Žena pro tři muže

SPOILER ALERT: Láska v pěti aneb Papoušek je zvíře. Tento téměř zapomenutý film je patrně genderově nejpozoruhodnější rodinnou komedií všech dob, neboť se v něm originálně střetávají nejotřepanější dobové stereotypy s jedinečným řešením krize nukleární rodiny. Titánsky trpitelský sochař Málek v nekomediálně patetickém podání Ladislava Freje žije zklamán všemi ženami se svým lehce otravným pětiletý synem, ale jelikož je jako správný pan umělec vysoce nepraktický, musí se o oba a vlastně i o sochařova mladšího bodře toxicky maskulinního bratra (vcelku autentický Karel Heřmánek), pilně se angažujícího v brigádě socialistické práce (jíž je věnováno několik naprosto zbytečných době poplatných scén), starat osamělý dobrosrdečný major ve výslužbě ze sousedství, jehož se svou charakteristickou neodolatelnou těžkopádností ztvárnil Ota Sklenčka. Jednoho dne si však opilý sochař uvědomí, že major vlastně svými pečovatelskými aktivitami ztratil mužnost a stal se ženou, což mu dá náležitě najevo a uražený major zmizí. Následuje bratrovo nepříliš úspěšné hledání ideální benevolentní sexy hospodyňky pro tři muže, které se navíc zadrhne, když je sveden extrémně náruživou nymfomankou (typově vhodná, avšak odpudivě přehrávající Lenka Kořínková). Bratr se z nějakého neznámého důvodu nechá málem usouložit k smrti, aniž by se zajímal o to, co je dívka zač, takže až při sondování, zda umí vařit, zjistí, že jde o šestnáctiletou učnici a nepříliš úspěšně se ji pokusí odehnat, protože už jednou měl kvůli nízkému věku dívky problémy. Nakonec ovšem dojde k naprosto neuvěřitelnému happyendu, jelikož se k Málkovým (tentokrát dokonce natrvalo) vrátil pan major, o němž se navíc v pikantní líbací scéně s malým Málkem dozvídáme, že je nejspíš pedofil, a nymfomanka vyhozená z učiliště nemá kam jít, takže se z neodbytné milenky stane jakousi adoptivní dcerou v nové nestandardní rodině. Historická přelomovost tohoto řešení hned několika rodinných krizí najednou je navíc akcentována tím, že se odehrává na pozadí Remkova letu do Vesmíru, ale bohužel se nedozvíme, jak to bylo dál. Jakkoliv je děj snímku divoký, nachází se zde navzdory skromné stopáži dost hluchých míst, což je až k nevíře vzhledem k tomu, jak dynamické dříve Papouškovy filmy bývaly. Dojem částečně vylepšuje hudba Karla Mareše, která je podobně jako v Zákonech pohybu nadšeně eklektická a stačí zahrnout vše od jazz rocku až po synťákový instrumentální cover husitského chorálu. (08.02.2023)

Jak je vidět, normalizace Papouškovu tvorbu zasáhla takříkajíc fatálně. Můžeme tu zahlédnout řekněme otisky prstů, které režiséra usvědčují, ale je to jen stín komediální snahy. Téma antiemancipace může být zajímavé, ale zkostnatělé pojetí a trhlý ženský element Lenky Kořínkové nedávají naději na zábavu. Nejlepší na celém filmu (tedy to co divákovi zůstane v paměti) tedy budou Wimmer s Konvalinkovou a mistři epozodních rolí Viktor Maurer či Vlastimil Venclík. (27.04.2017)

