Persona
Persona
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Lars Johan WerleVOD (1)
Obsahy(1)
V tomto filmu, jenž vznikl v době Bergmanovy těžké nemoci provázené tvůrčí krizí, se projevila jeho mimořádná citlivost vůči složitosti ženské psyché, kterou podrobil soustředěnému niternému průzkumu. Dotkl se přitom závažné otázky pravdy v umění a s tím související identity umělce - konkrétně herečky odmítající dál hrát umělé role na jevišti. Její únik od veřejné masky - "persony" se však stane jen dočasným přijetím jiné role. Ve filmovém ději se rozvíjí zvláštní vztah dvou rozdílných a zároveň v něčem podobných žen - herečky Elisabeth, která se rozhodla protestně mlčet, a její ošetřovatelky Almy, která naopak mluví ráda a svěřuje se jí. Obě představitelky režisér důvěrně znal - jednu jako svoji bývalou, druhou jako současnou partnerku. Tento fakt pronikl do pojetí rolí i do jejich zproblematizovaného ženství. Bergmanův osobní vztah k ženám vycházel z ambivalentního vztahu k vlastní matce, kterou obdivně uctíval jako nedostupný zbožňovaný idol, a zároveň marně prahl po jejím přiblížení a hřejivé náruči. U většiny svých filmových hrdinek spatřoval toto rozdvojení na ženu-idolu a ženu-matku. V Personě se pokusil oba typy v jejich dvojjedinosti konfrontovat a v závěrečném metaforickém záběru nechal jejich tváře prolnout do jediné podoby. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (259)
Nevím, jestli byla Persona hned po Lesních jahodách dobrou volbou. Film už je (zejména v rozuzlení) plný sofistikovaných symbolů a výjevů, k jejichž plnému rozklíčování potřebuji hlubší analýzu. Nicméně jako člověk, který má určité studijní základy z psychologie musím uznat, že tvůrce vykresluje daný psychopatologický jev velmi realisticky a jeho zde zmiňovaná tvůrčí krize způsobená nemocí konečnému dílu rozhodně přidává. Naslouchat a tak se vyposlouchat z vlastních problémů. Mluvit s prvotním cílem pomoci, ale následným nalezením vlastních problémů a nedostatků. Léčba projekcí/imaginací. Je toho tu hodně! ()
Absolut Bergman... Experiment spojený s absolútnou istotou...Psychoanalýza ženy a sebareflexia, strach z umeleckej tvorby... Ťažké obdobie pre Bergmana vyjadrené vo filme. Náročný film ale jedinečný skvost svetovej kinematografie... Len pre absolútnych cinefilov!!! ()
Toto Bergmanovo komorní drama mi trochu připomínalo Lynchovo Mulholland Drive, s dvojicí ženských hrdinek a jejich sblížením a splýváním identit. Podobně mysteriózní a výkladově mnohoznačné, se surrealistickým prologem, bez dostatku vnitřních klíčů, které pak musí být roubovány zvenčí. Zastánci psychologismu budou ve filmu vidět ozvěnu Bergmanova rozporného vztahu k ženě-matce či dozvuk osobní krize Bergmana filmaře, který nechce zmlknout jako hlavní hrdinka jeho filmu, ale snaží se o jakoli nedokonalou výpověď. Persona je navzdory své těžko stravitelné výstavbě – stálý monolog ošetřovatelky Almy, přerušovaný povětšinou pouze každodenními rutinnými činnostmi – a hutnosti psychologických jemností dílem, které se vyplatí vydržet sledovat až do konce. Zajímavý je mocenský boj obou žen: celá osobnost Almy se všemi jejími drobnými sebeklamy se hroutí a rozplývá pod studujícím pohledem mlčící Elisabeth, aby se nakonec role obrátily a mluvení v podobě obžaloby z nezvládnutého mateřství vyšlo ze střetu jako vítěz. ()
ztratil jsem nit, našel jsem nit nebo to byla špatná nit? a pochopil nebo ne? no vysvětlovat to nikomu nebudu asi..... ()
