Oidipus král

Nebylo to pro mě víc než obyčejné zpracování "historické události". Prolog a epilog je sice zvláštní nápad, ale tentokrát mě Pasolini spíše zklamal, hlavně amatérským provedením celého filmu. (25.12.2007)

Otázkou dne je, co tento film chtěl světu říci. Pasolini chtěl upozornit na dva základní tematické aspekty - autobiografický a politicko-sociální. Příběh Oidipa je znám snad každému a zde se jedná jen o jeho přenesení na plátno. Bohužel v otřesných exteriérech Maroka a strašných kostýmech. To si jistě Sofoklovo dílo nezasloužilo. A úvod a závěr filmu? Jak napsal Matty:"Prvních a posledních deset minut mělo Oidipa pouze povýšit mezi artové filmy." S tímto tvrzením plně souhlasím. Ovšem režisér to vidí samozřejmě jinak. Počátek vyobrazuje Pasoliniho narození a jeho odpor proti nástupu fašismu. Konec pak tragického hrdinu, chudého žebráka v průmyslové zóně Milána let šedesátých. Jistou výpoveď v tom tedy lze nalézt, avšak já jsem ji neobjevil a celý film ve mě zanechal mdlý dojem. (01.03.2007)

Uřvané, nudné a zbytečné... Jediné pozitivum: i tento film má naštěstí konec... (20.02.2007)

Patetické, uřvané, technicky nezvládnuté a mnohdy nechtěne směšné... dvě tři scény jsou opravdu zajímavé, ale jinak (Sofoklův Oidipus je přečtený správně,jen nemístně pateticky) ... ovšem několik zásadních otázek mi film během sledování přinesl, např. Proč Oidipus, ve chvíli, kdy je pronásledován vojáky při útěku řve (nejspíš proto, aby se unavil a mohl se s nimi utkat, jinak by film mohl skončit) Co proboha znamenala Sfinx? proč se jí všichni tak báli? Také by se mě všichni báli, kdybych si vzal pončo, na hlavu slámu, sed si na kopec a ptal se lidí na vlezlé otázky??? (31.10.2005)

Upraveno v březnu 2021. Film Oidipus král je osobitě stylovou a palčivě i esteticky  poetickou antickou tragédií s autorovým intimním pramenem. Pier Paolo Pasolini neodolal pokušení k jízlivější psychoanalytické poznámce a k niternému odkašlání, přesto především zpívá vizuálně stylizovanou báseň o předurčenosti, neschopnosti překonat sebe samotného a destruktivním sklonu prchlivosti. Pasolini nalezl krajinu poetické kulisy s orientálně mystickou i mytologickou příchutí života v marockých beduínských městech Ouarzazate a Zagora a v opevněné vesnici Ait Ben Haddou, kostymér Danilo Donati dodal písni osobitý výtvarný nátěr, a kameraman Giuseppe Ruzzolini sestavil výjevy do esteticky ladných veršů. Pasolini se opírá o nitro a jeho rozervaný emoční stav, Sofoklés dostal freudovské povědomí a divočejší žízeň po životě. Hrdinou vizuálně a poeticky stylizované antické tragédie je Oidipús (divoký Franco Citti s hlasem Paola Ferrariho), nešťastník osudu i vlastního nitra. Prchlivost hněvu se stává nástrojem zlomyslné předurčenosti a místo úniku tak běží hrdina a oběť svému osudu vstříc zarytý vztekem. Důležitou postavou je Iokasté (šarmantní Silvana Mangano), thébská královna a proslulá Oidipova matka. Pasolini dal její roli intimně rozvracující nádech a zatížil její nitro vinou. Výraznou postavou je Teirésiás (zajímavý Julian Beck), slepý thébský věštec i počátek zhmotnění té Oidipovy noční můry, utkané však výhradně z jeho vlastních skutků. A k těm výraznějším patří také thébský otrok (příjemný Francesco Leonetti, básník), dlouholetý služebník bývalého thébského krále a svědek dávného temného tajemství. Z dalších rolí: korintský král a Oidipův laskavý pěstoun Polybos (Ahmed Belhachmi), jeho manželka a Oidipova milující pěstounka Meropé (Alida Valli), Oidipův se životem spokojený švagr Kreón (Carmelo Bene), thébský král a Oidipův žárlivější otec Láios (Luciano Bartoli), Oidipa zachraňující korintský pastýř (Giandomenico Davoli), či průvodce již slepého Oidipa Angelo (Ninetto Davoli). Film Oidipus král je vynikající Pasoliniho vizuálně stylovou, estetickou poezií, s ní dodal antické tragédii element intimní rozervanosti. Poeticky vytříbené dílo. (17.10.2009)