To bylo relativně krátké období, kdy se v českých filmech objevovala celkem obstojná původní hudba (Jako jed apod..) - tím mne tenhle film zaujal hned zpočátku. To jsem ještě nevěděl, že po chvíli bych ji už nejradši zase vypnul. Už když se v titulcích objevila Lenka Kořínková, bylo mi jasný, že bude celej film vytrčat kozy, a taky že jo. Ještě k tomu měla teda peprnou průpovídku, jako že je talentovaná (myšleno na šukání) a tím občas častovala i ubohého Heřmánka, kterej by moh celkem s jistotou obsadit první příčku žebříčku nejvystříkanějších postav historie filmu. Samotný příběh není ani moc k smíchu, ani moc k zamyšlení, ale dávám trochu štědřeji, protože taková sračka, aby to muselo mít 51%, to zase teda není. (29.04.2014)

Další ze zapomenutých komedií, který leží neprávem v archivu. Dva bráchové a jeden malý kluk , k tomu soused co jim vaří a uklízí. Olda hledá ženskou pro bráchu, aby zapoměl na bývalku s níž má syna o , kterého se společně starají a tak různě testují ženy, ktará se jak chová. Nakonec sie jim žádná nezamlouvá. Až si sám Oldřich narazí mladou Pavlu později zjistí, že jí jen 16 let a má to ráda (Lenka Kořínková) a taky nám to stále dokazuje a ukazuje (má co) ač se jí snaží vyhodit, ona je ten případ, kdy jí vyhodíš dveřma a vrátí se oknem. Jak to asi dopadne je jasné. Film působí příjemně a docela i vtipně hlavně u Oldřicha v práci ta jeho parta je k popukání. Malý Martin je docela až moc přechytralý, ale hraje to velice dobře. Herecké obsazení je dobré zvlášt Heřmánek to krásně táhne. Za zmínku stojí malá role manželského páru co se snaží předstírat nevěru v podání Nadi Konvalinkové a Jirky Wimmra. (29.10.2009)

Český chcípácký film v zárodečné podobě. Realizačně jde o tu nejstandardnější normalizační šeď, pozoruhodná je ovšem úchylnost předkládané alternativy k tradičnímu rodinnému modelu. Film připouští společné soužití nezletilé nymfomanky, postaršího pederasta, neskutečně otravného šišlavého chlapečka a dvou mačo mužů, pro něž je konstatování „chováš se jako ženská“ nejhorší urážkou. Něco podobného by nevymysleli ani Solondz s Almodóvarem dohromady. Tato kombinace je přitom prezentována jako jediná možná, neboť pánové jsou na jednu stranu nesamostatní (takže potřebují, aby se o ně někdo staral), ale zároveň natolik hrdí na vlastní chlapství, že ve své blízkosti žádnou dominantnější ženu nestrpí (emancipace je shazována coby intelektuální výstřelek). Partnerka musí být přirozeně mladá a pěkná, moc nemluvit a umět vařit a prát, což žádný z představených TYPŮ žen nesplňuje. V jedné ze symptomatických scén je ženě přikázáno doma uklízet, zatímco muž se vydává obstarat potravu (přirozeně maso). Motivy ublíženeckého šovinismu, táhnoucí se napříč celou Papouškovou filmografií, zde byly rozvedeny s největší (a nejopovrženíhodnější) důsledností. Kruh se uzavírá poznáním, že jedinou ženskou, s kterou jsou zájmy a potřeby obou bratrů kompatibilní, je muž, pan Karas. Odhlédneme-li od ideologie, film nepotěší ani jako lidová zábava. Rádoby konflikty vznikají z prkotin a neschopnosti postav postavit se čelem realitě (čili jde převážně o umělé, příběhem nemotivované natahování), dialogy se omezují na politicky nezávadný vztahový diskurs, což charakterům a světu, který obývají, výrazně ubírá na životnosti, rozbředlá forma namísto kauzálního řetězení příčin a následků nabízí jen laxně propojené epizody, které mi vinou nízkého stupně odlišnosti začaly po pár minutách splývat a film se i při své střídmé délce stal únavně monotónním. Už kvůli možnosti uvědomit si, kde koření některé z výrazných nedostatků současné české (nejen) komediální produkce, je ale pozitivní, že televize zhovadilosti jako je tato stále reprízují. 35% (10.07.2013)