Pustit si jeden večer do nebe volající vulgární ZLO jménem Babovřesky a další večer tohle bude pro mě asi jedním z největších kulturních úletů mýho života. Je to jako jeden večer kydat hnůj, beznadějně po krk ve sračkách, dýchat ostrej těžkej sladkej smrad a další večer se vznášet kdesi vysoko nad zemí, chápat sice zhruba z polovinu z toho, co vidím pod sebou, ale cítit se strašně příjemně zahlcená nárazama chladivýho slanýho mořskýho vzduchu. To je normálně na posrání, brutální rozdíl... Připadám si jako největší ču*ka pod sluncem, pustit si po Troškovi Bergmana. Je to možná ode mě vůči Zdendovi nespravedlivý, zaplácnout ho nejklasičtější klasikou, ale dobře mu tak, potřebovala jsem se po včerejšku vzpamatovat. Vizuálně jako vždy symfonie, krásně úchylně dokonalá kamera... ()
U většiny Bergmanových filmů jsem měl tu smůlu, že před jejich shlédnutím jsem si je přečetl ve formě filmové povídky. Takže pak každé podívání na film je pro mne jen doplněním informací. Ale jakých! Úchvatná kamera Svena Nykvista. Vychutnání si každé repliky z úst Almy. Hodně dobrá je v tomto filmu i hudba Larse Johana Werleho. Persona patří jistě k těm náročnějším filmům Ingmara Bergmana a pro někoho bude i přes svou nedlouhou stopáž jen dlouhým nudným monologem, ale pokud máte Bergmana rádi, jako já, stojí to za to se k tomuto filmu znovu a znovu vracet. Jako k celému Bergmanovi. Kdykoliv vidím nějaký jeho film, mám chuť vzít kameru a něco natočit, ne že bych to uměl, ale takovou chuť ve mně tyto filmy vzbuzují. To je ostatně pocit, který znám jen u evropských filmů. ()
10/10 ()
dokonala filmova lahodka. filmova basen, tazko uchopitelna, plna symbolov, pocitov, tak vyznamne podtrhnutych kameramanskou pracou...ano asi toto je to prave filmove umenie... ()
Sedím, popadám dech a nestačím se divit... Tento film patří jistě k Bergmanovým vrcholným dílům. Perfektně natočené, člověk jen s otevřenou pusou přihlíží perfektně poskládaným obrazům utvařejícím přes jejich častou nenávaznost a útržkovitost jednolitý a hluboký "příběh". Film se může pyšnit hlubokým vhledem do "ženské duše", možná proto pravděpodobně zaujme ženy víc než muže. Že je těžko pochopitelný? Jistě! Ale člověk v něm může objevovat stále nové a nové podněty, tento film může být stále novým předmětem k zamyšlení. A Bergmanovy filmy (a tento obzvlášť) za toto zamyšlení skutečně stojí. A to nemluvím o excelentních výkonech hlavních představitelek! I když jsem měla Liv Ullmann ráda i v jiných Bergmanových filmech, tady mě naprosto nadchla! Personu mohu vidět znovu a znovu a pokaždé mi bere dech ono hlubší a hlubší noření se do neznámých vod ženského uvažování a vnímání. No, zkrátka, možná nejlepší film, který jsem kdy viděla! Persona je prostě dokonalost sama. (Mimochodem: U tohoto filmu začínám chápat, co znamená katarze.:-)) ()
Typický artový fetiš. Po třetím snímku, to už můžu říct: S Bergmanem mám prostě problém. Líbí se mi niterné pointy jeho snímků zabývající se především psychikou lidské duše a mnohdy krásně pojaté snové scény. Avšak jako celek na mě působí každý jeho snímek odcizeně, seversky chladně a bohužel i často v rámci stopáže nudně. Někdy více, někdy méně. (Tentokrát více.) Mám pocit jakoby zajímavá místa Bergman rád vyplňoval volnějšími intermezzi, jejíž účinek byl ve své době možná neodiskutovatelný, dnes však působí poněkud unyle. ()
Náročné. ()
