Il Boemo

Film Petra Václava o pozoruhodném hudebním skladateli druhé poloviny 18. století Josefu Myslivečkovi je výjimečný už tím, kolik prostoru v něm má nádherná hudba tohoto skladatele (ve výjimečné interpretaci souboru Collegium 1704) V tomto směru je film určitě nabitý velkou energií a silnými emocemi. Ve chvílích, kdy film přepne z vyprávění o Myslivečkovi coby autorovi geniální hudby do módu vyprávění o něm coby člověku, těch emocí znatelně ubyde, ale ono to asi pro Petra Václava ani úplně jednoduché nebylo, pokud (třeba jako Forman v Amadeovi) nechtěl jít do roviny čirých spekulací a fabulování. A to on úplně nechtěl (až na spoustu těch sexuálních scén). Místo toho nabízí velmi zajímavý vzhled do sociálního prostředí italské smetánky 18. století (viz scény z divadla, kde se v ložích jí i souloží zatímco se na scéně hraje a zpívá). Autenticita je jednoznačně jeden z hlavních plusů tohoto Václavova počinu a tím, co z něj podle mě dělá nikoliv českým ale světovým filmem. Mimo to nelze opomenout herecký výkon Vojtěcha Dyka v hlavní roli, který doslova "nesleze" z plátna. Divák tak má možnost jej pozorovat jednak v počátcích jeho skladatelské dráhy, která, jak Václav nezastírá, vedla hodně přes "postel" jeho četných obdivovatelek, ale i v časech chmurných, kdy jej stále více trápila jeho nemoc (patrně syfilis). Výborná je v tomto směru úvodní scéna, kdy divák sleduje (za zvuků Myslivečkovy hudby) v krátkém sledu jednak totálně znetvořenou skladatelovu tvář a k tomu mladistvou uhlazenou tvář hlavní Myslivečkovi múzy (sopranistky Cateriny Gabrielli). Mezi povedené momenty určitě patří i scéna s mladým Mozartem, přičemž vůbec nevadí, že se trošku podobá scéně ze zmiňovaného Amadea. Zatímco totiž Formanův Salieri se cítí být Mozartovými improvizačními kousky na jeho skladbu dotčen, Václavům Mysliveček toto přechází se zjevnou velkorysostí. Pokud jde o vztah Mysliveček Mozart, možná mě trošku překvapilo, že se toho do filmu v tomto směru nevešlo o trošku víc (přeci jen o Myslivečkovi toho hodně víme právě díky jejich vzájemné korespondenci s Mozartem). Po druhém shlédnutí snad i proto snižuji z 5 hvězdiček na 4. Hlavně ale proto, že je tu na mě až moc sexuálních scén, které z Myslivečka dělají pěkného proutníka, což si nejsem jistý zda úplně odpovídá realitě. Škoda, že film tak ve vysílání v televizi musel nést upozornění, že není vhodný pro děti do 15 let. (04.11.2022)

Il Boemo je film, který patří na velká plátna a nevidět ho v kině by byla škoda. Právě na velkém plátně se definitivně uzavřou pochybnosti o tom, zda Il Boemo nevypadá jako předražený televizní film a utvrdí se, že vznikl film, který si zastoupení České republiky na Oscarech dokáže obhájit. Konkurence je již letos sice silná,  nikdo se ovšem nemusí obávat, že by v rámci výběru zástupce udělali soudruzi z ČR někde chybu.... více zde (15.10.2022)

Objektivně nejlepší (protože nejpropracovanější a nejstravitelnější) Václavův snímek. Kromě České republiky se natáčelo také v Benátkách a Janově, výprava, kostýmy a prostředí divadel a operních domů dávají logicky vzpomenout na Formanova Amadea. Tím největším triumfem je ovšem Vojtěch Dyk v životní roli, který se naučil svoje dialogy v italštině a zároveň patří mezi největší hudební talenty své generace. Vytknout ovšem musím (a dělám to poslední dobou hodně často) přehnanou stopáž filmu a také poněkud jednoduchý scénář, který nepřináší prakticky žádný dramatický oblouk a omezuje se zejména na Myslivečkovy pletky s ženami. Přesto se jedná o jeden z nejlepších českých filmů minulého roku právem vyslaný na Oscary (i když se do úzké nominace nedostal). Držím palce aspoň na Lvech. (11.02.2023)

Na mě film působil, že je více o hudbě než o Myslivečkovi samotném. Chápu, že o něm a jeho životě víme jen útržky. Možná proto byl záměr udělat z něj tak nepřístupnou postavu a nechat interpretaci na divákovi. Na mě to bylo ale až moc. Co tak Myslivečka táhlo k hudbě, proč opustil rodinu, sám po rodině netoužil? Proč psal jen divadla a nebyl an kralovském dvoře? Zatím co si kladu otázky, vydím Myslivečka asi popáté s někým poprcávat a nevím, jestli byl fakt takový promiskuita, nebo jen rád šplhal po společenském žebříčku a vnucoval svoji hudbu bohatým šlechtičnám. Před usnutím mě zachraňovalo perfektní provedení hudební části filmu a Dyk. (19.03.2023)

Nečekaný majstrštyk. Vtahující důvěryhodné dílo, nabité emocemi, ale přitom zrežírované nevydíravě a s klidným rozmyslem. Úžas budí téměř neskutečný soulad herců s jejich rolemi, operní, pěvecké i hudební výkony, finální propojení Myslivečkova osudu s jeho dílem, ale též nenásilné, avšak nikterak okrajové vykreslení různých úskalí sociálních poměrů dané doby, a zejména postavení žen, jejichž inteligence a vlohy byly v lepším případě přehlíženy, ignorovány a podceňovány, v horším se pro ně stávaly terčem všemožných příkoří a násilí, a jež si pro své talenty a touhy musely nacházet spletité cestičky a mnohdy se smířit s nenaplněním a spokojit se s tím, že svou přízní a vynalézavostí pomohou nadanému muži, jehož úspěchů se mohou znale a porozumivě účastnit alespoň v pozadí... Vlastně mám dojem, že právě postavení schopných žen bylo při vší nenápadnosti jedním z hlavních motivů filmu, a dost možná i tím nejhlavnějším. *** Je asi možné, že dílo by stejně lehce uneslo i delší stopáž, pokud by dovolila sledovat srozumitelněji skladatelův pád a více podrobností z jeho životopisu, ale osobně vlastně nemám pocit, že by něco podstatného chybělo či bylo odbyto - nejspíš právě proto, že za hlavní linii a sdělení filmu nepovažuji Myslivečkův osud jako takový, ale osud různých žen, jež Myslivečka dokázaly tak či onak ocenit a snažily se samy uplatnit či osvobodit alespoň tím, že budou nápomocny jeho úspěchu a aktivně účastny jeho osudu. A právě tahle perspektiva, klíč a pointa vyprávění mi na filmu připadají suverénně geniální. (Třetí sál Světozoru, s R.) *~ (29.10.2022)