Dálava. Dva tisíce osm set padesát dva kilometrů mezi Brnem a Divějevem, mezi Východem a Západem, mezi otcem a synem. Tak daleko, tak blízko. Vít a jeho syn Gríša se před koncem prázdnin vydávají na dlouhou cestu do Ruska. Jen co nastoupí do auta, syn si hned nasazuje sluchátka a otec se noří do vzpomínek. Ani tak ale nemůžou jeden druhému uniknout. Je tu však jedna možnost, která je může opět sblížit – společné pátrání. Jenže co skutečně hledají? Mimořádně intimní dokument Martina Marečka je působivou výpovědí o stavu současné rodiny a analýzou odvěkého vztahu otec a syn. Čistá forma putování tam a zase zpátky jen podtrhuje maximální autentičnost a účinnost dokumentu.(AČFK)
Vít s Gríšou, otec a syn, se před koncem prázdnin vydávají do Ruska, kde žije chlapcova matka a sestra. Co ale na východě Evropy skutečně hledají? A proč se dříve harmonická rodina rozdělila vedví? Osm let po úspěchu snímku Pod sluncem tma, příběhu o patáliích dvou českých rozvojových expertů v Zambii, přichází Martin Mareček s komorní dokumentární road movie. Tentokrát vypráví o dálce mezi dvěma slovanskými zeměmi, vzdálenosti dávných vzpomínek, těžkostech otcovství i puberty, ale i o pomyslné odlehlosti těch, kteří by k sobě měli mít vůbec nejblíže. Pomůže jim dlouhá cesta z Brna do Divějeva k přiblížení sobě navzájem?(MFF Karlovy Vary)
Vít a Gríša. Otec a syn. Jedna polovina rodiny. Druhá polovina, matka a dcera, žijí v ruském městě Divějevo, které je od Brna vzdálené 2852 kilometrů. Dálava – mezi otcem a synem, otcem a dcerou, otcem a matkou, východem a západem, Českou republikou a Ruskem… Hned po nástupu do auta si syn nasazuje sluchátka a otec se začíná nořit do vzpomínek. Začíná dokumentární road movie na téma rodiny a hledání vlastních kořenů. Road movie se dvěma antihrdiny…(Letní filmová škola)
Vít s Gríšom, otec a syn, sa pred koncom prázdnin vydávajú do Ruska, kde žije chlapcova matka a sestra. Čo však na východe Európy skutočne hľadajú? A prečo sa spočiatku harmonická rodina rozdelila vo dvoje? Osem rokov po úspechu filmu Pod slnkom tma, príbehu o patáliách dvoch českých rozvojových expertov v Zambii, prichádza Martin Mareček s komornou dokumentárnou road movie. Tentoraz rozpráva o diaľke medzi dvoma slovanskými krajinami, vzdialenosťami dávnych spomienok, ťažkostiach otcovstva i puberty, ale aj o pomyselnej odľahlosti tých, ktorí by k sebe mali vôbec najbližšie. Pomôže im dlhá cesta z Brna do Divejeva k vzájomnému zblíženiu?(Jeden svet)
[KVIFF 2019] Takový dokument. A vlastně ani ne. Spíše dost realistický a vlastně velmi dobře udělaný. Uvěřitelně. Možná až moc. Sledujeme už od počátku bizarní příběh Čecha s Čechoruským synem žijící v Česku, kteří se rozhodnou navštívit jeho exmanželku a dceru v Rusku. Cesta autem sebou nese dvě hlavní postavy otce a syna, kteří si vlastně nerozumí a neumí spolu mluvit. A dochází k totálně absurdním a bizarním hláškám a záležitostem, které prostě napíše jen sám život. A já jakožto fanda tohoto typu humoru se královsky bavím. Více než u kdejaké hrané komedie. V každém případě dojde ke sympatiím a já se dívám na dvě postavy, kterou jsou dejme tomu ztraceny v Rusku a neví co dál. Vlastně docela i frustrovaně silná záležitost. A vlastně taková blbost. Taky nechtěná. Ale vyšlo to.(7.7.2019)
Drama o otci a synovi dokumentující jejich cestu do Ruska za jejich příbuznou. O to, kam jedou a za kým jedou se ve snímku Martina Marečka vlastně vůbec nezajímáme. Tvůrcům jde o to divákovi nenápadně přiblížit život autistického Ríši a vztah s jeho otcem, kdy je to v některých chvílích neskutečná sranda, v některých jde zase vidět, jaké peklo musí rodič prožívat. Velmi zajímavě a originálně pojatý dokument, který v ČR ještě nemá obdoby. /MFFKV2019/(6.7.2019)
Naprosto vyjímečný film! První půlka je plná humoru a drobných konfliktů. Oboje proudí ze vztahu táty a jeho pubertálního syna. Druhá část pak zvážní a křehce se dotýká prazákladu vztahů s nejbližšími. Musela jsem na to jít po druhé. Chci ocenit spoustu vyprávěcích detailů, ale především senzitivitu a hloubku, kterou jsem zatím u jiného českého “dokumentárního filmu” nepocítila. Srovnávat to s Nic jako dřív nebo Sólem mi připadá až nemístné. Zmíněné filmy jsou možná formálně suverénní, ale mají stereotypní téma, které se schovává za design.(9.11.2019)
