Rychlonožka. Bratrstvo Kočičí pracky v sestavě Dlouhého Bidla, Štětináče a Bohouška:) Jan Tleskač a jeho létající kolo. Podivný Em a záhadný Širokko. Tajemná Stínadla a Vontové. Žluté špendlíky, Žlutý květ a Kostel Sv. Jakuba. A především také ten hlavní, malý a legendární předmět. Ježek v kleci. Jako fanynka Rychlých šípů jsem velmi potěšena, že vznikl takto podařený a notnou dávkou atmosféry a skvělé hudby obdařený seriál, který se tomuto jejich nejdobrodružnějšímu pátrání věnuje. A obrovské množství klasických hlášek, pojmů, postav, spojitostí či významů jsou pro fanouška danou povinností:) Svět by tak strašně moc potřeboval hochy, jako jsou Rychlé Šípy. Jenže by nejspíš stejně v dnešní zkažené době nevydrželi. A i se svými zásadami a vlastnostmi, jako čestnost, boj proti bezpráví a pomoc slabším by v takové převaze zla, špatností a bezohlednosti neměli nejmenší šanci... "Ježek v kleci je můj, jenom já mám na něj právo!", "Jeden z nás zůstane doma." - "A kdo to bude?" - "Ty, Červenáčku." - "Já, proč zrovna já?" - "Protože ty jsi tam byl VČERA!" :) (22.07.2011)

Tvůrci se určitě potýkali s tím, kolik toho z původní knížky přenést na obrazovku - proto nechápu, že příběh seriálu je zpatlanec z prvního dílu Záhady hlavolamu a zároveň dvojky Stínadla se bouří, jednotlivé události autoři prohazují jak se jim hodí, často nesmyslně - např. pro neinformovaného zbytečná několikaminutá scéna s listem gingko biloba. Jako otrávený ortodoxní fanda bych dal i tři hvězdy, ale vizuální stránka seriálu je úžasná a zjevně nákladná, až se nechce věřit, že všechny ty chátrající domy jsou v ateliéru - dokonce se podařilo i obsazení a za úspěch s dvojníky Rychlých šípů tleskám. Celkem věrohodně se přenesly i jejich charaktery (vždycky jsem si myslel, že Mirek Dušín je čestný robot a ten herec tomu odpovídá). :-) (12.08.2010)

Prvně je třeba říci, že všechna dobrodružství kolem Ježka v kleci si v mé hlavě vyryla několikeré nesmazatelné paměťové stopy. Foglarovkami jsem jako kluk žil a zejména Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta jsem přečetl nesčetněkrát a vždy jsem si vše živě představoval. Musím přiznat, že jako malému mi seriál naháněl občas nefalšovaný strach. Samozřejmě mluvím o Širokkovi, který svým antré každý díl seriálu otvíral. Ta jeho bezforemná bílá šraboška s výřezy pro oči byla prostě hrůzu nahánějící. Ale i všechno další bylo jaksi tajemné a záhadné. Hlas Radoslava Brzobohatého, tajuplná čtvrt Stínadla a její nespočetné uličky, zákoutí, plácky, dvory a pavlače. Obdivoval jsem Rychlé šípy a chodil na odpolední toulky za město se švihadlem obtočeným kolem pasu. Nejvíc jsem jim ale záviděl to, že můžou prozkoumávat tak nepřístupnou část města, jakou Stínadla byla. Že přišli na kloub něčemu, o čem ani místní vontové neměli potuchy, že byli nebojácní, ale zároveň čestní. A že se dokázali postavit Širokkovi, co má ruce jako svěráky... (30.07.2011)