Im Nebel
V tumane
In the Fog
V hmle
In the Fog
In the Fog
Režie:
Sergej LoznicaScénář:
Sergej LoznicaKamera:
Oleg MutuHrají:
Vladimir Svirskij, Vladislav Abašin, Sergei Kolesov, Julija Pěresild, Naděžda Markina, Vlad Ivanov, Boris Kamorzin, Timofej Tribuncev, Kirill Petrov (více)Obsahy(1)
Je rok 1942. Území na západních hranicích SSSR je obsazeno nacistickou armádou, krutě potlačující jakýkoliv odpor. Skupinka původců sabotáže vlaku je bez milosti popravena, jen jednoho muže nechají naživu a propustí ho. Sušenja ví, že tím dostal pečeť zrádce a že nikoho nepřesvědčí o své nevině. Sergej Loznica točil víc než deset let vynikající dokumenty a jeho první hraný film Moje štěstí působil pesimismem svého pohledu před dvěma lety v Cannes jako rána pěstí mezi oči. Inspiraci pro druhý hraný film našel v próze běloruského spisovatele Vasila Bykova, líčící trestnou výpravu dvou partyzánů, pověřených likvidací domnělého zrádce. Peripetie výpravy, převážně se odehrávající v lese, postupně odhalují charaktery všech tří postav, z nichž jako jediný morálně pevný člověk vychází Sušenja, fatalisticky přijímající svůj osud. Velkou zásluhu o důstojnou působivost tohoto válečného dramatu bez jediné bitvy mají kameraman Oleg Mutu a představitel Sušenji Vladimir Svirski. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (36)
Film, který se snaží působit tak autenticky, realisticky a existenciálně, že nemá žádný soundtrack a za za dvě hodiny v něm neuslyšíte jedinou doprovodnou skladbu podkreslující dění. Film s tak pomalou atmosférou, že v dialozích následuje po každé větě minimálně vteřinové ticho symbolizující dramatickou pauzu / sitcomový prostor pro váš smích (nehodící škrtněte). Pětina novinářů z projekce pro press do třiceti minut odešla a ani se jim nedivím; vidět další neoriginální výpověď o životě obyčejných lidí během války nebylo zrovna nejzajímavější. Naprosto sice chápu, co tímto filmem pan režisér zamýšlel, ale sledovat ho bylo asi stejně tak zábavné jako si prožít druhou světovou přímo v Sovětském svazu. Což byl ostatně možná i záměr. [47th Karlovy Vary International Film Festival] ()
Obvykle proti delším sekvencím beze slov a hudby nic nemám. V tomto případě už možná hrála roli festivalová únava a film na mne působil poněkud utahaně. Frustrace z faktu, že hl. hrdina nemůže svůj osud nijak ovlivnit a musí se s ním smířit, se prostě nedostavila. Což by s ohledem na okolnosti vedoucí k onomu závěru, asi měla - 40%. [47. MFF Karlovy Vary] ()
Tyhle cesty lesem, kolik jich už bylo. Těch, které mají přes dvě hodiny, mluví se v nich hodně uvážlivě na pozadí válečného konfliktu a moc často se nestříhá jste už asi za svůj život pár viděli. A při konečném součtu nikdy moc nevybočují, neždímají vaše emoce a intelekt nechávají jen tak klouzat, pro jistotu na automatiku. Festivalový standard. ()
Několik nesoustavných poznámek k filmu: Film rozvíjí válečnou epizodu z Loznicova předchozího filmu Moje štěstí a zároveň je adaptací stejnojmenného románu běloruského klasika Vasyla Bykava. (…) Z dalších uměleckých děl, která znám, se běloruskou tragédií za 2. světové války zabývají každé po svém: Jdi a dívej se, maximálně krutý a patetický film ruského režiséra Elema Klimova; Odpor s Danielem Craigem, hollywoodská verze příběhu o hrdinství židovských partyzánů, od které plynule přejděme k novele Chladnou zemí, v níž Jáchym Topol oživuje dodnes nezacelené rány a nezasypané hroby v Bělorusku vizí supermarketizace lidského utrpení v zábavní park. (…) V mlze procházejí dějiny i krajem Aloise Nebela, ale jeho autoři se s ranami minulosti vyrovnávají po svém a po česku především směšnohrdinsky. (…) Po cimrmanovsku by se dal film označit podtitulem Jak chudák do ještě větší nouze přišel aneb Umělecky ztvárněné plahočení se běloruským lesem na pozadí 2. světové války. (…) Příběh tří typizovaných charakterů, které se po svém vyrovnávají se situací kruté války a absolutní degradace lidských hodnot, které zredukovaly život na pouhou snahu o přežití. Hrdý a nesmiřitelný bojovník Burov s touhou po spravedlnosti. Vypočítavý a zbabělý pseudopartyzán Vojtik. A spravedlivý a absolutně dobrý Sušenja, který nikdy neztrácí své lidství, i když by ho to mělo stát život. ()
Tady se sešla spousta pozitiv. Předně tu byl dobrý námět, který nevtíravě ukázal další z temných válečných stránek. Za pozornost stojí i výborná kamera a konečně zadařilo se i herecky. Jenže režisér, který by to všechno dokázal splácat do úhledné koule, ten tu bohužel chyběl. Nemám nic proti procházkám lesem, během nichž se probírá co bylo, je a bude, ale tenhle špacír byl až příliš dlouhý, vysvětlující minipříběhy jednotlivých aktérů dostaly málo prostoru a na souvislejší dialogy tu člověk taky moc často nenarazí. A přitom stačilo tak málo, aby byl film zábavnější. Tak třeba příště. 50% ()
Galerie (62)
Zajímavosti (3)
- Tíživost morálního dilematu, které nenabízí jednoznačné východisko, připomíná poetiku filmů Andreje Tarkovského. K němu má Loznica blízko i nestandardním zacházením se zvukem a především meditativním tempem záběrů. (Zdroj: Letní filmová škola)
- Scénář svého druhého hraného snímku mohl Loznica realizovat až deset let po jeho faktickém vzniku. Válečné téma, o které se opírá, totiž renomovanému dokumentaristovi všichni rozmlouvali. Kdykoli se o něm před producenty zmínil, vyslechl si, že o válce bylo za oněch sedmdesát let natočeno všechno, a co on k tomu může dodat? Ve svém magicky kontemplativním ponoru do duše člověka, jenž se ocitl mezi dvěma rovnocennými zly, ovšem Loznica dokazuje, že válečné téma vyčerpáno zdaleka není. (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama