• Jenni
    *****

    Motto: "Bylo by lepší, kdybychom se nikdy nepoznali. Protože teď vím, co je štěstí. A o to horší to bude později." Vcelku neorealistickým Přístavním městem (Hamnstad), svým pátým filmem, zastavil Bergman jistou sestupnou tendenci a připravil si půdu pro opravdu skvělé filmy následující - Vězení, Žízeň a Na radost. Nicméně už v samotném Přístavním městě máš vše, co si od rodáka z Uppsaly přeješ. I kdybych neřekl "pokus o sebevraždu, potratářka, smrt, beznaděj", ty bys věděl, že to tam bude (přesto se nejedná o Bergmanův počin ryze původní; scénář napsal spolu s Olle Länsbergem podle Länsbergovy synopse Zlato a zdi). Podobně jako v druhém Bergmanově filmu na lásku mladého páru Berit a Göstu prší a znovu to má výrazný sociální rozměr. Jak říká jedna z postav: "Věřit? Čemu? Ženám? Ve spravedlnost? V přátelství? Všechno je v troskách! Je jen sobectví." V hlavních rolích spatříš Nine-Christine Jönssonovou a Bengta Eklundu, kterého Bergman ve stejném roce obsadil i do vedelejší (mírně záporné) role Hudby v temnotách. Kameramana Görana Strindberga pak poprvé zastoupil Gunnar Fischer. Přístavním městem je Göteborg, kde 11. října 1948 proběhla i premiéra filmu. Asociace: Hudba v temnotách, Prší nám na lásku, Zloději kol(20.5.2013)

  • liborek_
    ***

    V dalším svém raném snímku se Bergman soustředil na provinční přístavní město, do něhož se po letech plavby vrátí mladý námořník Gösta, který vzápětí zachrání nešťastnou Berit od jejích sebevražedných úmyslů. Od tohoto okamžiku se mezi oběma mladými lidmi rozvine silný vztah, pomocí něhož se chtějí odpoutat od hrozné minulosti a současně tíživého osamění, které je s tím spojené. Berit je okolím vnímána jako problémové děvče, které prošlo polepšovnou, nikoho ale její osud pořádně nezajímá. Velice přesvědčivě a silně je popsán její vztah s despotickou matkou, která kontroluje veškerou Beritinu činnost a ztrpčuje jí život, jak jen může. Gösta, který touží po novém životě, se do Berit zamiluje a pranic mu nevadí její pohnutá minulost a fakt, že byla v polepšovně. Film je natočený zručně, Bergman nám už postupně začíná dozrávat, i když se nejedná o nic převratného... v podstatě je to průměrný film, který kombinuje možná až zbytečně moc témat (např. potrat). Stylem se Hamnstad velice blíží tvorbě neorealistů a kdyby byl natočený v italštině, vlastně by v tom nebyl rozdíl... Nejde o nic převratného, ale z Bergmanova raného období, z trojlístku Kris - Skepp till Indialand - Hamnstad, je to asi ten lepší film...(29.9.2007)

  • Anderton
    ****

    Prístav zaujme viac vykreslením problémov a charaktersitiky doby ako samotným milostným príbehom. Tým sa však javí ako veľmi odvážny pokus, Bergman na jednej strane kritizuje spoločnosť, na tej druhej dokáže aj dostatočne filozofovať na tému existencializmus. Nejde o jeden z jeho silnejších filmov, ale má v jeho filmografii pevné miesto, pretože skvele ukazuje, o čom jeho filmy zo 40. rokov boli a ako formovali jeho novšie, častokrát bezchybné diela. 70%(6.4.2018)

  • vypravěč
    ****

    Podmanivě vyprávěný příběh, který jako vír stahuje do stále hlubších a hlubších vod, k samému dnu, jež tolik poutá cizince v odlidštěném světě, by si zasloužil citlivěji hrající představitelku hlavní ženské postavy. Nine-Christine Jönsson je možná až příliš jednoznačná, její exprese nezná škálu, již by vyjádřila jemná mimika. Jako byl její úvodní skok do utonutí vzdorně rázný, tak její plavba rolí naráží umanutě do stěn duše, kterou se snaží vyjádřit. Bohužel až do konce pro ni zůstává hrdinčino nitro neviditelným.(9.2.2013)

  • Martin741
    ****

    Konecne aspon trochu lepsi, aj rezisersky nadpriemerny film o mladej zene, ktora ma sebevrazedne myslienky, Zachranila ju ale laska .... a zivot jede dal. Aj s problemami, radostami malymi i velkymi ...... kulisy fajne, rezisersky na urovni. Tento bol ten film, ktorym si ma Bergman ako reziser ziskal : 71 %(25.7.2020)