Il Boemo

Vskutku mě u českých filmů z jakékoliv (české) doby fascinuje, jak zcela v klidu pracují s ratingem 12+ u věcí do takového kategorie zcela nevhodných. A to všechno proto, že Češi jsou vskutku otrlý národ. Jen se zamyslete, jak to asi bude vypadat v takových USA? Okamžitých 15+, né-li o stupnici výše rovnou na 18+. A to všechno kvůli tomu všemu explicitnímu obsahu, jako jsou sexuální scény (ve kterých vskutku skvělý Karel Roden exceluje) či upadlý nos, či nějaká věštba z nočníku. V takových chvílích celé kino zatajovalo dech a bylo jaksi zaraženo do sedaček. A mě to samozřejmě bavilo... Tož je vskutku vyjímečný český film, už jen proto, že tam mluví skoro 99% času italsky/německy. Už proto, že seznam produkčních společností na začátku filmu trvá představit dvě minuty. Svoji přednominaci (či jak se tomu říká) si vskutku zaslouží (a dost možná by mohl vyhrát). Vojtěch Dyk hraje opravdu dobře, stejně jako zbytek osazení... nejvíce mě ovšem zarazil výkon skvělé Barbari Ronchi, který byl vskutku zarážející a okamžitě vryt do paměti (a tu facku jsem jí tak přál). Tady jediná škoda na tom filmu (která je asi zároveň záměrná, ale občas trochu otravuje) je to, že práce se clonou je občas taková trhaná a nesouvislá (mám na mysli kupříkladu úžasné scény z opery, kdy kamera dělá detail na obličej, však se stále všichni hýbou a je to takový lehce nepřehledný). Jinak se jedná o téměř dokonalý film, u kterého jsem po půl hodině zjistil, že už to vlastně sleduju hodinu a půl. Opravdu to je velice povedené filmové řemeslo, které se z českých parametrů úplně vymyká (a v porovnáním s Janem Žižkou je toto lepší a dokonce tam nějaké peníze vidět jsou, což se legendě nejdražšímu filmu bohužel nepovedlo). A postava krále je z celého filmu asi nejlépe obsazena. 8/10 (30.10.2022)

Dvě a půl hodiny prošumělo a ve mě Il Boemo nenechal o moc víc než pocit jakési plytkosti a sledování laciné kopie Formanova Amadea - včetně jedné scény okopírované až nepříjemně. Když se řekne dobový sociální drama, který se zabývá postavením žen, zní to nadějně, ale Il Boemo prostě nějak nemá šťávu. Vůbec jsem se do toho nedovedl ponořit a osudy všech postav, jakkoliv pohnutý, se mi ani trochu nedostaly pod kůži. Ve výsledku je to takové načančané meh. Český film roku 22 je za mě jednoznačně Arvéd. (23.02.2023)

„Všechna sláva polní tráva.“ Nejvíc mě zaujalo intermezzo s Mozartem a důvěrné špitání po večerce u klavíru, kdy se malý génius svěřuje Myslivečkovi, svému dospělému vzoru, se svými dětskými strachy. Za tuto scénu dávám filmu hvězdu navíc. Nabubřelé baroko jsem si užíval i v levné výpravě. Ostatně, za jedno vstupné jsem dostal šest koncertů! Kompletních... Ale za to Petr Václav nemůže, že mi sudičky nenadělily hudební sluch. Sonda do milostného života šlechtičen a oparukovaných obšourníků zaujala, Dyk už méně. Když hrál a prsty mu tančily po klávesách, to mu obličej hrál emocemi, jinak jsem mu nevěřil ani nos mezi očima. ZDRAVOTNÍ OKÉNKO: [][] Kde ztratil svůj nos Michael Jackson víme, v čekárně ordinace doktora Mengeleho. Proč ale upadl nos Myslivečkovi? ♪♫ Aby se jednou měli historici o čem dohadovat. ♪♫ Vrazila se mu do něj jeho satyriáza. ♪♫ Mysliveček k syfilisu přišel jak slepý k houslím. To Vojta Dyk se nechal nakazit záměrně, kvůli hlavní roli v připravovaném remake Petrolejových lamp. [][] A jak široká je propast mezi filmy Amadeus a Il Boemo? Jeden Dyk. (17.08.2023)