Pozorovatelské dílo, které prozrazuje hluboké porozumění postavám (dané tím, že s Vítkem Kalvodou Martin Mareček pracuje opravdu dlouho) a nevšední ambice lyricky zachytit unikavý vztah otce i syna, kteří cestují do dálavy, aby překonali pocit vzájemného odcizení. Zvláštní kroužení a neporozumění, míjení a unikání mezi prsty patří k nejlepším okamžikům filmu, který občas trochu zápolí s tenkou hranou dokumentu a fikce, nenachází tak přesný, výstižný jazyk, aby vyprávění hladce plynulo a všechny detaily vypovídaly do potřebné hloubky. Z tohoto pohledu trochu ztrácí na Nic jak dřív, K oblakům vzhlížíme či Sólo. Každopádně jde o vnímavé a v nejlepších momentech úsměvně mrazivé dílo o nepřekonatelných propastech v prostoru, kultuře i lidských vztazích.(8.11.2019)
Jestliže toto byl jediný český dokument přijatý letos na Bartoškův festival do Varů, tak to potom s českým dokumentem nevypadá dobře a nebo se sekcí dokumentu na zmíněném festivalu. Tenhle dokument mi nemohl nic dát, akorát mi sebral 76 minut drahocenného času. Ten obtloustlý mladý nevychovaný Kalvoda mi šel zoufale na nervy.(10.11.2019)
V kinech
od:
vyfuk
[KVIFF 2019] Takový dokument. A vlastně ani ne. Spíše dost realistický a vlastně velmi dobře udělaný. Uvěřitelně. Možná až moc. Sledujeme už od počátku bizarní příběh Čecha s Čechoruským synem žijící v Česku, kteří se rozhodnou navštívit jeho exmanželku a dceru v Rusku. Cesta autem sebou nese dvě hlavní postavy otce a syna, kteří si vlastně nerozumí a neumí spolu mluvit. A dochází k totálně absurdním a bizarním hláškám a záležitostem, které prostě napíše jen sám život. A já jakožto fanda tohoto typu humoru se královsky bavím. Více než u kdejaké hrané komedie. V každém případě dojde ke sympatiím a já se dívám na dvě postavy, kterou jsou dejme tomu ztraceny v Rusku a neví co dál. Vlastně docela i frustrovaně silná záležitost. A vlastně taková blbost. Taky nechtěná. Ale vyšlo to.(7.7.2019)
Sayko
Drama o otci a synovi dokumentující jejich cestu do Ruska za jejich příbuznou. O to, kam jedou a za kým jedou se ve snímku Martina Marečka vlastně vůbec nezajímáme. Tvůrcům jde o to divákovi nenápadně přiblížit život autistického Ríši a vztah s jeho otcem, kdy je to v některých chvílích neskutečná sranda, v některých jde zase vidět, jaké peklo musí rodič prožívat. Velmi zajímavě a originálně pojatý dokument, který v ČR ještě nemá obdoby. /MFFKV2019/(6.7.2019)
Borea
Naprosto vyjímečný film! První půlka je plná humoru a drobných konfliktů. Oboje proudí ze vztahu táty a jeho pubertálního syna. Druhá část pak zvážní a křehce se dotýká prazákladu vztahů s nejbližšími. Musela jsem na to jít po druhé. Chci ocenit spoustu vyprávěcích detailů, ale především senzitivitu a hloubku, kterou jsem zatím u jiného českého “dokumentárního filmu” nepocítila. Srovnávat to s Nic jako dřív nebo Sólem mi připadá až nemístné. Zmíněné filmy jsou možná formálně suverénní, ale mají stereotypní téma, které se schovává za design.(9.11.2019)
Marigold
Pozorovatelské dílo, které prozrazuje hluboké porozumění postavám (dané tím, že s Vítkem Kalvodou Martin Mareček pracuje opravdu dlouho) a nevšední ambice lyricky zachytit unikavý vztah otce i syna, kteří cestují do dálavy, aby překonali pocit vzájemného odcizení. Zvláštní kroužení a neporozumění, míjení a unikání mezi prsty patří k nejlepším okamžikům filmu, který občas trochu zápolí s tenkou hranou dokumentu a fikce, nenachází tak přesný, výstižný jazyk, aby vyprávění hladce plynulo a všechny detaily vypovídaly do potřebné hloubky. Z tohoto pohledu trochu ztrácí na Nic jak dřív, K oblakům vzhlížíme či Sólo. Každopádně jde o vnímavé a v nejlepších momentech úsměvně mrazivé dílo o nepřekonatelných propastech v prostoru, kultuře i lidských vztazích.(8.11.2019)
PaRi
Jestliže toto byl jediný český dokument přijatý letos na Bartoškův festival do Varů, tak to potom s českým dokumentem nevypadá dobře a nebo se sekcí dokumentu na zmíněném festivalu. Tenhle dokument mi nemohl nic dát, akorát mi sebral 76 minut drahocenného času. Ten obtloustlý mladý nevychovaný Kalvoda mi šel zoufale na nervy.(10.11.2019)