Co je vám, doktore?

I přes herecký um Zdeňka Svěráka je tu patrný Mášuv příklon k moralizování a jisté schématičnosti, kterou uměl ve svých dřívějších filmech lépe zamaskovat (možná i chyba Olmera a dramaturga). Svěrák je klaďas, manželka je tak přehnaně záporně laděná, že se nedá pochopit, proč od ní vlastně neodešel už dávno a do toho papírem šustící figurky bezcharakterního inži a mladé zlatokopky. Ale na to, jaké v té době vznikaly sračky, to je vážně slušný film. (16.03.2012)

Útěk před ne-všední realitou do vysněného idylického světa v přírodě..Na Olmera vynikající záležitost, což se o pozdější jeho tvorbě už bohužel říct nedá, nikdy nenavázal na úspěch tohoto filmu. Film můžu kdykoliv a opakovaně, pořád mě jeho psychologická stránka, hořkost, i jistá tématická nadčasovost, stejně tak jako zcela necimrmanovský a velice přesvědčivý optimistický Svěrák dokáží zaujmout. Film z jehož jakésiho poselství by si měli vít příklad všichni ti co už jen třeba vlastní pitomé auto a ne-chtějí ho prodat:-) "Chci žít tak, abych dělal-a radost sobě i druhým"..Nádherná to věta, která leckomu otevře i oči.. Podobné filmy: Jako jed. (03.12.2006)

Olmer byl v 80. letech na svém tvůrčím vrcholu a z jeho filmů je to cítit. Tady s vydatnou pomocí Mášova scénáře a výtečné, dodnes moderně znějící hudby jazzmana Jiřího Stivína, natočil velice příjemný a tak trochu posmutnělý film. Měl zde také šťastnou ruku při výběru hlavní role, která byla jako ušitá pro Zdeňka Svěráka a ten si ji také náležitě užil. Tuctová nebyla ani ruční kamera, která vyhledávala zejména potemnělé kouty bytů a venkovskou krajinu a sugestivně tak zachycovala pochmurnou podzimní atmosféru. Inu, není toho málo, co se musí sejít, aby vznikl dobrý film. Trochu mi vadila snad jenom postava Ondřeje Pavelky, kterého příliš nemusím. (31.12.2012)

Jedna z dalších Olmerových a Svěrákových komedií, v podstatě "dokumentujícíh" českou společnost 80. let, kdy nevěra a promiskuita jsou již samozřejmostí. Zde manželé: „hodný“ idealista Svěrák a „zlá“ Hüttnerová. Tak se rozvedou a Svěrák to zkouší s mladou holkou znovu. Celkem pravděpodobný, a v různých obměnách, asi dosti častý příběh mnoha dalších lidí. Zda budou šťastni, se tu -pro jistotu- neukáže (a to je celkem poctivé, jinak by to byla pohádka). Film má mnoho shodných rysů s následovným „Jako jed“, ale je přece jen trochu méně dramatický. Znovu opakuji, pro Olmerovy filmy je charakteristické, že hlavní postavy jsou jakoby ponechány samy sobě napospas, tak nějak bez východiska a naděje. (06.02.2008)

Vidím tady plno negativních věcí; ať už jde o režii, šílenou hudbu přímo dělanou na depku, hrozné kamerové záběry či tak deprimující pohledy komunistické společnosti 80. let, což ovšem souvisí s mým problémem. Do filmu jsem šel ale s tím, že mám chuť na Zdeňka Svěráka a díky bohu, i když ono to asi jinak nejde, opět potěšil + musím vyzdvihnout skvěle napsanou jeho figuru jako takovou a to samé platí o Tereze, která opravdu dokázala potěšit. Pro mě hrozně nevyrovnaný film. (08.09.2015)