Maleňkij seržant
Obsahy(1)
I v československé kinematografii vznikla řada naivně patetických příběhů o malých dětech ocitnuvších se ve válečné vřavě. V nyní uváděném filmu, natočeném ve spolupráci s běloruskými filmaři, je hrdinou desetiletý sirotek, jehož se ujme otcovsky ujme celá ruská jednotka. Chlapec tam odhodlaně slouží jako zdravotník. Když společně s vojáky dojde do Čech, setká se s matkou vojáka, jehož skonu viděl, ale dlouho nenachází odvahu říci jí krutou pravdu... (české a ruské znění) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
Tenhle film je zvláštní. Nevědět ve které době byl natočen, proč byl natočen a o co zásadního v něm pod maskou osudu malého klučíka jde, člověk by sázel hvězdy jak sovětský generál. Jenže... jednak tento koncept není nijak ojedinělý. Ihned se mi vybavila povinná školní četba Syn Pluku od V. P. Katajeva. Ale i Nabarvené ptáče... Jenže zatímco v posledním příběhu malý hrdina tak tak přežije skutečné reálie druhé světové (však také proto lidé údajně prchali z kin), sovětští chlapci na tom jsou o poznání lépe. Ujme se jich sovětská jednotka a bojují s ní jako její součást... Těžko věřit tomu, že v krutých bojích se měl někdo čas starat o jakékoliv dítě u jednotky... No a pak tu máme dobu normalizace kdy film vznikl, potřebu tlačit přes city na strunu přáteství se Sověty... Ne nadarmo se Borýsek dostane od svých k jednotce Ludvíka Svobody. Být jen u Rusů, nemělo by to ten internacionální bratrský potenciál. Sověti jsou hodní, dovezou Borýska do Čech přímo tam kam potřebuje atd... Film jsem viděl bez titulků, takže první polovinu jsem lovil v paměti ruská slovíčka jak Cousteau stříbrné talíře ze španělské galeony. Prý je i verze s titulky, ale nikde jsem o ni nezavadil. Hošík mi byl sympatický a chvilkami to bylo lidsky milé, bohužel pořád z toho čpěla ta propaganda. Bojuje se spíše na začátku snímku a většina válečné techniky (té sovětské i německé krom pár kubelwagenů) je nedobová. Vtipné na tom je, že jediná skutečně autentická technika používaná Rusy jsou americká vozidla v podobě Jeepů a Dodge WC :-). Ale tak to zkrátka bylo. Nakonec tedy dávám za jednu rudou hvězdu.* ()
Hrdinství Rudé armády se muselo připomínat takřka neustále a oslavující motiv se neobjevoval jen u válečných filmů pro dospělé, ale občas také i ve filmech pro děti, ve kterých se právě děti bojů nějakým svým přičinění zúčastňují. Sovětská kinematografie jich má spoustu. Třeba ´Polonez Oginskogo´ (1971), kde desetiletý chlapec pomáhá partyzánům během odstřelování železničního viaduktu. Československé snímky, většinou ve spolupráci se sovětskými filmaři, jsou skromnější, ale hrůzy války i tak nevynechávají, viz ´Práče´ (1960). Je to případ i tohoto snímku, ve kterém je nacistická zlovůle ukázána hned v prvních minutách. Potom se to už jen veze v naivním dějovém balastu, právě se zaměřením na dětské diváky. Snaha o srdcervoucí etudu se smutnou matkou svého padlého syna však bohužel nevyšel. Je to až moc natahované a že je to matka válečného hrdiny, na kterého může být a je pyšná, je po divácké stránce jasné hned od prvních okamžiků. Plně ideologický film o válečném hrdinovi Rudé armády v dětském pojetí číší až moc svou agitační naivitou, čímž naprosto ztrácí na zajímavosti. Zajímavé je, že se tvůrci ohledně charakteru desetiletého Boriska zřejmě inspirovali devatenáctiletým Aljošou ve filmu ´Balada o vojákovi´ (1959). ()
Borisek, malý seržantek je ilustrace doby, ve které jsme žili . Nemluvím teď o obsahu filmu , ale o rádoby komunismu , který k nám byl importován z CCCP . Kdo by natáčel takovou adoraci rudé armády , která potom, co osvobodila většinu východní a střední Evropy , toto území obsadila jako okupant . Film je naskrz prolezlý ruskou propagandou a je mi z něj na zvracení . Už nikdy takové malé seržantky . Byl jsem tehdy dítě, ale i tak jsem věděl od prarodičů , jak se věci mají . Byli jsme totiž třídní nepřátelé tzn. odpůrci KSČ a jejich proruské politiky. ()
Odpad jsem udělil z lehkomyslnosti a nedbalosti. Není se co divit. V obdobném duchu je natočený celý tenhle až přiliš uvědomělý film. I když se překlenu přes problém(y) celého pojetí, tak jako to uměli Komsomolci, je nutno ještě přečíst vynikající knížku "Daleko od Moskvy" a na to už prostě nemám. Bohatě stačí sledovat desetiletého chlapečka, který ač osiřelý, najde přátelské objetí, neřkuli otcovské pouto u ruské jednotky, která je sexuálně hodně vyhladovělá. Za věrné služby z něj udělali zdravotníka, který se vzorně stará o jejich ohnilé údy a zaplísněné pyje. Co horšího může být, když se do vojáka dá infekce. Ale co horšího může být, když se tahle infekce rozleze do celého filmu. Už jednou jsem cosi podobného absolvoval s "Práčetem" a tam byl znát kvalitní režijní přístup, ale tady už se do stejné řemeslně kvalitně proudící řeky nevkročilo. Přítomnost několika známých českých herců určitě potěší našince, ale to je asi největší přednost, jinak dosti drasticky pojatého filmu co do diváckého prožitku. Ono na tom filmu totiž není nic tak zajímavého, co by diváka - masochistu nutilo koukat se na něj a není tudíž možnost poutavě ho pak převyprávět svým známým, nebo případně jim ho doporučit po zralé úvaze uvědomělého vojína, ehm, diváka. Opravdu se tentokrát válečná vřava mohla obejít beze mě. Klučina je to i přes jeho těžký filmový osud tradičně "sovětsky" nesympatický, a to se pak těžko vyzdvihují nějaké klady na příběhu. Ten jde ostatně v patetických intencích s cílem získat si diváka na svoji stranu. Jenže divák zůstal na druhém břehu a přes domnělou válečnou vřavu ukazuje posunky, že tenhle film je píčovina na entou. Zdrastvuj maladěc! Da svidanija daragoj drug! 0% ()
Už bylo několikrát řečeno, že každá doba s sebou nese zvláštní náhledy, a to na všechno. Tady se bude nadávat na stupidní tvůrce, kteří si dovolili udělat to, co v druhé světové válce bylo normální, že i desetiletý kluk mohl tahat brašnu s červeným křížem. A hned vedle bude oslavovat a sypat z rukávu hvězdičky dejme tomu za film Železný orel, kdy si teenager po několika dobrozdáních od stíhače-veterána vezme špičkový letoun a porazí s ním polovičku elitního vojska. Zkusme se zamyslet, co je větší nesmysl. Nedělám Boriskovi advokáta, ale rozhodně si nemyslím, že jde o totální blábol. Právě proto bych stejně jako paascha řekl - proberte se, ale myslím to opravdu trošku jinak. ()
Reklama