Dálava (2019)

Over the Hills
Diaľava
(festivalový název)

Dokumentární

Česko, 2019, 76 min

(další profese)

Dálava. Dva tisíce osm set padesát dva kilometrů mezi Brnem a Divějevem, mezi Východem a Západem, mezi otcem a synem. Tak daleko, tak blízko. Vít a jeho syn Gríša se před koncem prázdnin vydávají na dlouhou cestu do Ruska. Jen co nastoupí do auta, syn si hned nasazuje sluchátka a otec se noří do vzpomínek. Ani tak ale nemůžou jeden druhému uniknout. Je tu však jedna možnost, která je může opět sblížit – společné pátrání. Jenže co skutečně hledají? Mimořádně intimní dokument Martina Marečka je působivou výpovědí o stavu současné rodiny a analýzou odvěkého vztahu otec a syn. Čistá forma putování tam a zase zpátky jen podtrhuje maximální autentičnost a účinnost dokumentu.(AČFK)
Vít s Gríšou, otec a syn, se před koncem prázdnin vydávají do Ruska, kde žije chlapcova matka a sestra. Co ale na východě Evropy skutečně hledají? A proč se dříve harmonická rodina rozdělila vedví? Osm let po úspěchu snímku Pod sluncem tma, příběhu o patáliích dvou českých rozvojových expertů v Zambii, přichází Martin Mareček s komorní dokumentární road movie. Tentokrát vypráví o dálce mezi dvěma slovanskými zeměmi, vzdálenosti dávných vzpomínek, těžkostech otcovství i puberty, ale i o pomyslné odlehlosti těch, kteří by k sobě měli mít vůbec nejblíže. Pomůže jim dlouhá cesta z Brna do Divějeva k přiblížení sobě navzájem?(MFF Karlovy Vary)
Vít a Gríša. Otec a syn. Jedna polovina rodiny. Druhá polovina, matka a dcera, žijí v ruském městě Divějevo, které je od Brna vzdálené 2852 kilometrů. Dálava – mezi otcem a synem, otcem a dcerou, otcem a matkou, východem a západem, Českou republikou a Ruskem… Hned po nástupu do auta si syn nasazuje sluchátka a otec se začíná nořit do vzpomínek. Začíná dokumentární road movie na téma rodiny a hledání vlastních kořenů. Road movie se dvěma antihrdiny…(Letní filmová škola)
Otec a syn se vydávají na dlouhou cestu. Snaží se najít chlapcovu matku žijící v Rusku. Mají před sebou téměř tři tisíce kilometrů, které se zdají být také vzdáleností, jež dělí hrdiny od sebe navzájem. Syn tráví většinu času se sluchátky na uších a otec se noří do vzpomínek. Dokument vypráví o otcovství, dospívání a také o tom, jak vzdálení sobě můžou být lidé, kteří by si měli být nejblíže.(Kino na hranici)
Vít s Gríšom, otec a syn, sa pred koncom prázdnin vydávajú do Ruska, kde žije chlapcova matka a sestra. Čo však na východe Európy skutočne hľadajú? A prečo sa spočiatku harmonická rodina rozdelila vo dvoje? Osem rokov po úspechu filmu Pod slnkom tma, príbehu o patáliách dvoch českých rozvojových expertov v Zambii, prichádza Martin Mareček s komornou dokumentárnou road movie. Tentoraz rozpráva o diaľke medzi dvoma slovanskými krajinami, vzdialenosťami dávnych spomienok, ťažkostiach otcovstva i puberty, ale aj o pomyselnej odľahlosti tých, ktorí by k sebe mali vôbec najbližšie. Pomôže im dlhá cesta z Brna do Divejeva k vzájomnému zblíženiu?(Jeden svet)

Video © AČFK

další video za s

zrušit

Nastala chyba při přehrávání videa.

všechny komentáře uživatele /

prezdivaka

Je to zvláštní trend poslední doby. Čím je filmové dílo vyprázdněnější a odfláknuté, tím je pro mnoho diváků úžasné, neuchopitelné, poetické a artové. Možná by bylo nejlepší, natočit film na záznamovou kameru na předním skle auta. Film pro mě nebyl ani lyrický, a už vůbec ne dokumentární. Možná se to nabízí svou formou. Snaží se jí naplnit už svým střihem, který je buď záměrně, nebo nepochopitelně proti zásadám. Kamera nezkouší žádné zajímavé a výtvarné kompozice. Jen je to na tak artový film krátké, mělo to být tak tříhodinové, aby si všichni, kteří v něm nacházejí ty niterné a hlubokomyslné prožitky, přišli na své. Musím pochválit plakát, který moc pěkný a patří k nejlepším, které vloni vznikly.(3.4.2020)
všechny komentáře uživatele /

Marigold

Pozorovatelské dílo, které prozrazuje hluboké porozumění postavám (dané tím, že s Vítkem Kalvodou Martin Mareček pracuje opravdu dlouho) a nevšední ambice lyricky zachytit unikavý vztah otce i syna, kteří cestují do dálavy, aby překonali pocit vzájemného odcizení. Zvláštní kroužení a neporozumění, míjení a unikání mezi prsty patří k nejlepším okamžikům filmu, který občas trochu zápolí s tenkou hranou dokumentu a fikce, nenachází tak přesný, výstižný jazyk, aby vyprávění hladce plynulo a všechny detaily vypovídaly do potřebné hloubky. Z tohoto pohledu trochu ztrácí na Nic jak dřív, K oblakům vzhlížíme či Sólo. Každopádně jde o vnímavé a v nejlepších momentech úsměvně mrazivé dílo o nepřekonatelných propastech v prostoru, kultuře i lidských vztazích.(8.11.2019)
všechny komentáře uživatele /

sudkova

Spíš než o cestě je to dokument o bolesti, která se rozlévá postupně celým snímkem- a nebo jsem až moc cíťa, nevim. Přikovaná v pohodlí červeně-polstrované sedačky hltám každou vteřinu, lehký smích střídají těžkopádné slzy a nepochopení celé (neznalému diváku možná až příliš) nejasné situace. Hlavou kromě otazníků kolem toho, jak se prostě jednou můžeš s dcerkou vzít a zmizet někomu ze života pluje záběr na kostel s kupou holubů ve smyčce. Ruské babušky included.(31.8.2020)
všechny komentáře uživatele /

Sayko

Drama o otci a synovi dokumentující jejich cestu do Ruska za jejich příbuznou. O to, kam jedou a za kým jedou se ve snímku Martina Marečka vlastně vůbec nezajímáme. Tvůrcům jde o to divákovi nenápadně přiblížit život autistického Ríši a vztah s jeho otcem, kdy je to v některých chvílích neskutečná sranda, v některých jde zase vidět, jaké peklo musí rodič prožívat. Velmi zajímavě a originálně pojatý dokument, který v ČR ještě nemá obdoby. /MFFKV2019/(6.7.2019)
všechny komentáře uživatele /

PaRi

Jestliže toto byl jediný český dokument přijatý letos na Bartoškův festival do Varů, tak to potom s českým dokumentem nevypadá dobře a nebo se sekcí dokumentu na zmíněném festivalu. Tenhle dokument mi nemohl nic dát, akorát mi sebral 76 minut drahocenného času. Ten obtloustlý mladý nevychovaný Kalvoda mi šel zoufale na nervy.(10.11.2019)