Přístav

Motto: "Bylo by lepší, kdybychom se nikdy nepoznali. Protože teď vím, co je štěstí. A o to horší to bude později." Vcelku neorealistickým Přístavním městem (Hamnstad), svým pátým filmem, zastavil Bergman jistou sestupnou tendenci a připravil si půdu pro opravdu skvělé filmy následující - Vězení, Žízeň a Na radost. Nicméně už v samotném Přístavním městě máš vše, co si od rodáka z Uppsaly přeješ. I kdybych neřekl "pokus o sebevraždu, potratářka, smrt, beznaděj", ty bys věděl, že to tam bude (přesto se nejedná o Bergmanův počin ryze původní; scénář napsal spolu s Olle Länsbergem podle Länsbergovy synopse Zlato a zdi). Podobně jako v druhém Bergmanově filmu na lásku mladého páru Berit a Göstu prší a znovu to má výrazný sociální rozměr. Jak říká jedna z postav: "Věřit? Čemu? Ženám? Ve spravedlnost? V přátelství? Všechno je v troskách! Je jen sobectví." V hlavních rolích spatříš Nine-Christine Jönssonovou a Bengta Eklundu, kterého Bergman ve stejném roce obsadil i do vedelejší (mírně záporné) role Hudby v temnotách. Kameramana Görana Strindberga pak poprvé zastoupil Gunnar Fischer. Přístavním městem je Göteborg, kde 11. října 1948 proběhla i premiéra filmu. Asociace: Hudba v temnotách, Prší nám na lásku, Zloději kol (20.05.2013)

Prístav zaujme viac vykreslením problémov a charaktersitiky doby ako samotným milostným príbehom. Tým sa však javí ako veľmi odvážny pokus, Bergman na jednej strane kritizuje spoločnosť, na tej druhej dokáže aj dostatočne filozofovať na tému existencializmus. Nejde o jeden z jeho silnejších filmov, ale má v jeho filmografii pevné miesto, pretože skvele ukazuje, o čom jeho filmy zo 40. rokov boli a ako formovali jeho novšie, častokrát bezchybné diela. 70% (06.04.2018)

Bergmanovy filmy na mě působí nostalgickým dojmem staré černobílé fotografie cizího místa, které režisér vyndal z alba, aby se veřejnost mohla kochat nádherným záběrem jeho domoviny. Příběh nešťastné Berit, přestože je velmi citlivě a řemeslně dokonale zpracovaný, by jistě nezasáhl diváka tolik, kdyby jej zabíraly moderní kamery a obraz se skvěl všemi barvami, které jen může moderní plátno nabídnout. (22.10.2020)

"Překladní přístav", loď zakotví, zboží se přeloží a pluje se dál, Gerit však chce zakotvit natrvalo. Bergmanovy rané filmy (rozumím tím do "Mlčení") jsou stále zajímavé, a nikdy neškodí si je "trochu" osvěžit, případně se s nimi seznámit. Bergman vždycky dbal na dokonalou kameru (viz Sven Nykvist v komentáři k "Hosté večeře páně"). Ani nový muž, Gunnar Fischer, se z této tradice nevymyká. A příběhy? Kdo chce říct, že se ho netýkají? (20.11.2014)

Přístav je jízlivější kritikou ctihodné důstojnosti společnosti od existenciálního básníka filmu Ingmara Bergmana na příběh spisovatele Olle Länsberga  První Bergmanovo spojení s kameramanem Gunnarem Fischerem přináší poetickou estetiku životodárného koloběhu obchodního přístavu s jeho fyzickou námahou, pracovním soustrojím, temperamentem a nadějí všedního dne. Bergman sice vychází z melodramatické pohnutky, ale hned tepe do předsudků a morálního pokrytectví společnosti, zastává se mládí a s cynismem odmítá kriminalizaci dospívání jako zastírací manévr osobních chyb světa dospělých a výchovných principů společnosti. Bergman rozbil kamenem okno iluzím, vstřebává existenciální prozření, je tvrdý a neústupný, přesto nezatracuje naději, ale ani odolnost lidského ducha. Hrdinou existenciální poezie dospívání je Berit Irene Holm (zajímavá Nine-Christine Jönsson, jako malá Kate Elffors), mladičká tovární dělnice, toužící po lásce a plnohodnotném životě, jenž ji dosud rodinně zanedbával, výchovně nepatřičně peskoval, intimně zneužíval a niterně opomíjel. Touha žít se dostává do konfliktu s předsudky, pomstychtivostí a principiální neschopností. Hlavní mužskou postavou písně je Gösta Andersson (příjemný Bengt Eklund), mladý, zdravý a fyzicky zdatný přístavní dělník. Romantické sblížení je sužováno krupobitím předsudků a úzkostí reality. Důležitou postavou filmu je Beritina matka (zajímavá Berta Hall), žena bez dostatečné mateřské pozornosti, trestající dceřinu potřebu lásky kárným postupem převýchovného ústavu. K výraznějším postavám zde patří také Gertrud Ljungberg (zajímavá Mimi Nelson), Beritina kamarádka z převýchovného domova pro dívky, jež se samozřejmostí přijala mužský chtíč jako nezbytnou a nedílnou součást života a úspěšného přežití. Z dalších rolí: na Berit dohlížející sociální pracovnice Agneta Vilander (Birgitta Valberg), Göstův kamarád a jeho bezstarostnější spolubydlící Skåningen (Harry Ahlin), z daného stavu věcí těžící andělíčkářka, paní Krona (Sif Ruud), zákeřný tovární mistr Tuppen (Yngve Nordwall), Beritin nepřítomný otec (Erik Hell), či první Beritin útěk z reality Thomas (Stig Olin). Přístav je existenciální i estetickou poezií ve službách kritiky společnosti. Bergman začal tvarovat filmová díla do podoby, která se později pro něj stala charakteristická a proslavila jej. Patří k působivějším pracím z Bergmanova tvůrčího počátku. (20.02.2021)