Ačkoli se v souvislosti s novým životopisem Josefa Myslivečka hovoří o objevení zapomenutého, jde spíše o připomenutí jeho osoby a tvorby širší veřejnosti. Myslivečkův příběh žije v romanetu Jakuba Arbese, v životopisném románu Sonji Špálové, v opeře Stanislava Sudy a dávno před Petrem Václavem Myslivečkovi věnoval dokument Jaromil Jireš a televizní inscenaci Zdeněk Kubeček. Přesto jde v případě nového počinu o radostnou událost navazující na Václavův dokument ze zkoušek nového uvedení Myslivečkovy opery Olimpiade. Navíc Il Boemo přichází do kin souběžně s jiným českým životopisem Arvéd, což mě činí ještě spokojenější, protože domácí životopisy patřily k žánrům nejzanedbávanějším. Je skvělé, že projekt vyšel jako koprodukční a bylo možné naplno zobrazit italská léta z Myslivečkova života. Souhra Dyka a italských herců (a především hereček) je ideální, dialogy jsou převážně v italštině, ale zaznívá i němčina, čeština a angličtina. Jednotlivé obrazy jsou silné v mnoha emocích, opera je neskutečně živá a energická, naposledy se něco tak výjimečného podařilo snad jen ve Farinellim. Dokázala bych si představit ještě půlhodinu navíc, abychom mohli vidět některé kapitoly z dětství a dospívání a cosi navíc z toho pádu na dno, který byl sice nevyhnutelný, ale důvod pro něj jen naznačený. Čekala jsem hodně a dostala jsem ještě víc. (23.10.2022)

Film Petra Václava o pozoruhodném hudebním skladateli druhé poloviny 18. století Josefu Myslivečkovi je výjimečný už tím, kolik prostoru v něm má nádherná hudba tohoto skladatele (ve výjimečné interpretaci souboru Collegium 1704) V tomto směru je film určitě nabitý velkou energií a silnými emocemi. Ve chvílích, kdy film přepne z vyprávění o Myslivečkovi coby autorovi geniální hudby do módu vyprávění o něm coby člověku, těch emocí znatelně ubyde, ale ono to asi pro Petra Václava ani úplně jednoduché nebylo, pokud (třeba jako Forman v Amadeovi) nechtěl jít do roviny čirých spekulací a fabulování. A to on úplně nechtěl (až na spoustu těch sexuálních scén). Místo toho nabízí velmi zajímavý vzhled do sociálního prostředí italské smetánky 18. století (viz scény z divadla, kde se v ložích jí i souloží zatímco se na scéně hraje a zpívá). Autenticita je jednoznačně jeden z hlavních plusů tohoto Václavova počinu a tím, co z něj podle mě dělá nikoliv českým ale světovým filmem. Mimo to nelze opomenout herecký výkon Vojtěcha Dyka v hlavní roli, který doslova "nesleze" z plátna. Divák tak má možnost jej pozorovat jednak v počátcích jeho skladatelské dráhy, která, jak Václav nezastírá, vedla hodně přes "postel" jeho četných obdivovatelek, ale i v časech chmurných, kdy jej stále více trápila jeho nemoc (patrně syfilis). Výborná je v tomto směru úvodní scéna, kdy divák sleduje (za zvuků Myslivečkovy hudby) v krátkém sledu jednak totálně znetvořenou skladatelovu tvář a k tomu mladistvou uhlazenou tvář hlavní Myslivečkovi múzy (sopranistky Cateriny Gabrielli). Mezi povedené momenty určitě patří i scéna s mladým Mozartem, přičemž vůbec nevadí, že se trošku podobá scéně ze zmiňovaného Amadea. Zatímco totiž Formanův Salieri se cítí být Mozartovými improvizačními kousky na jeho skladbu dotčen, Václavům Mysliveček toto přechází se zjevnou velkorysostí. Pokud jde o vztah Mysliveček Mozart, možná mě trošku překvapilo, že se toho do filmu v tomto směru nevešlo o trošku víc (přeci jen o Myslivečkovi toho hodně víme právě díky jejich vzájemné korespondenci s Mozartem). Po druhém shlédnutí snad i proto snižuji z 5 hvězdiček na 4. Hlavně ale proto, že je tu na mě až moc sexuálních scén, které z Myslivečka dělají pěkného proutníka, což si nejsem jistý zda úplně odpovídá realitě. Škoda, že film tak ve vysílání v televizi musel nést upozornění, že není vhodný pro děti do 15 let. (04.11.2022)