Prológ a epilóg u mňa 0 bodov. Samotný príbeh tak za 4 a to ostatné ako výprava (kde nič, tu nič), kostýmy (sorry, ale starú vojenskú helmu z WW2 vie obiť plechom každý blbec) a herci (škoda hovoriť - vrieskať viem dobre aj ja, ale to zo mňa ešte herca nerobí, nie?) tiež za 0. Ale späť k samotnému príbehu. Po celý čas som v ňom skutočne videl symbolické previazanie Sofoklovej drámy s nástupom a praktikami fašizmu v Taliansku a ďakujem za to všetkým svätým lebo len to neustále hľadanie a odkrývanie spojitostí ma udržalo pri vedomí. (16.03.2007)

Utrpení... (17.10.2012)

Snaha obelstít osud paradoxně vede k jeho naplnění! Pasoliniho představa antického Řecka - exteriéry, kostýmy, šperky, rekvizity, zbraně - to vše je silně stylizované. Stejně tak herecké výkony. Hlavně v exponovaných momentech vypjatých emocí. Naproti tomu roztřesená kamera působí téměř autenticky. I když - pohrávání si se světlem a způsob, jakým využívá oslnění sluncem, je rozhodně dokonale promyšlený. Vyhovoval mi i specifický hudební doprovod. Já jsem spokojená! Jenom bych se obešla bez prologu a epilogu ukotveného v současnosti, připadá mi zbytečné a laciné zdůrazňovat tak aktuálnost antického textu. (29.08.2014)

Režisér Pasolini bol homosexuál, zakladateľ psychoanalýzy Freud bol presvedčený o tom, že neprítomnosť otca v detstve a prílišná náklonnosť matky je „spúšťačom“ homosexuality (tzv. oidipovský komplex). Pasolini mu asi uveril a v exteriéroch Maroka nakrútil adaptáciu Sofoklovej tragédie Kráľ Oidipus. Takýmto spôsobom si asi chcel vyliečiť svoj komplex, každopádne vzniklo dielo, pri ktorom som sa nenudil ani po jeho druhom zhliadnutí. (20.10.2010)

Zaujímavý príbeh, ktorý však hodnotiť nemá zmysel, nakoľko sa opiera o antickú predlohu. Ale Pasolini ho vhodne použil ako paralelu s príbehom odohrávajúcim sa v predvojnovom Taliansku. Franco Citti bol v úlohe Oidipa skvelý, aj keď občas až priveľmi emotívny. Nevhodná hudobná zložka a roztrasená kamera pôsobili rušivo, čím narúšali filmový zážitok a marili potenciál, ktorý film, nesporne, mal. P.P.Pasolini to určite nakrútil tak, ako to mal v svojich predstavách, tak ako to on chcel a všetko, čo tam bolo, určite malo preňho význam a určitý stupeň dôležitosti. Avšak to ešte neznamená, že sa s tým musím stotžňovať, a že sa to musí páčiť aj mne. (21.02.2007)

Chtěla jsem něco napsat, ale llicka to řekla za mě. A to nešlo o školní představení. (25.02.2009)

