Persona
Persona
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Lars Johan WerleVOD (1)
Obsahy(1)
V tomto filmu, jenž vznikl v době Bergmanovy těžké nemoci provázené tvůrčí krizí, se projevila jeho mimořádná citlivost vůči složitosti ženské psyché, kterou podrobil soustředěnému niternému průzkumu. Dotkl se přitom závažné otázky pravdy v umění a s tím související identity umělce - konkrétně herečky odmítající dál hrát umělé role na jevišti. Její únik od veřejné masky - "persony" se však stane jen dočasným přijetím jiné role. Ve filmovém ději se rozvíjí zvláštní vztah dvou rozdílných a zároveň v něčem podobných žen - herečky Elisabeth, která se rozhodla protestně mlčet, a její ošetřovatelky Almy, která naopak mluví ráda a svěřuje se jí. Obě představitelky režisér důvěrně znal - jednu jako svoji bývalou, druhou jako současnou partnerku. Tento fakt pronikl do pojetí rolí i do jejich zproblematizovaného ženství. Bergmanův osobní vztah k ženám vycházel z ambivalentního vztahu k vlastní matce, kterou obdivně uctíval jako nedostupný zbožňovaný idol, a zároveň marně prahl po jejím přiblížení a hřejivé náruči. U většiny svých filmových hrdinek spatřoval toto rozdvojení na ženu-idolu a ženu-matku. V Personě se pokusil oba typy v jejich dvojjedinosti konfrontovat a v závěrečném metaforickém záběru nechal jejich tváře prolnout do jediné podoby. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (259)
Kamera: Sven Nykvist ... OMG!!!! Největší Bergmanovo psycho. Proč se řeší sedmá pečeť, jenž je lehce pochopitelná a radši nikdo pořádně nevysvětlí, co má znamenat tady toto? ()
Tak strašně moc psychologický film, až se mi z toho málem zavařila hlava, je mi líto, ale nemůžu dát víc než ***. ()
Úžasná kamera, výborné herečky a neskutečná atmosféra. Pořád přemýšlím nad tím, co to vlastně znamená a až se k něčemu aspoň přiblížím, tak tady bude zářit janých pět hvězd. ()
Přijde mi, že ač je Bergman uznáván za znalce ženské psýché, je to velmi mužský pohled, přestože (objektivně zřejmě mistrně) protékající skrze ženské herecké výkony. Persona mi přišla něčím divně chladná, snad až s takovým laboratorním přídechem, ani já jsem s ní nesplynula, sledovala jsem ji a sledovala...bylo to pořád tady já a tam ona, nic moc ve mně nezarezonovalo, přestože jsem měla pocit, že obě (jednu - jejich dvě strany jako u mince) ty ženy chápu, nebylo v tom osobní propojení. Brilantní, bezchybné, ale nějak daleko.... ()
Dve rozdielne ženy, dva skvelé herecké výkony, opäť zaujímavý Bergmann s precíznou kamerou prekvapujúci strihom. Cítiť hodnotné posolstvo v atraktívnej vizuálnej forme. Asi najlepší film na zobrazenie povahy žien, len nerozumiem všetkým režisérovým výrazovým prostriedkom ()
Každopádně. Tak je to snímek zvláštní, což na filmech oceňuju. v momentu, kdy jsem to asi po dvaceti minutách chtěl vzdát, mě sestřička svým strhujícím vyprávěním přesvědčila, ať to nedělám. Těžko říct, zda se mi to vyplatilo. Moudřejší jsem z toho nebyl. Ke konci jsem si připadal jako na konci Mulholland drive po prvním shlédnutí. Zajímavá podívaná, ale pouze pro náročného diváka a především pro ty mírně šílené filmové fandy, co hodně snesou:-). ()
Vážení přátelé...dneska jsem se myslím definitivně utvrdil v názoru, že Bergman je pro mě dalším režisérem-klasikem na odpis...Stejně, jako třeba Fellini, či Visconti. Sedmá pečeť mě totálně nudila a třeba Vláčilovým filmům o středověku nesahá ani po kolena. Další Bergmanův kousek - Personu, jsem rozkoukal už kdysi a už tehdy mě to ničím nezaujalo. Dnesko zhruba po 8 - 10ti letech se nic nezměnilo... Persona je jen další prázdná psycho intelektuálština pro otrlé psychofily a intoše, libující si v rochnění se v cizích depkách. Zlatej Evald Shorm a zlatá česká nová vlna. Tihle světoví klasikové mi nic neříkají... ()
Za tenhle film posílám Liv Ullmannové veliký mlask! ()
Klidně mě intelektuálové všech zemí ukamenujte, ale u žádného jiného filmu jsem se v poslední době nenudila tak jako u Persony. Tak trochu Bergmana podezřívám, že ve svých filmech spoléhá pouze na dokonalé herecké výkony (a že jsou skutečně dokonalé!) a na skvělou technickou stránku (a že to on umí). Stačí to ale? Mně ne. Děj absolutně o ničem... Hrdinové, jejichž chování nemůže snad ani samotný Bergman rozumět... Nevím, někdo se třeba v tomhle "umění" přímo rochní (a podle hodnocení a komentářů jde vidět, že asi většina...), ale já už do budoucna Bergmanovi říkám s díky NE. ()
