Druhý tah pěšcem

Neskutečně ubohý pokus nasadit socialistické kontrarozvědce lidskou a přátelskou tvář. Ano, Karel Heřmánek se snaží a v jeho podání před divákem vyvstává obraz téměř sympatického uvědomělého pracovníka tajných služeb (i když charakterově pokulhává - eticky sporná už je třeba jen nevěra s kolegyní na pracovišti, navíc s družkou svého kamaráda), dokonce hraje šachy... Příměr šachů je ale návodový - v téhleté simultánce s občany režim jedním mocným máchnutím před začátkem hry smetl všechny figury z občanských šachovnic... S tím ani Vít Olmer nic nenadělá... (09.12.2007)

Hodne vlazny kriminalni film, bez vetsi akce a zvratu. Zaujme tak jen Stanislava Bartosova v hotelu a Karel Hermanek jako sympaticky kriminalista, ktery ma plne kapsy stovek, jezdi si v Renaultu a lepi se na nej kazda sukne ( takovy policajt bych chtel byt taky, pokud bych byl v prvni polovine osmdesatych let pubertak:-) ). (08.03.2009)

Podle mého názoru se v této kriminálce tluče kombinace V. Olmera a J. Dietla. Olmer byl režisérem, který se občasně snažil o jakési západní uchopení reálií československé kinematografie a tehdejšího žití obecně. Nebrání se ostrým střihům, klipovému pojetí, dnes bychom mohli říct Filip Renč své doby. Oproti tomu síla J. Dietla ležela v dialozích, postupně budované zápletce, v konfliktu a to v úplně jiném tempu. V druhém tahu pěšcem zbyla jen zápletka a pokus o konflikt. Jedno ustoupilo druhému a výsledek je spíše mdlý. Ve své době to však mohl být odvážný film, který se ohání západem a jehož hlavní postavou není bodrý předseda JZD. Škraloup v podobě milého příslušníka kontrarozvědky však pochopitelně zůstává. A jak už řekli mnozí - body za S. Bartošovou... (05.02.2018)

Nejsem objektivní hodnotitel. Umím filtrovat v mozku komunistickou propagandu a soustředit se na akci. Na herecký kumšt, což už jsem v CS kinematografii neviděl 30 let. Na tento film tedy mohu říct: Nějak moc geniální byli a nějak moc rychle na to přišli. Ale solidní podívaná. Současné snímky jsou bez propagandy ale režirují je takoví blbci a hrají je takoví kreténi, že koukat se na to dá pouze 2 min. což jsou titulky. (15.06.2021)

Fešáčtí estébáci z druhého odboru opět ukazují, jak si se vším poradili. Na scénáři Jaroslava Dietla je vidět, s jakou nechutí to psal, Vít Olmer to natočit taky musel a tak zbývají histrióni na čele s vždy nesympatickým Karlem Heřmánkem. Komické je, jak se soudruzi báli nazvat svojí vlastní organizaci pravým jménem a motiv náboru našich odborníků na Západ se monotónně opakuje v českých detektivkách už poněkolikáté (Akce v Istanbulu z roku 1975, jeden z dílů nesmrtelného majora Zemana či relativně apolitický, i když jen ve mezích možností Čas pracuje pro vraha), méně se zde ale uvádí, že ty vědce tady nemuseli až zas tak cizí agenti lovit, ti lidé (když to jenom trochu šlo) utíkali sami. Heřmánek se projíždí po tradičně zanedbané a temné Praze luxusním (na svou dobu) tuzexovým Renaultem (mimochodem jedním z nejohavnějších aut své doby, co se tady v malinkém počtu objevily) a snaží se nás přesvědčit o intelektuálních schopnostech příslušníka v kombinaci s morálními vlastnostmi a to i navzdory malověrnému a intrikujícímu Ondřejovi Pavelkovi (který sice obecně Heřmánka herecky převyšuje, ale tady z něj ta nechuť něco hrát doslova stříká...). Jediným plusem zde (který ale nezvrátí můj "opdad"), je přítomnost jedné z nejhezčích tehdejších hereček S. Bartošové, která se na rozdíl od prapodivných a dost často odpuzujících ženských "hvězd" tohoto období do slušnějšího filmu nedostala ani náhodou. (23.07.2017)