9,0/10 Ambientné nálady sfilmovaným mýtom jednoznačne svedčia (usudzujem aj podľa nedávno videného Mikres Afrodites). Avšak som na pochybách, či sa hudobný doprovod verne drží starogréckych tradícii (mne totiž pripomínal skôr experimentálne ladenú hudbu k japonským filmom ako napr. Onibaba). Každopádne, pri čítaní ostatných komentárov cítim potrebu upozorniť, že Oidipus kráľ nevychádza zo Sofoklovej tragédie (jej dej sa totiž začína až po dobrej hodine filmu) - Pasolini sa nechal skôr inšpirovať pôvodným mýtom (aj to je však trochu problematické, pretože grécke mýty mávajú zvyčajne niekoľko rôznych verzií, a Oidipus tiež nie je výnimka). Naviac, Pasolini sa nezaoberá niektorými dôležitými aspektmi tohto mýtu (zdôvodnenie Oidipovho osudu), a iné zase pozmeňuje (stretnutie so Sfingou). Využíva ho skôr na komentár k súčasnosti (v duchu jeho politického presvedčenia), kde je oidipovskou kliatbou postihnutý nielen každý človek/muž, ale aj kapitalizmus. (25.07.2009)

Taková skvělá historka! Škoda, že se to herecky ne zcela vydařilo. Když hlavní hrdina nepříčetně řval, tak jsem se musel pousmívat. Atraktivní exteriéry, minimum řečí. Jednou vidět se rozhodně dá. Doporučuju. (24.08.2010)

Přesně takhle ne ... film je zdlouhavý, tak že, kdyby plynul ještě pomaleji, tak se vrátím v čase. Nejvíce je to cítit v prostřední části, která je pouhou faktickou adaptací - ještě k tomu se směšnými rekvizitami a neustálým hulákáním, pískáním, ale ničím zajímavým - kamera se snaží o nezávislost tak moc, že pak působila neskutečně groteskně. Ovšem, co si zaslouží metál jsou zbraně, které ve filmu použili - když Odipus vraždí svého otce lopatkou na zahrada, tak jsem chvíli uvažoval o mentálním zdraví rekvizitáře ... sice velké jméno, ale také velký blábol ... jediné, co film drží nad vodou je konec, který nenásilně navázal a obsahuje hlubší informaci... (15.03.2011)

Zdlouhavé, upištěné, nudné, chvílemi směšné. Tohle se Pasolinimu moc nepovedlo. Hlavně bych hnedka na začátku zmlátil toho, co měl ten klobouk se zvonečkama, nic mě v tom filmu nevytáčelo víc, než to jeho otravný zvonění ! (16.03.2011)

Na úvod upozorňujem, že som tento film nepozeral celý, takže moje hodnotenie berte s rezervou. Jednoducho som to nedokázal dopozerať. Nepatrím k ľuďom, ktorý potrebujú niekoho ohúriť, že videli Pasoliniho. Ani nie som filmový kritik z povolania, ani nie som filmový vedec. Som obyčajný konzument a ako takému mi tento film nič nepovedal. Od začiatku ma uspával, vadila mi tam príšerná hudba, otrasne prázdne exteriéry v púšti (asi zámer režiséra) a afektované herecké výkony. Jediný herecký výkon, ktorý sa mi páčil bolo to dieťa na začiatku. Jedna hviezdička putuje za snahu natočiť film, pretože zo skúseností viem, že to je pekná drina. (13.06.2007)

119 minut neutuchající nudy. Byl jsem na tom v "takovém nezávislém kině" a celou dobu jsem si říkal ať už to skončí. (17.09.2008)

Shlédl jsem pouze jednou, ale zdaleka nepochopil. Musím uznat, že film je spíše režisérovou svéráznou verzí mýtu o Oidipovi, a nepřináší nic převratného. V čem film uspěl, je alespoň pro mě navozování pocitů a emocí. Zpočátku pouze nechuť, později však již odpor a hnus ve mně vzbuzovalo neustálé líbání na krk a také stále větší šílenství hlavního hrdiny. Tento snímek pro mě skončil s mnoha záhadami, které snad ani nechci odhalovat. (28.04.2008)

Silně stylizované a místy těžko stravitelné zpracování jednoho z nejslavnějších antických příběhů. Typické účelově kontroverzní dílo, kterému však nechybí osobitost a typově výtečně vybraní herci. (24.03.2009)

Na mňa to bolo trochu pridlhé divadlo. (22.09.2010)