poster

Vepřinec

  • italský

    Porcile

Drama

Itálie / Francie, 1969, 99 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • eraserhead666
    ****

    Trošku nechápu, jak zrovna tento film může někomu připadat zvrhlý, respektive Pasoliniho za něj označit za zvrhlé prase. Ano, má to typický Pasoliniho zakrytě/alegoricky/přímý konfrontační styl a ta zvrhlost tam samozřejmě trochu je, ale v pozadí, ne přímo. Hodně dobře zpracované dva příběhy, každý z jiného časového období, každý ztvárněný jinak. Jeden klade důraz hlavně na mluvené slovo, další (prakticky němý) na herecký výraz. Jeden zaujme právě vymakaně vymyšlenými a odmluvenými (s perfektním doprovodem všeho ostatního - kulis, herectví) dia a monology a svou, věřím že záměrně, přehnanou realistickou absurdností, ten druhý prostředím. To okolí sopky je úchvatné. Abych trochu parafrázoval Kordusův komentář, neřekenu vám naprosto přesně o čem to vlastně bylo, ale bylo to fajn.(7.5.2012)

  • MarekT
    **

    "Zvrhlé", říkají jedni. "Únavné", přidávají další. Nesouhlasím ani s jedním, přesto jen stěží zapřu, že i mě Pasolini velmi zklamal - potvrdilo se mj. nepsané umělecké pravidlo, že velká slova nedělají velký čin. Pier Paolo si mohl stokrát myslet, že vedle nedokončené trilogie smrti je tento počin nejotevřenějším, nicméně Vepřinec není šokující ani v dobovém kontextu, například tématem zčásti podobný Satyricon byl otevřenější. Pokud mám svůj divácký zážitek srovnat s nejproslulejším dílem kontroverzního italského neorealisty, zaujalo mě nanejvýš pár scén, které se navíc vztahovaly pouze ke středověké části filmu (kanibalismus, lidská bezděčnost). Zdejší současnost nemá ani to málo a v podstatě sází na obsazení zde výbornou formu vzbuzujícího Jean-Pierre Léauda, přesněji řečeno na to, že decentně a uzavřeně vypadající francouzský herec, ke všemu ještě proslulý účinkováním v Truffautových promrzlých osobních dramatech, v sobě skrývá nějaké tajemství, okolím stěží přijatelné. Zbytek této poloviny je složen z povětšinou nezajímavých dialogů, které sice v sobě skrývají tu a tam nějakou sympatickou myšlenku (např. v oblasti politiky), nicméně ty jsou řečeny jakoby mimochodem, jako by divák v případě tohoto filmu ani nebyl důležitý (ze všech nešvarů se doporučuji nejvíce obrnit právě proti tomuto, neboť jak jsem deklaroval již v úvodu plus ve starších komentářích, není moc horších věcí než nabobtnalé umělcovo ego). Nejvíce je to vidět na závěru, kdy jsem čekal aspoň maličký obrat směrem vzhůru. V díle coby celku taktéž postrádám i nějakou tu baudelairovskou podrážděnost, které jsem pocítil i já před půldruhým rokem při nahodilém přečtení Květů zla. Opět mi na jazyku sedí dvojslabičné "Saló", jehož explicitní charakter dokázal vyvolat hrůzu i svojí schopností přivlastnit si diváka a dojmu příbuzenství s tím, co Pasoliniho generaci zajímalo asi nejčastěji - realitu s charakterem okoralého chlebu. Na druhou stranu, kdyby se tak Pasolini zachoval, zavražděn by byl zřejmě už tehdy... Vábnička v podobě syntézy obsazení, názvu filmu a osobnosti režiséra byla zdařilá, nicméně o to bolestivější byl pak pád na zem. 40%(9.12.2010)

  • LiVentura
    ***

    Ano, Pasolini v plné polní útočí na "hranice vkusu"... Je to zajímavá sonda do životů dvou mladíků, kteří tak časově i mentálně vzdáleni, přece si byli velmi blízcí. Těžká sociální kritika autora na nás řve ze všech stran a bije do očí a ty dialogy.. Já si myslím, že tento světový režisér, bezesporu, byl originální hlavně blízkostí své pravdy té reálné a ze svých příběhů vždy udělal předobraz doby, na který není někdy moc hezké se dívat, zvláště, když v té době žijeme.!!! PS: Možná Díky bohu, že Mistr nežije ještě dnes, to bychom se dočkali obrazů strašlivosti...(10.11.2011)

  • dr.horrible
    odpad!

    Každý Pasoliniho film má niečo; aj tie, ktoré sa mi nepáčili mali hromadu zaujímavých nápadov, víziu, skvelú kameru. Ešte aj to Sálo malo dve-tri dobré scénky. Prasačinec nemá nič. Pôvodne som chcel dať aspoň jednu hviezdu za hudbu, ale bola vykúpená zvyškami mojej trpezlivosti po 100 minútach tristných dialógov a šaškovania medzi kopcami (znovu). Vlastne by ma zaujímal ideálny svet podľa Pasoliniho. Asi by tam ležal s ostatnými veriacimi homosexuálnymi komunistami niekde v jame, sypali by na seba hlinu, podávali si krajec chleba a diskutovali s vrabcami. Ako som už raz písal, ten človek doslova deklasoval vlastné umenie na úroveň toho, čím bol on sám. Chodiaci oxymoron, pre ktorý sú všetci ostatní nacisti. Pozérsky boj proti pokroku.(26.3.2019)

  • SOLOM.
    ***

    Pier Paolo Pasolini a další z jeho řady kontroverzních filmů, které mnoho lidí pobuřuje – mnohdy však naprosto zbytečně. Jeho netradiční styl se mu sice nejspíš nakonec vymstil (v osobním životě), ale i po jeho smrti jsou některé jeho filmy pořád zatracovány. Přitom Vepřinec rozhodně nepatří mezi ty, na které by se museli lidi dívat jen skrze prsty. Ani mě nepřijde, že by šlo zrovna o dvakrát zvrhlý film, zvoleným způsobem natáčení určitě ne, snad jen obsahem, který je zřejmě pro spoustu lidí nepřijatelný. Kanibalismus v první dějové lince je podán důstojnou formou a možnostmi tehdejší doby, triky (gore) sice slabšího rázu, ale vždyť nešlo o horor. No a druhý příběh o mladíkovi co rád navštěvoval prasata? Úchylné, leč stejně nebylo nic vidět, abych režiséra musel odsuzovat, či jej nazývat zvrhlým prasetem. Nebyl by první ani poslední, kdo koketoval s touto situací (zoofilního námětu). Salo to už byla jiná káva. Oba příběhy však především poukazují na „SAMOTU“ obou hlavních hrdinů a jejich tragické konce. Pasolini dokázal vytvořit dobrou atmosféru, kulisy a to všechno (hlavně tedy ten příběh kanibala) i bez zbytečných dialogů. V druhém příběhu mě některé rozhovory trochu vadili a i proto zůstávám u průměrného hodnocení. Nemám rád filozofické kecy...60%(30.12.2015)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace