Věčný svit neposkvrněné mysli

„It’s gonna be gone soon.“ Vyprávěcí strukturou nesmírně ambiciózní rozchodové drama, které stejně jako všechny ostatní filmy podle Kaufmanových scénářů dokáže intelektuálně oslovit, ale nikolik emocionálně zasáhnout. V jádru jde o ten nejtradičnější příběh rozpadu jednoho vztahu. Ona již zapomněla. On by rád zapomněl také, ale při konfrontaci se šťastnými vzpomínkami si uvědomuje, že definitivní konec ještě nechce. Alespoň ve vlastní hlavě tak provádí revizi vztahu a snaží se poučit z dřívějších chyb. Jenomže tento vnitřní proces zapomínání a rozpomínání je s neskutečnou tvůrčí invencí a s takovým množstvím vizuálních vtípků, že se napoprvé nedají pobrat, externalizován. Joelovi jeho vzpomínky doslova mizí před očima. Ve snaze uniknout před zapomněním chaoticky bloudí bludištěm vlastní mysli a společně s myšlenkovým konstruktem své přítelkyně se snaží najít útočiště (neustálým sebereflexivním upozorňováním na skutečnost, že Clementine je dívkou snů, která svou nepolevující energií mění životy druhých, je zčásti relativizován stereotyp „manic pixie dream girl“). Zní to šíleně, ale přestože film začíná koncem a je vyprávěn v několika rovinách reality paralelně (jedna běží lineárně, druhá pozpátku), nemáte problém se v něm zorientovat právě díky tomu, že se po celou dobu zakládá na známých myšlenkových vzorcích a emocionálních stavech. Věčný svit neposkvrněné mysli vypráví velmi sofistikovaně o velmi jednoduchých věcech, čímž sice maskuje jednorozměrnost postav a banalitu nesených pravd, ale stejně tak je těžké nenechat se svést příjemným myšlenkovým cvičením, k němuž nás vyzývá. 90% Zajímavé komentáře: Melies, oli.G, RAiken, cross, LarryW, derryl, Fill16 (08.04.2006)

Nejneobvyklejší romantický film co jsem zatím viděl. Chytrý, inteligentně natočený, ale chvílemi dost matoucí a ne úplně sympatický (v rámci romantických kolejí). Od romantické komedie přece jen očekávám trochu více osobního přístupu a možnosti proniknout celku pod kůži, což se tady díky zběsilému tempu a zamotanosti scénáře nestalo. Film je to poměrně chladný, odtažitý a svým způsobem i dost nesympatický (ve vztahu k divákovi). Nicméně pointa a celá konstrukce příběhu je pojata velice originálně. Pro fanoušky klasicky laděných, konzervativních romanťáků to rozhodně plný počet a film roku nebude ani náhodou. (12.09.2008)

Přiznávám, měla jsem strach. Na jednu stranu jsem se těšila na další nádhernou šílenost ve stylu „V kůži Johna Malkoviche“ na druhou stranu mě děsilo obsazení hlavní role-nesnáším „humorné“ škleby Jima Carreyho.Nezbývá než konstatovat, že Jim Carrey mě velice mile překvapil a tímto se mu hluboce omlouvám. A poučení z filmu- radost ze života zřejmě spočívá v našich šťastných minulých časech, v naších vzpomínkách. Nemazat!!! (28.11.2004)

Velice zvláštní a chaotický film, ve kterém se skrývá výjimečná genialita, originalita a taky trochu šílenství. Vše vychází z neprobádané, fascinující mysli Charlieho Kaufmana. Jim Carrey, kterého jako herce nemám příliš v oblibě, mi zde dokázal, že ho, i jeho postavu dokážu mít ráda. A Kate Winslet je pro mě královna. (28.09.2007)

Jedna prostá sci-fi myšlenka (člověku lze vymazat paměť) a hodinová pouť napříč její realizací - přesto se Věčnému svitu podařilo takto úzké téma rozvinout do impozantního fikčního světa, který dokáže popřemýšlet o vztazích, decentně přednést emoce, okořenit je humorem a hlavně působit lidsky - přeměnit obyčejné lidi na zajímavé a najít v jejich všedních situacích jiskru i nepostradatelnost pro život. Věčný svit snad ani není sci-fi, on prostřednictvím nereálného tematizuje reálné a ukazuje, jak pěkné může být... To vše rozvedené ve výborném scénáři s excelentními herci a není co řešit... 9/10 (26.08.2010)