Režie:
Vít OlmerKamera:
Ota KopřivaHudba:
Jiří StivínHrají:
Zdeněk Svěrák, Ivona Krajčovičová, Iva Hüttnerová, Ondřej Pavelka, Eva Asterová, Anna Ferencová, Ferdinand Krůta, Bronislav Poloczek, Eva Holubová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Nehrdinský hrdina příběhu, čtyřicetiletý Bohouš Burda, je věčný idealista, který je nespokojen s tím, jak žije. Manželství nestojí za nic, jeho žena žije zcela v zajetí počítačů a nemá pochopení ani pro jeho recesní vtípky. Život ve velkoměstě ho otravuje doslova i v přeneseném smyslu, touží po rodné hájence v čisté přírodě. Radost ze života chce hledat jinde než v technickém pokroku a vyjádření tohoto názoru mu vynese dokonce i několik dobře mířených ran pěstí. A tak přichází vzpoura - proti všemu a proti všem. Do cesty se mu navíc připlete i mladá půvabná dívka Terezka, která má podobné názory jako on. A tak Burda končí v horách s pojízdnou zubní ordinací a s dívkou, která chce žít jen s ním. Zdá se, že idylka může začít. Jenže... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (173)
O tom, že Vorlova Cesta z města nebyla prvním filmovým přikývnutím fenoménu návratu k přírodě a s tím spojeným útěkem před civilizací, nás může přesvědčit i tento snímek Víta Olmera. Příznačné je, že tvůrci závěrečnou scénou naznačují, že odchod z města (v Čechách, potažmo v Evropě) není vlastně možný, neboť civilizace si pro člověka přijde a přitáhne si ho zpátky. Co je vám, doktore je v kontrapunktu se zvolenými výrazovými prostředky (které zestárly spolu s dobou svého vzniku) film svým obsahem až překvapivě nadčasový, a nepoukazuji tím jen na jeho zjevný ekologický rozměr. Olmer tu na příběhu stárnoucího intelektuála zkoumá i v české kinematografii spíše opomíjenou hodnotovou krizi české společnosti (jejíž rámec má ale rozměr širší, evropský či spíše euroatlantický) a především pak krizi středního věku. Svěrákův dentista má pod Olmerovým režijním (ne)vedením až překvapivě hodně prostoru a vytváří tak zcela příznačnou ,,svěrákovskou" postavu, přičemž platí, že jeho hrdina dělá celý film, bez něj by byla aura filmu velmi mlhavá. Olmer prokázal velmi dobrý prognostický odhad a z podoby gulášového socialismu u nás velmi trefně předpověděl charakter konzumní společnosti, která se naplno rozvinula v etapě budování tržního systému po roce 1989. Kdyby výrazové prostředky charakteristické pro dobovou československou kinematografii (podivně roztřesená kamera snímaná z ruky, syntezátorová hudební složka, šedivá mizanscéna...) tak nerušily při percepci díla, měli bychom tu i dnes film, který bez satirického nádechu zcela pregnantně popisuje materialismus Česka současnosti... ()
Tohle je film, který "udělal" Svěrák. Ten člověk má neuvěřitelné charisma a zvládá každou roli naprosto bravurně - ať už jde o komediální polohu či roli vážnou. Jeho zubař, který má plné zuby přetechnizované společnosti a života ve městě vůbec mi byl navíc velmi blízký, taky mám občas všeho plné zuby a chci zmizet někam do divočiny - o to víc mě mrzel konec filmu, protože happy end by v tomto případě slušel filmu podstatně víc. ()
Jestli chtěl režisér vědět, co bylo doktorovi, rozhodně se neměl ptát jeho, neboť co může nějakej zubař vědět o psychickejch věcech? O těch neví nic ani psycholog či psychiatr. Jsou jediné dvě entity na světě, které vědí všechno: Tím prvním je siderické informační kyvadélko, tím druhým pak já, brouk pytlík. Vzhledem k tomu, že naučit se pracovat s kyvadélkem trvá tak hodinu, a já jsem altruista, vezmu to na sebe a prozradím, co tomu doktorovi bylo. Takže Burda trpěl nedomýšlivostí (dokázal vidět pouze výsek reality, celek mu unikal), nevědomostí (auto sice "spálí" kyslík, ale tak, že z něj vyrobí kysličník uhličitej, kterej zase papaj rostliny a vyráběj z něj kyslík zpět), pubertou (vtip je vtip, ale o jistých věcech se nežertuje), sobeckostí a machismem (kvůli svýmu potěšení nechá ženskou klidně drhnout prádlo na valše), a přitroublým zpátečnictvím. ()
Je nás zřejmě hodně, co už jsme zažili, že nám všechno přerůstá přes hlavu a ve chvilce ticha, nebo ve vaně při poslechu Jarka Nohavici / jako třeba já:) / si člověk říká " a dost seru na všechno, už mě to takhle nebaví, uteču někam do přírody a budu mít klid, jenže pak si člověk dává jedna a jedna dohromady a nakonec jde vysypat odpadky, zkontrolovat baterku v mobilu, vyřešit poslední pracovní mejly, políbit partnerku nebo partnera / pokud není vztah zrovna v krizi / a unavený jde spát, aby byl připraven na další den v moderním světě. Tenhle film je o člověku, který své odhodlání /"....seru na to" /, dotáhnul do konce. Ve filmu jsou klíčové dvě ženy, první Svěrákova manželka - přesně ten typ ženský, který bytostně nesnáším a Svěrákova přitelkyně - přesně ten typ ženský, který se moc a moc líbí, ale bohužel se už moc "nevyrábí". To jen kdyby někoho zajímalo jaký typy ženský mám rád a jaký ne, jako že je Vám to úplně u prdele, co ? :) Doktor, kterýmu vlastně nic není je mě moc sympatický. ()
Konečne som sa dopátral ku ktorému filmu patria dnes už zľudovené narážky. Hlášky z tohto filmu sú perfektné, škoda však, že film sa dnes opomína. Možno z dôvodu, že je od Olmera, ale aj tento posmešný panák dnešných kritikov niekedy natočil veľmi úsmevnú a zároveň i tragickú drámu s perfektným žánrovým vyvážením a štipkou poetiky. Svěrák každý film pozdvihne o nemalé percento, k tomu cameo Smoljaka, no nepobavte sa. 80%. ()
Galerie (6)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (15)
- Do hlavní role byl původně obsazen Jiří Menzel. (Mackin)
- Zdeněk Svěrák dostal od režiséra Olmera a kameramana Kopřivy téměř absolutní tvůrčí volnost. Podle Kopřivy nedostal Svěrák vůbec žádné instrukce a celé natáčení se přizpůsobilo herci. Zdeněk Svěrák si tak např. napsal dialogy ke své roli sám. (Olík)
- V postsynchronech propůjčila svůj hlas Krajčovičové, Naďa Konvalinková. Ernu Červenou (babička) při postsynchronech nadabovala Marie Rosůlková. Kristiána Hynka (kameraman) pak Jaroslav Horák. (sator)
Reklama