poster

Vepřinec

  • italský

    Porcile

Drama

Itálie / Francie, 1969, 99 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • gudaulin
    *

    Svého času zaznamenal Pasoliniho snímek podrážděné a odmítavé reakce a má dodnes pověst skandálního a pikantního díla. Střízlivě řečeno, průměrný filmový fanoušek odchovaný současnou komercí bude nad Pasoliniho filmem zívat nudou, a co před 40 lety vyvolávalo vášně, už dnes vypadá málem banálně. FIlmeček jako stvořený pro promítání v malé uzavřené společnosti rozumujících budoucích filozofů a ve své podstatě nekonzumovatelný běžným filmovým divákem. O příběhu se prakticky nedá hovořit, tohle dílko natočil režisér sám pro sebe a filmové recenzenty. Po celou dobu jsem bojoval s nudou a ospalostí. Herecké výkony jsou slušné, i když převážnou většinu aktérů podezírám z toho, že vůbec nevěděli, co hrají. Pasolini pracoval se svými oblíbenými herci, kteří dokázali režisérovi vyjít vstříc. Několik slušných dialogů a filmových obrazů nezachrání tuhle sebestřednou podívanou. Celkový dojem: 20 %.(27.6.2008)

  • dr.horrible
    odpad!

    Každý Pasoliniho film má niečo; aj tie, ktoré sa mi nepáčili mali hromadu zaujímavých nápadov, víziu, skvelú kameru. Ešte aj to Sálo malo dve-tri dobré scénky. Prasačinec nemá nič. Pôvodne som chcel dať aspoň jednu hviezdu za hudbu, ale bola vykúpená zvyškami mojej trpezlivosti po 100 minútach tristných dialógov a šaškovania medzi kopcami (znovu). Vlastne by ma zaujímal ideálny svet podľa Pasoliniho. Asi by tam ležal s ostatnými veriacimi homosexuálnymi komunistami niekde v jame, sypali by na seba hlinu, podávali si krajec chleba a diskutovali s vrabcami. Ako som už raz písal, ten človek doslova deklasoval vlastné umenie na úroveň toho, čím bol on sám. Chodiaci oxymoron, pre ktorý sú všetci ostatní nacisti. Pozérsky boj proti pokroku.(26.3.2019)

  • JohnMiller
    **

    Sklamanie, bohužiaľ. Keď už vidím názov filmu Vepřinec a meno režiséra Pier Paolo Pasolini, tak som si predstavoval, že by mohlo dojsť aj k nejakej penetrácií medzi ošípanými a úchylnými charaktermi, a ono nič, celé to je vlastne metafora na byrokratické kapitalistické "Prasatá". Nie, že by som bol nejaké zvrhlé zviera a bol zameraný iba na zvrhlosť vo filme, poetika mi vo filmoch nevadí, ale toto mi skutočne nesadlo. Celá snímka je vyslovene poetická záležitosť, ktorá má v sebe dve nelineárne príbehy. Jeden je o chlapíkovy, ktorý sa nachádza v strede nejakej pustiny pravdepodobne v centre nejakej Španielskej vojny. V kraji je hladomor, tak prechádza krajinou a pojedá všetko na čo narazí, aj ľudské mäso. Po čase si poskladá nejakú zbojnícku skupinu a prepadá okolo idúcich ľudí. Druhá je o bohatom mladíkovi, ktorý žije takpovediac v oblakoch, má niečo cez 20 rokov a mal by sa už oženiť, dokonca sa oňho zaujíma jedno dievča ale on chce žiť slobodne kým je mladý. Kým je prvý príbeh bez dialógov, druhý je plný metafyzických a filozofických dialógov, ktoré robia z tejto snímky festivalovú záležitosť, ale ako hovorím, viac som sa nudil ako by ma to bavilo sledovať, uznávam kvality a myšlienky ktoré sa tu nachádzajú ale bohužiaľ, mňa to nezaujalo.(21.11.2015)