Ženský rozum, jej psychiku a veci čo sa v nej odohrávajú, nejde pochopiť...To isté platí asi aj u tohto snímku.Každopádne Bergman ukazuje kam až môžu siahať možnosti psychologického filmu. ()
Filmový modernismus v té nejkrystaličtější podobě. Persona je precizní analýzou nalomené ženské identity a asi nejlepším dosud natočeným pojednáním o psychologickém sváru emoce a masky. Anderssonová a Ullmannová zde rozehrávají své životní výkony - plamenná Alma jako jeden princip, a v kontrastu s ní tichá a kamenná Elisabeth, oběť "persony". Během dlouhých monologů se podprahově spojují složité nitky vedoucí až k surrealistickému prologu, který zpočátku působil více provokativně než sdílně, i když nesmírně sugestivně. Tomu napomáhá až mrazivě dokonalá forma, která nejen že poukazuje na filmovost díla, ale také pomáhá skrytému obsahu vystoupit na povrch. Kompozice záběrů na dvě ženy jsou tak precizní, že jeden plán obrazu často tvoří významovou zkratku dalšího plánu (většinou jde o hru s obličejovou mimikou) při zachování maximální přirozenosti, takže je divák vnímá intuitivně. Persona je film plný narativních experimentů, ambivalentních situací a komplikovaných vodítek, díky nimž není vůbec jednoduché jej interpretovat. Při každé projekci vlastně řekne něco nového, podobně jako Antonioniho Zvětšenina, a proto si zaslouží cenné místo mezi filmy nikoli nepochopitelnými, pouze o něco abstraktnějšími, než je v kinematografii obvyklé. Persona, má láska. 100% ()
líbí se mi i cizí krize identity, tahle je však nějak zbytečně zmatená.. ()
Je to intimní. A poutavé samo o sobě. Ta konfrontace. Sám nevím proč, ale dlouho jsem se tomuhle filmu vyhýbal. Asi ve mně zůstala ta pachuť po Bergmanově artu. Bergman sedí na trůně, jako král ryzího artu, který definoval, jak to má celé vypadat, alespoň v mnoha očích tomu tak je, což budí jednak posvátnou hrůzu, ale taky nudu, způsobenou tím, že musíte: 1. film číst, jako film (navíc švédsky neumím, takže, na rozdíl od angličtiny, mě tentokrát 2. rozptylovaly i titulky) 3. soustředit se na vizuál a 4. do toho stíhat přemýšlet o tom, co se tu přede mnou rýsuje za poselství. Stylisticky ten nejhorší match-up pro diváka. Ztopořený péro, co probliklo v úvodní sekvenci už odteď nebude patřit jen 'Fight Clubu', napadá mě, že to z Bergmanovy strany trochu volá po incestu. Obě dámy mě fascinovaly, jak herecky, tak i svou krásou. ()
"Sme ovládaný silami, ktoré len sčasti kontrolujeme" Jedna je žena Matka a druhá Milenka lenze v konecnom dosledku to vyjde na stejno lebo obe radsej šukaju. ()
Sledovat Bergmanovy myšlenkové pochody zvěčněné na platně je vážně velký oříšek. Nepovažuji se za ostříleného diváka, proto nedokážu objektivně zhodnotit tento kus. Tento typ filmu mě (zatím) míjí. Každý si v tom může najít co chce! Já se na to dívám jako na kvalitně natočen mozaiku zdánlivě rozdílných obrazů, které nabízejí dvě top švédské herečky v nejlepší formě. Snad za pár let v tom něco najdu, zatím film obcházím! [60%] ()
Ja tieto ultra-filozoficke Bergmanove diela ozaj nemusim. Ja si myslim ze sa da aj vo filme pofilozofovat ale sposobom ktory je pozeratelny. 4/10 ()
Než lhát a namlouvat druhým co není pravda, tož raději mlčet. Drsné, impresivní, Bergmanovské. Vřele nedoporučují úzkostlivým povahám. ()
Můj první Bergman...a.....ne všechno moje " první " dokázalo přeskočit laťku vysoko nastavenou..minimalistická sonda do duše žen - y s maximálním důrazem na detail...rozbor, rozpor, odpor...protiklad, spojitost...dokonalost neexistuje.....hooodně osobní věc ()
Pro 95% obyvatelstva naprosto nekoukatelný film. Já jsem prostě více konzumní divák. Tenhle film mě nudil a dívala jsem se na něj pouze ze studijních důvodů. ()
Asi jediné skutečné filmové existenciální drama, které se zabývá ženskou psychikou. Nenapadá mě žádný jiný film, který by to dokázal vzít takhle do hloubky. [--] Když konečně rezignujete a rozhodnete se, že už nechcete hrát, zjistíte, že vaše snaha nehrát je jen další hra - která má však přesto brutální sílu. Aneb nejlepší způsob, jak někoho zdeptat, je držet hubu. [--] Pro dokonalý zážitek z Persony doporučuji přečíst autobiografii Liv Ullmann. ()
Související novinky
Severská filmová nadílka na přehlídce Scandi
Přehlídka současných severských filmů Scandi vstoupí do čtvrtého ročníku ve velkém stylu. Nabídne divákům tři dánské premiéry, retrospektivu špičkových dánských režisérů Tobiase Lindholma a Michaela… (více)