Reklama

Reklama

Vepřinec

Trailer 1

Obsahy(1)

V tomto filmu jsem poprvé vyprávěl věci, které přesahují mez únosnosti, říká Pasolini o Prasečinci, který je (vedle divadelní hry Orgie, inscenované v Turíně roku 1968) nejvýraznějším předchůdcem snímku Saló aneb 120 dnů Sodomy. Již Prasečinec je alegoricky pojatou obžalobou soudobé neokapitalistické Itálie, kterou Pasolini přirovnává k Německu v době Hitlerova nástupu k moci. Snímek je složen ze dvou střídavě se prolínajících povídek. Té první dominuje výrazně lyrický styl, ta druhá je až chladně prozaická, plná verbálních sarkasmů. První příběh letopočet není znám, patrně jde o středověk - pojednává o mladíkovi (Pierre Clementi), který se plahočí tajemným pouštním bojištěm, posetým mrtvolami a zbraněmi. Je k smrti zmučený hladem. V mezní situaci se stává kanibalem. Protagonista druhé povídky, která se odehrává v současnosti, je synem úspěšného německého průmyslníka z Bonnu. Tento mladík jménem Julian (Jean-Pierre Léaud) trpí neobvyklou sexuální úchylkou dospívá k orgasmu pouze při styku s prasaty.

Prasata představují pro Pasoliniho metaforu společnosti, v níž Julian a jeho rodiče žijí. Julian je podle Pasoliniho obětí střední společenské třídy, která je zkrátka zcela zkorumpovaná a zkažená, přesto však nedovolí vlastním dětem, aby se vymanily z předepsaných konvencí. Hrdinové filmu Prasečinec jsou neposlušní synové v té nejodpudivější podobě: bouří se proti společnosti, avšak jsou jí sami pohlcení. Vyznění díla je surové a otřesné, ale Pasolini přistupuje k látce se záměrným odstupem a humorem. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (37)

Cimr 

všechny recenze uživatele

Těšil jsem se, že mě Pasolini (jako obvykle) totálně znechutí. Vzhledem k tomu, že o svém díle prohlásil, že tentokrát zašel za hranice únostnosti, vypadalo to docela nadějně. Ale nestalo se. Spíš mě totálně znudil. Údajně je Vepřinec metaforou o úpadku lidské společnosti. Jenže co je za metaforu, když to kluk dělá s prasatama nebo když jiný kluk požírá kvůli hladu lidi? To je možná tak metafora toho, že Pasolinimu začínal pomalu měknout mozek a z výborného režiséra se začínalo stávat úchylné prase. Rozhodně nedoporučuji těm, co by ve Vepřinci chtěli hledat nějakou prasárnu... ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Svého času zaznamenal Pasoliniho snímek podrážděné a odmítavé reakce a má dodnes pověst skandálního a pikantního díla. Střízlivě řečeno, průměrný filmový fanoušek odchovaný současnou komercí bude nad Pasoliniho filmem zívat nudou, a co před 40 lety vyvolávalo vášně, už dnes vypadá málem banálně. FIlmeček jako stvořený pro promítání v malé uzavřené společnosti rozumujících budoucích filozofů a ve své podstatě nekonzumovatelný běžným filmovým divákem. O příběhu se prakticky nedá hovořit, tohle dílko natočil režisér sám pro sebe a filmové recenzenty. Po celou dobu jsem bojoval s nudou a ospalostí. Herecké výkony jsou slušné, i když převážnou většinu aktérů podezírám z toho, že vůbec nevěděli, co hrají. Pasolini pracoval se svými oblíbenými herci, kteří dokázali režisérovi vyjít vstříc. Několik slušných dialogů a filmových obrazů nezachrání tuhle sebestřednou podívanou. Celkový dojem: 20 %. ()

Reklama

SOLOM. 

všechny recenze uživatele

Pier Paolo Pasolini a další z jeho řady kontroverzních filmů, které mnoho lidí pobuřuje – mnohdy však naprosto zbytečně. Jeho netradiční styl se mu sice nejspíš nakonec vymstil (v osobním životě), ale i po jeho smrti jsou některé jeho filmy pořád zatracovány. Přitom Vepřinec rozhodně nepatří mezi ty, na které by se museli lidi dívat jen skrze prsty. Ani mě nepřijde, že by šlo zrovna o dvakrát zvrhlý film, zvoleným způsobem natáčení určitě ne, snad jen obsahem, který je zřejmě pro spoustu lidí nepřijatelný. Kanibalismus v první dějové lince je podán důstojnou formou a možnostmi tehdejší doby, triky (gore) sice slabšího rázu, ale vždyť nešlo o horor. No a druhý příběh o mladíkovi co rád navštěvoval prasata? Úchylné, leč stejně nebylo nic vidět, abych režiséra musel odsuzovat, či jej nazývat zvrhlým prasetem. Nebyl by první ani poslední, kdo koketoval s touto situací (zoofilního námětu). Salo to už byla jiná káva. Oba příběhy však především poukazují na „SAMOTU“ obou hlavních hrdinů a jejich tragické konce. Pasolini dokázal vytvořit dobrou atmosféru, kulisy a to všechno (hlavně tedy ten příběh kanibala) i bez zbytečných dialogů. V druhém příběhu mě některé rozhovory trochu vadili a i proto zůstávám u průměrného hodnocení. Nemám rád filozofické kecy...60% ()

LiVentura 

všechny recenze uživatele

Ano, Pasolini v plné polní útočí na "hranice vkusu"... Je to zajímavá sonda do životů dvou mladíků, kteří tak časově i mentálně vzdáleni, přece si byli velmi blízcí. Těžká sociální kritika autora na nás řve ze všech stran a bije do očí a ty dialogy.. Já si myslím, že tento světový režisér, bezesporu, byl originální hlavně blízkostí své pravdy té reálné a ze svých příběhů vždy udělal předobraz doby, na který není někdy moc hezké se dívat, zvláště, když v té době žijeme.!!! PS: Možná Díky bohu, že Mistr nežije ještě dnes, to bychom se dočkali obrazů strašlivosti... ()

Frajer42 odpad!

všechny recenze uživatele

Totální sračka. Člověk se těšil na kontroverzní dílko a nějaký ten sexík s prasaty a ono nic. Místo toho jsem dostal pořádnou nálož nudy, se kterou se rozhodně nešetřilo. Všechno kvůli čemu jsem se na film podíval se odehrává za kamerou. Velmi dlouho jsem neviděl takhle zbytečný film. Naprostý odpad! ()

Galerie (13)

Zajímavosti (2)

Reklama

Reklama