Pavarotti

O mrtvých a nepřítomných jen v dobrém, ale tenhle dokument Pavarottiho až moc nafukuje. Měl asi obrovský talent a charisma, ale byl taky jen jedno kolečko ve stroji. Sám nikdy nic vlastního nenapsal, zpíval hudbu starých mistrů, za doprovodu celých orchestrů. Spíš je to tak, že si všichni ti producenti, vydavatelé a ženský, co za něj mluví, přihřívají vlastní polívčičku - přivlastňují si ho a ještě dlouho po jeho smrti z něho tyjí. (03.01.2021)

Krásný dokument, který je přesně na takové úrovni, jak to od Howarda čekáte. Spousta úžasného originálu, rozhovory, ukázky, hodnocení jeho kariéry spolupracovníky a rodinou. Jako připomínka zřejmě nejlepšího tenoristy historie rozhodně skvělé a plnohodnotné. Vytknu jen konec, dalo se říct, kdy umřel a kde je pochován. (02.05.2024)

Nemožno pochybovať o kvalite tohto dokumentu, hlavne od takého režiséra, akým Ron Howard určite je. Pavarottiho život bol príkladom cnosti, odhodlania a lásky a snímok to aj pekne zobrazuje so zaujímavými dobovými a domácimi zábermi, ktoré sme doteraz nevideli. Mňa to až tak nezaujalo len z toho dôvodu, že opera nie je šálkom mojej kávy a nestrhlo ma to, ale jeho život je určite výnimočný a pre jeho fanúšikov je toto povinnosť. 65 % (06.11.2020)

Ron Howard natočil nadpriemerný dokument o jednom z najlepších tenorov 20. storočia, ktorý ukazuje bohom nadaného speváka ako dobrosrdečného človeka, optimistu, ktorý si dokáže užívať život. Zo všetkých ukážok Pavarottiho majstrovského spevu mi naskakovala husia koža a od šťastia sa mi rinuli z očí slzy. Okrem umeleckého vrcholu v najväčších operných domoch, dokázal tento operný génius priblížiť operu aj širokým masám a tak spopularizovať operu. Bol to obdivuhodný spevák aj človek. Škoda, že ho už nikdy neuvidím spievať naživo. (28.07.2019)

Tomuto tvůrčímu počinu snad ani nejde neudělit 100% hodnocení. Jedná se skutečně o nádhernou a vzrušující podívanou, která mapuje nejen obrovské úspěchy Luciana Pavarottiho na poli uměleckém, ale rovněž jsou zde zobrazeny i důležité okamžiky z jeho soukromého života, které nebyly mnohdy zrovna veselé. Zaujmou rovněž vstupy členů Pavarottiho rodiny - dcer a obou manželek, ale taktéž osobností, které s Pavarottim byly v bezprostředním kontaktu, které s ním tu úžasnou kariéru prožívaly a které ho bezesporu svým způsobem i inspirovaly a posouvaly v kariéře i v osobním životě dál. Musím vyzdvihnout nejen úžasný kulturní zážitek, který jsem si z tohoto snímku odnesl, ale i osobnost, charakter a přístup k životu, který Pavarotti v sobě měl. Je úžasné, jak byl i přes všechny ty obrovské úspěchy neuvěřitelně pokorný, srdečný a laskavý v podstatě úplně ke všem, protože si v sobě celý život nesl víru, že každý člověk má v sobě alespoň kousek něčeho dobrého. Rovněž byl nesmírně silný zážitek sledovat, jak se Pavarotti vždycky charakterně zachoval vůči svým nejbližším, když byly v obtížné životní situaci - vážné onemocnění dcery, smrt novorozeného syna, těžké onemocnění Pavarottiho druhé manželky atd. Rovněž zaujme skutečnost, že i přes všechny ty vavříny stál vždycky nohama pevně na zemi a nikdy nemyslel jenom na sebe, ale velmi se angažoval i v charitě a pomáhal např. při budování nemocnic, specializovaných léčebných ústavů, škol, školek atd. Byla to zkrátka a dobře úžasná podívaná, během níž často běhá mráz po zádech a která dokáže diváka dojmout až k slzám. Zejména tedy při scénách, které jsou věnovány Pavarottimu jako "obyčejnému člověku". Kromě výše uvedeného na mě silně zapůsobily zejména skladby "O sole mio" v podání tří tenorů - Pavarottiho, Carrerase a Dominga v době konání MS ve fotbale v Itálii roku 1990, a také Pavarottiho závěrečné vystoupení se skladbou "Nessun Dorma" z opery Turandot Giacoma Pucciniho. (09.09.2019)