Aj napriek tomu, ako sa ohlasuje, že je to nudný, komplikovaný... okrem tej nudy, čo by ste čakali od Begmana? Žeby vám predhodil jednohubku.. Max von Sydow: „Bergman bol neobyčajný umelec, veľmi citlivý a vnímavý človek, a predovšetkým vynikajúci divadelný režisér.“ Ak je niektorý film z Bergmanovej tvorbe, ktorý je preukázal naplno jeho talent pre divadlo, tak Persona a Det sjunde inseglet. Mimo Bergmana- (bez uváženia jeho tvorby, je to jeden, ak nie z najlepších psychologických filmov vôbec celkovej kinematografie, nehovoriac, že originalita scenára, je niečo, čo v tej dobe robil málokto ,ak nie jediný - s takouto jasnou víziou, vstúpiť do vnútra ženy, resp. človeka!) Filmovému svetu ukázal, že je to režisér, ktorý si môže dovoliť určenú voľnosť, čo je luxus určený len zopár tvorcom. Beda, stále tvrdím, že režiséri, ktorý si píšu sami scenáre, tak sú cenený ako soľ nad zlato. Sven Nykvist, to čo dovádzal s kamerou, také niečo vyvádzal Kazuo Mijagawa na východe. V spektre Bergmana je to film, v ňom prvky, ktoré vo svojej tvorbe už nikdy nezopakoval, náročnosť a prehĺbenie ľudskej duše, beda Begman bol neskutočne citlivý a vnímavý tvorca, ak by bol psychológom zaslúžil by si Nobelovu cenu, a to nemusel užívať kokaín, ako Freud. Pri tomto filme bol Bergman tak skúsený a istý režisér, ktorý mal tak vycibrený štýl, že si mohol dovoliť určenú voľnosť, čo je luxus určený iba zopár tvorcom. Vedel dobre vedel, koho obsadzuje do tohoto filmu, vedel to na skrz 100% cez obe herečky. Originálny, jedinečný, náročný, psychologický, klenot to bol Bergman v tomto období, a Persona nesie jeho odkaz aj naďalej. Dnes sa môžu psychologické filmy hanbiť, nehovoriac o tom, že dosiahnuť farebnosť v čiernobielom filmu je zázrak.... /100 %/ ()
Skvělý scénář, výborné herečky a nádherná hra se světlem a stínem. Jeden z nejlepších Bergmanových filmů a vrcholné dílo evropské kinematografie ! ()
Název zcela vystihující obsah. Jen dvě holky hrající hru na přenos-protipřenos. Nic víc, nic méně. Stačí to. ()
Další hodně osobitý film mistra Bergmana. Tentokrát si bere na svůj psychologický paškál 2 naprosto protikladné ženy které opět izoluje od okolního světa a my zaroveň s ním sledujeme jejich chování a rozebíráme je zevnitř. Nebo spíš Bergman je rozebral za nás a předložil nám to na jeho hodně těžkém podnose. Nebo je to jinak? Rád bych pozdvihl úvod tohoto filmu ve kterém na nás pustí Bergman pořádnou surrealistickou masáž za kterou by se nestyděl ani pan maestro Lynch.. ()
Příběh "zabejčené" herečky a její "ošetřovatelky", které spolu tráví léčebný pobyt na chatě u moře. Vizuálně úchvatné a pro mě asi zatím nejzajímavější Bergman. ()
Jak napsal Tsunami_X: tohle je intelektuální orgasmus! ()
Mé místy až zoufalé pátrání po objasnění statusu ženy, lépe řečeno ženského charakteru, a to alespoň o něco méně simplicitního, než co spatřuji po nocích na Anglických ulicích, snad konečně díky Bergmanovi došlo nějakého zdárného konce. Či snad začátku. Snad jen doporučím nesnažit se film při samotném sledování přespříliš racionalizovat. To si nechte až na přestávku, než si jej pustíte znovu. A nakonec ještě: Kam se Nietsche hrabe. ()
K čemu jsou krásné obrazové kompozice, když pod slupkou je prázdno, šeď a nuda? Nejlépe to okomentoval Isherwood "Hyperintelektuální fetiš, za který bych Bergmanna ztřískal IKEA židlí. Fakt jsem při té povinné školní projekci trpěl tak, že jsem chtěl sundat brýle a obroučky si vypíchnout obě oči." ()
Úžasně přitažlivá Bergmanova studie Ženy jako symbolu, fenoménu, genotypu, avataru, jako povolání. Předně, Persona by nebyla taková bez výtečné ukecané Bibi Andersson, Ingmarovy ex, a tajemné, mlčící a přesto všeříkající Liv Ullmann, Ingmarovy dost možná osudové ženy. Film plný kontrastech a jejich prolínání, skvělé práce s kamerou et cetra. Tady jsou slova k ničemu. ()
Související novinky
Severská filmová nadílka na přehlídce Scandi
Přehlídka současných severských filmů Scandi vstoupí do čtvrtého ročníku ve velkém stylu. Nabídne divákům tři dánské premiéry, retrospektivu špičkových dánských režisérů Tobiase Lindholma a Michaela… (více)