Zavraždění čínského bookmakera

On je to vlastně film o tom, že když problémy neřešíme včas a neustále je oddalujeme, tak se jenom zvýší a jsou mnohem horší než kdy předtím. Myšlenku to tedy má, provedení mě kupodivu bavilo včetně bizarně trapných varietních vystoupení (ačkoli zbytečně dlouhá místa tam jsou, nebudu lhát...), o Cosmův osud jsem se zajímal, ačkoli jsem k němu moc sympatií neměl a Cassavetesův přístup k boření jinak obyčejné psychologické noirovky mi vlastně sedl taky. Tak kvůli čemu teď přemýšlím nad tím, jestli si to zaslouží vysoké hodnocení? Já si na to asi utvořím silnější názor až poté, co uvidím víc Cassvetesových filmů, protože jsem z jeho stylu mírně zmatený a moc nechápu, proč se občas věnuje tak zbytečným věcem a podstatné odsouvá na druhou kolej nebo proč důležité informace o charakteru Cosma řekne až úplně na konci, kdy už je vlastně po všem a divákův vztah k němu nezmění. Je to takový typický sedmdesátkový nezávislý americký film, akorát utržený ze řetězu a míň artový, než jsem čekal, že bude. Navzdory určitému zmatení u mě ale převažují pozitivní dojmy a vzhledem k té myšlence to rozhodně není nic prázdného, navíc s dobře zvoleným tempem (pokud vám samozřejmě sedne) a skvělými hereckými výkony. A obzvlášť si z toho odnesu zjištění, že Pan Sofisitkovaný byl zparodovaný v South Parku coby hlavní postavička z Imaginationlandu :D Slabé 4* (18.09.2023)

Hodně pomalu plynoucí film, který sleduje rutinu majitele strip clubu, kterého skvěle hraje Ben Gazzara. Poté co konečně splatí mafiánovi dluh na klub a je soběstačný, tak jdou s holkama oslavovat a udělá další gigadluh v kartách. Na ten samozřejmě nemá, a proto je nucen odstřelit v názvu zmíněného Číňana. Příběh, i když není špatný není to podstatné. Ten film má hrozně podmanivý feeling, který vás buď chytne, nebo unudí. S Cosmem jsme všude, vidíme jak se stará o svoje tanečnice, které ho zbožňují, sledujeme řízení provozu klubu a organizační záležitosti (mě osobně se hrozně líbila scéna konkurzu asertivní servírky na tanečnici) a hlavně je podstatná část filmu věnovaná klubovým představením. Ta jsou naprosto příšerná a hlavní roli v nich má zmalovanej, plešatej tlusťoch v cylindru. Holky tam jen tak poskakují a občas některá ukáže kozy. Fakt nechápu, jak tam mohlo být tak nacpáno, ale třeba to bylo v sedmdesátkách normální. Postupně samozřejmě přituhuje a Cosma nahánějí dotěrní gangsteři, přičemž je skvěle vidět ta jeho váhavost a únava. Jediné co mi vadilo, byla chaotická kamera, kde např. při přestřelce zjistíme, že někdo zemřel až za delší chvíli. Každopádně ve mě ten film zanechal neobyčejný pocit a Ben Gazzara podle mě zahrál životní výkon. (22.09.2013)

John Cassavetes má svoje kvality, o tom asi není třeba pochybovat, ale tohle je film, který mě zrovna dvakrát nebavil. Už je tady až moc blízkých záběrů, až moc scén, které jako kdyby nic neříkaly. Prostě jsem se u tohoto filmu nudil a nevytrhly to ani rozhodně kvalitní herecké výkony, kterými byl film obdařen. (20.10.2015)

Je zavádějící o filmu vůbec primárně uvažovat jako o gangsterce, jde hlavně - jak si mnozí již povšimli - o další z Cassavetesových studií zoufalství a prázdnoty života, jak je zachytil v Tvářích a Ženě pod vlivem (zoufalství středních tříd), Premiéře (zoufalství umělců) a nebo zde (zoufalství lidí zlopověstných). V detailní (nejen kamerové) analýze hlavního hrdiny tak sledujeme pomalý rozpad jeho sebejistoty pramenící z představy, že role, kterou hraje před ostatními i před sebou, mu přináší uspokojení; sledujeme tu nechutnou chvíli dostavující se těsně potom, co odhalíme naše vlastní carpe diem jako nucené, ale ne vynucené někým jiným, ale námi samými, a vrcholem trapnosti je, že ani poté se dosavadního života vzdát nechceme, ale jsme naopak pro jeho zachování ochotni klesnout ještě níže. (Abych zachránil svůj druhořadý strip club, zabiju neznámého člověka, abych se mohl topit ještě ve větších s*ačkách ve svém strip clubu.) Celé toto dilema je svým způsobem zhmotněno v oněch lechtivých show: Cosmo si potrpí na fakt, že je jejich autorem, vždy se je snaží udržet v chodu, snaží se pilovat jejich "kvalitu", a to i když se chystá zabít člověka (ve scéně hovoru z telefonní budky) - to vše proto, aby si plně nepřipustil to, co si už kdesi hluboko uvnitř připustil, aby se nemusel podívat sám sobě do tváře, protože tam nic vlastního není, je tam jen to, co v nás chtějí vidět ostatní, a naším jediným naplněním v životě může být to, že s tímto falešným obrazem nás samých splyneme. A proto ona show Pana Sofistication a spol. poběží dál a dál, i kdyby její trapnost a nucenost dosáhla samého dna, kterého však nikdy nedosáhne, protože ono dno budou sami neustále posunovat, dál a dál. (21.01.2015)

Kolosálna nuda, megalomanské nič, no excelentne odohrané. J. Cassavetes bol zručný režisér, čo dokázal aj v tomto prípade, avšak ten príbeh bol tak nudný, že som si zo zúfalstva skoro odhryzol nohu. Koniec bol doslova vykúpením. Vážne neviem, čo chcel týmto autor povedať, a čo je horšie, ani ma to nezaujíma. Tiež nechápem, čo bolo na tom provokatívne? Tých pár holých ceckov? Tá strielačka? Ale prosím vás, to už i na tú dobu bolo celkom normálne. Podpriemer. 40/100 (21.03.2018)