Intimate Lighting
Obsahy(1)
Ředitel malé hudební školy Karel se po letech setkává s bývalým spolužákem z konzervatoře Petrem. Úspěšný hudebník z hlavního města přijel na venkov s atraktivní milenkou a zdánlivě mu nic nechybí. Karel má manželku, děti, téměř dostavěný domek a na bývalé ambice musel zapomenout. Zdánlivě nepřekonatelnou hradbu času, který je oba změnil, nakonec pomůže překonat noc s lahví alkoholu. Komorní příběh s trapnými i směšnými momenty není dramatický, přesto diváka zaujme – poetickou kamerou, ze života dobře odposlouchanými dialogy i zdařilými výkony neherců v hlavních rolích. (NFA)
(více)Videa (3)
Recenze (243)
Ač už začínám být trochu alergická na výraz herecký koncert, tak tady k tomuto filmu se vlastně dost hodí, už jenom kvůli tomu muzicírování. Co na tom, že jde o neherce. Tak přirozeně sehrané jakoby nechtěně humorné situace se jen tak někde nevidí. Akorát doma nebo na návštěvě, ovšem. Nejde ale jen o legraci, film zahraje i na vážnější notu ve chvíli, kdy oba kamarádi muzikanti nad sklenkou dobrého pití probírají své uplynulé životy. ()
Jan Vostrčil byl geniální (ne)herec (škoda, že ho ve filmu není víc, je neskutečně zábavný a autentický) a některé scény jsou typicky "novovlňácky" silné a vtipné (finální přípitek je vynikající). Ale "formanovky" a (minimálně) první díl eskapád Homolkovic famílie mi přišly filmově "plnější"... 70 % ()
O životě se toho dá namluvit hodně, ale v symbolické větě "To chce trochu trpělivosti, ale zato je dobrej." se skrývá celé jádro pudla. Anebo neskrývá? Podobně od lesa na to totiž jde celý film. Je o ničem i o všem, je prázdný i plný, je všední i nevšední, je intimní i nebývale otevřený. Jinými slovy je (jako život samotný) jen takový, jaký ho chceme mít, jak ho chceme vidět - dává nám na výběr. A to je zřejmě důvod, proč se jej čas ani trochu nedotknul. ()
S neherci a s lidskými nedostatky a slabostmi tady celovečerně debutující Ivan Passer láká na formanovský styl „nahlížení klíčovou dírkou“, kterému kdysi sám pomáhal na svět. Je místy úsměvný, mnohdy ironický, jindy lyrický, pak zase mrazivý, jako celek ale (alespoň dnes a pro mě) má takovou nepříjemně trpkou příchuť. Propluje, neublíží, ale ani nezůstane.. ()
Já mám ajrkoňak docela ráda. - Takovej blivajz. Delikátní filmeček Československé nové vlny. Děj: jeden kamarád přijede navštívit druhého. To je celý :-). Ovšem všechno je tak přirozené, příjemné a lidské... Ve filmu se objeví velké množství hlášek, které mají grády, z úst výtečně přesvědčivých neherců. Ať jsou to kamarádi Karel Blažek a Zdeněk Bezušek, krásná Věra Křesadlová, mudrlantský děda Jan Vostrčil či ten co hrál Jarouše, všichni jsou do jednoho úžasní. Malý velký a jediný český celovečerní film Ivana Passera by se nechal shrnout rovněž jednou replikou: Je to starý, jednoduchý, ale má to koule. 90%. ()
Galerie (23)
Zajímavosti (30)
- Vaječný koňak byl opravdu domácí výroby, jedné z místních obyvatelek. (hippyman)
- Ani jediný filmový záběr není natočen v ateliérech. Natáčelo se ve vsi nedaleko Tábora a v obci Mirotice. (sud)
- Na obsazení role babičky měl Passer pouze 1 den - herečka, která ji měla původně hrát, nemohla ze zdravotních důvodů natáčet. (hippyman)
Související novinky
Miroslav Ondříček 1934 - 2015
Ve věku 80 let zemřel dnes již legendární kameraman Miroslav Ondříček. Na Barrandově začínal jako laborant, aby se přes pomocné práce v dokumentárním filmu dopracoval až k filmu hranému jako asistent… (více)
Česká nová vlna opět boduje!
Česká nová vlna trvala v rozmezí od začátku 60. let až po jejich konec, respektive nástup normalizace. To, že se jednalo o opravdu zlatý věk československého filmu, snad dostatečně dokazuje čtyřleté… (více)
Reklama