Balada o Cable Hogueovi

Kouzlo z úvodu filmu postupně vyšumí. Otravná je postava úchylného kazatele. Peckinpah se tentokráte notně drží při zdi a kdo si dělal zálusk na Divokou bandu či alespoň krvavé zúčtování má zkrátka smůlu. Tohle je úplně jiný žánr občas romantika, občas komedie a westernově se to tváří jen občas. 55% (04.05.2021)

Výborný film. Peckinpahovi se daří skvěle kombinovat komické pasáže s dramatickými, drsnost s lyričností - a tato neobvyklá směs funguje. Hodně mu pomáhá Jason Robards v sympatické roli, který zvládá všechny zmíněné polohy. Podobně jako v Divoké bandě i zde se vyskytnou otravní pánbíčkáři, tentokrát je Peckinpah nerozstřílí, stačí mu, že je zesměšní. Zajímavá je i postava "reverenda" (pobavila například scéna, kdy poskytuje duchovní útěchu ženě, která ztratila bratra). A chci také zmínit velmi pěknou hudební složku, za kterou stojí Jerry Goldsmith. Už úvodní píseň v kombinaci s titulkovou scénou je dokonalá. (11.10.2009)

Peckinpah se již v úvodní scéně rozloučí s násilím utrženým ze řetězu (zpomalený záběr rozstřeleného ještěra), které tolik charakterizovalo anti-westernovou Divokou bandu. Symbolicky tím nechává staré časy za zády a jasně předznamenává, že baladické vyprávění o Cable Hogueovi nebude westernem šponovaného napětí, přestřelek, honiček s dostavníky nebo podobných žánrových trademarků, ale zkrátka a dobře jen příběhem o životním bilancování a šťastném nalezení "obrozující" vody (symbolu vodního zřídla je ostatně podřízena výstavba celého filmu), kterou lze chápat jako naději, resp. novou chuť do života. V neposlední řadě je také šikovným zamyšlením nad soumrakem primitivizmu Divokého západu a jeho "zkrocení" rozpínavou technickou civilizací (zde zastoupenou nástupem automobilismu). Nostalgické, poetické, břitce a trefně humorné (dojde i na grotesku), pravdivé, lidské a nevyhnutelně ústící (nezapomínejme, že jde o baladu) v hořkosladké, nikoli však bezútěšné usmíření. Děkuji programovému oddělení TV Prima, že si vzpomnělo. (28.01.2009)

Sice se tento western nemůže rovnat například s Tenkrát na Západě, či Hodný, zlý a ošklivý, ale mně se zatraceně líbil. Totiž, tenhle film má duši. A tomu se jen tak něco nevyrovná. Navíc, je na něm cítit (a vidět), že byl natáčen ne pro peníze, ale pro lásku k filmům. A to se v dnešní době, kdy se každý cucák může prohlásit za režiséra, dost cení. Takže čistých pět. (28.01.2009)

V rámci Peckinpahovej nadupanej a krvou pretekajúcej kinematografie vcelku príjemné osvieženie. Na rozdiel od Pata Garretta či Divokej Bandy je tu však konflikt medzi starým a nastupujúcim Západom a jeho následná demýtizácia nepekne doslovná a výpoveď o to lacnejšia. Úsmevný príbeh starnúceho zálesáka sa pokojne mohol skončiť inak a nemyslím si, že by to bolo prekážalo. (20.06.2006)