Obsahy(1)
Ředitel malé hudební školy Karel se po letech setkává s bývalým spolužákem z konzervatoře Petrem. Úspěšný hudebník z hlavního města přijel na venkov s atraktivní milenkou a zdánlivě mu nic nechybí. Karel má manželku, děti, téměř dostavěný domek a na bývalé ambice musel zapomenout. Zdánlivě nepřekonatelnou hradbu času, který je oba změnil, nakonec pomůže překonat noc s lahví alkoholu. Komorní příběh s trapnými i směšnými momenty není dramatický, přesto diváka zaujme – poetickou kamerou, ze života dobře odposlouchanými dialogy i zdařilými výkony neherců v hlavních rolích. (NFA)
(více)Videa (3)
Recenze (241)
-"Smutek, ten je všade stejnej." Já nevím, já jsem asi moc velký elitář na to, aby mi tyhle filmy o "obyčejném životě" a "lidské povaze" něco řekly. Intimní osvětlení jsem poprvé viděla před nějakými deseti lety jako nevzdělaný teenager a tedy jsem si z něj odnesla pouze dojem, že jsou tam na sebe všichni strašně hnusní, pořád si na něco a na sebe navzájem stěžují a při sebemenším náznaku konfliktu i před cizími lidmi začnou vytahovat urážky a kostlivce ze skříně. (Což je tedy hřích mnoha filmů, které se celé odehrávají během krátkého časového úseku, a ani nemusí jít přímo o tady tu specifickou odnož nové vlny.) Teď jsem o něco starší a filmově vzdělanější, ale nevidím tam o moc víc. V podstatě to na mě funguje jako injekce negativity přímo do krevního oběhu (podobně jako Lásky jedné plavovlásky nebo Hoří má panenko) - zkazí mi to náladu a funguje to jako inhibitor kreativního myšlení. A není nic, čím by byl tenhle temný mrak vykoupen nebo vyvážen, prostě jen hodina a čtvrt dobrovolného utrpení, po kterém nenásleduje katarze, nýbrž jen vtíravý pocit, že stojím po kolena v bahně. (Jo a ne že by z toho muži vycházeli nějak skvěle, ale všechny ženy jsou tam vykreslené jenom jako hloupé či vyloženě krávy, což taky ničemu nepřidá.) ()
Jan Vostrčil byl geniální (ne)herec (škoda, že ho ve filmu není víc, je neskutečně zábavný a autentický) a některé scény jsou typicky "novovlňácky" silné a vtipné (finální přípitek je vynikající). Ale "formanovky" a (minimálně) první díl eskapád Homolkovic famílie mi přišly filmově "plnější"... 70 % ()
Přiznám se bez mučení, že od trojice Papoušek, Passer, Šašek jsem čekal daleko víc. Nicméně Věra Křesadlová a Jan Vostčil mé hodnocení drží pevně v rukou. Takový rodinný Homolkovský nádech, plný dětského řevu, přerušovaného mini koncertu a chvílemi až otravného smíchu. Nicméně filmová vlna, která protekla v této době Československem, má zde své nezpochybnitelné zastoupení a stejně nevyvratitelné jsou i kvality převyprávění nicotného, všedního dne, popisující setkání dvou kamarádů. ()
Passerův film se nese ve stejném duchu, jako by ho natočil Forman nebo Papoušek. Civilní a pravdivý snímek, jehož základem je kontrast mezi životy dvou muzikantů, zaujme vtipnými scénami i zamyšlením se nad obyčejnými věcmi, které mohou pro jednoho znamenat štěstí a pro druhého břímě. 8/10 ()
O životě se toho dá namluvit hodně, ale v symbolické větě "To chce trochu trpělivosti, ale zato je dobrej." se skrývá celé jádro pudla. Anebo neskrývá? Podobně od lesa na to totiž jde celý film. Je o ničem i o všem, je prázdný i plný, je všední i nevšední, je intimní i nebývale otevřený. Jinými slovy je (jako život samotný) jen takový, jaký ho chceme mít, jak ho chceme vidět - dává nám na výběr. A to je zřejmě důvod, proč se jej čas ani trochu nedotknul. ()
Galerie (23)
Zajímavosti (30)
- Na jednom filmovom festivale vo Fínsku prišiel po premietnutí snímky za Ivanom Passerom organizátor a povedal mu: „To je neuveriteľné, vo Fínsku sa diváci v kine nikdy nahlas nesmejú." (Raccoon.city)
- Režisér dlouho hledal rodinný domek, který by byl úplně nový, a zcela náhodou, když už to jedné deštivé noci skoro vzdal, našel vilu v Miroticích kousek od Písku. (hippyman)
- Představitel Bambase, Karel Blažek, v civilu ředitel Lidové školy umění v Táboře, zemřel ještě v roce natočení na leukémii. (sud)
Reklama