  • MarekT
    **

    "Zvrhlé", říkají jedni. "Únavné", přidávají další. Nesouhlasím ani s jedním, přesto jen stěží zapřu, že i mě Pasolini velmi zklamal - potvrdilo se mj. nepsané umělecké pravidlo, že velká slova nedělají velký čin. Pier Paolo si mohl stokrát myslet, že vedle nedokončené trilogie smrti je tento počin nejotevřenějším, nicméně Vepřinec není šokující ani v dobovém kontextu, například tématem zčásti podobný Satyricon byl otevřenější. Pokud mám svůj divácký zážitek srovnat s nejproslulejším dílem kontroverzního italského neorealisty, zaujalo mě nanejvýš pár scén, které se navíc vztahovaly pouze ke středověké části filmu (kanibalismus, lidská bezděčnost). Zdejší současnost nemá ani to málo a v podstatě sází na obsazení zde výbornou formu vzbuzujícího Jean-Pierre Léauda, přesněji řečeno na to, že decentně a uzavřeně vypadající francouzský herec, ke všemu ještě proslulý účinkováním v Truffautových promrzlých osobních dramatech, v sobě skrývá nějaké tajemství, okolím stěží přijatelné. Zbytek této poloviny je složen z povětšinou nezajímavých dialogů, které sice v sobě skrývají tu a tam nějakou sympatickou myšlenku (např. v oblasti politiky), nicméně ty jsou řečeny jakoby mimochodem, jako by divák v případě tohoto filmu ani nebyl důležitý (ze všech nešvarů se doporučuji nejvíce obrnit právě proti tomuto, neboť jak jsem deklaroval již v úvodu plus ve starších komentářích, není moc horších věcí než nabobtnalé umělcovo ego). Nejvíce je to vidět na závěru, kdy jsem čekal aspoň maličký obrat směrem vzhůru. V díle coby celku taktéž postrádám i nějakou tu baudelairovskou podrážděnost, které jsem pocítil i já před půldruhým rokem při nahodilém přečtení Květů zla. Opět mi na jazyku sedí dvojslabičné "Saló", jehož explicitní charakter dokázal vyvolat hrůzu i svojí schopností přivlastnit si diváka a dojmu příbuzenství s tím, co Pasoliniho generaci zajímalo asi nejčastěji - realitu s charakterem okoralého chlebu. Na druhou stranu, kdyby se tak Pasolini zachoval, zavražděn by byl zřejmě už tehdy... Vábnička v podobě syntézy obsazení, názvu filmu a osobnosti režiséra byla zdařilá, nicméně o to bolestivější byl pak pád na zem. 40%(9.12.2010)

  • SOLOM.
    ***

    Pier Paolo Pasolini a další z jeho řady kontroverzních filmů, které mnoho lidí pobuřuje – mnohdy však naprosto zbytečně. Jeho netradiční styl se mu sice nejspíš nakonec vymstil (v osobním životě), ale i po jeho smrti jsou některé jeho filmy pořád zatracovány. Přitom Vepřinec rozhodně nepatří mezi ty, na které by se museli lidi dívat jen skrze prsty. Ani mě nepřijde, že by šlo zrovna o dvakrát zvrhlý film, zvoleným způsobem natáčení určitě ne, snad jen obsahem, který je zřejmě pro spoustu lidí nepřijatelný. Kanibalismus v první dějové lince je podán důstojnou formou a možnostmi tehdejší doby, triky (gore) sice slabšího rázu, ale vždyť nešlo o horor. No a druhý příběh o mladíkovi co rád navštěvoval prasata? Úchylné, leč stejně nebylo nic vidět, abych režiséra musel odsuzovat, či jej nazývat zvrhlým prasetem. Nebyl by první ani poslední, kdo koketoval s touto situací (zoofilního námětu). Salo to už byla jiná káva. Oba příběhy však především poukazují na „SAMOTU“ obou hlavních hrdinů a jejich tragické konce. Pasolini dokázal vytvořit dobrou atmosféru, kulisy a to všechno (hlavně tedy ten příběh kanibala) i bez zbytečných dialogů. V druhém příběhu mě některé rozhovory trochu vadili a i proto zůstávám u průměrného hodnocení. Nemám rád filozofické kecy...60%(30.12.2015)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace