Mystify: Michael Hutchence
Mystify: Michael Hutchence
Mystify: Michael Hutchence
Obsahy(1)
Intimní dokumentární portrét Michaela Hutchence, celosvětově proslulého frontmana australských INXS, je nabitý autentičností, vřelostí a humorem. Michael se stal ztělesněním samotné definice sexuálně uhrančivé, v kůži oděné rockové hvězdy. Za tím vším se však skrýval poetický, složitý a velice citlivý muž, který zápasil s představou úspěchu a tvůrčími limity popu. Richard Lowenstein ve filmu, který popisuje Michaelovu cestu od rozpadlé rodiny přes rockové úspěchy až k rokům, kdy byl veřejným objektem touhy, elegantně proplétá rodinné archivy, zprávy z médií i záznamy z koncertů s unikátními výpověďmi blízkých, kolegů, přátel nebo životních partnerek, jimž jediným slavný zpěvák odhalil své pravé já. (HBO Europe)
(více)Recenze (11)
Film rozhodne prekvapí obrovským množstvom súkromných záberov z Michaelovho života, vrátane samozrejme tých s Kylie a Helenou. Tieto vzťahy boli bulvárom veľmi prepierané, avšak to pravé peklo prišlo až so vzťahom s Paulou Yates, respektíve s tým, čo im zo života urobili anglické médiá. Nepočul som všal vôbec o Michaelovom ťažkom zranení hlavy, ktoré rozhodne jeho život veľmi negatívne poznačilo a aj za ním treba hľadať príčiny trpkého konca jednej superstar. Nie je to dokument primárne o kariére INXS, čo môže ich fanúšikov mierne sklamať, ale dokument o jej lídrovi a jeho súkromnom a pracovnom živote, takže s tým treba aj k filmu pristupovať. ()
Chceš, aby o tobě natočili film? Zabij se! Další z předlouhé řady dokumentů o slavných zesnulých lidech, kteří měli všechno a zároveň nic. Některé z klíčových událostí se mi zdály jen velmi lehce nastřelené a pro člověka, který jméno Michael Hutchence v životě neslyšel, proto ne zcela pochopitelné. A na úrovni Michaelova "komplikovaného vnitřního světa", na nějž láká anotace, jsem se toho vlastně taky zas až tolik nedozvěděl. #KVIFF2019 ()
Na dokument jsem se těšil záměrně. INXS je po AC/DC zaručeně nejlepší australská kapela a Michael Hutchence je navíc opravdu hodně zajímavá postava a skvělej zpěvák. Plno věcí jsem netušil, další řada mi byla objasněna. Celkově vzato si myslím, že solidní dokument. Hvězda takového formátu, jako je Michael, si ho rozhodně zasloužila. Nejlepší záběry z dokumentu pak vnímám momenty z předsametové Prahy. Prázdný Karlův most totiž nevidíte každý den. ()
Pro člověka, který zná od INXS jen pár klipů, je dokument zajímavý hlavně množstvím dokumentů z Michaelova života. Bohužel oblouk,který jeho život opsal, je dost charakteristický pro spoustu talentovaných lidí a hlavně rockových muzikantů - z tvůrčího a nadaného člověka sláva a zájem medií (a co si budem nalhávat, také různé drogy) udělá štvance. Někdo to ustojí a přežije a někdo bohužel ne. ()
kviff54 Od INXS jsem snad ani zadny song neslysel, Michael Hutchence vubec neznam. A film jsem si opravdu uzil. Je to totiz temer neuveritelny pribeh Hollywoodskych rozmeru s silenym a bohuzel tragickym koncem. Kdyz ma filmar takoveto tema, tezko natoci bidu. A vskutku to Lowenstein zvladl. Micha dobove a soukrome zabery s rozhovorama a kresli uceleny obrazek zajimave a jedinecne osobnosti. Kdybych se dozvedel i neco vic o jeho kapele, mozna bych sel s hodnocenim jeste vic. ()
Dokument má dosť chaotickú formu, lieta z veci na vec, z času na čas, divák často netuší, koľká bije. Do toho všetkého tá nešťastná roztrasená kamera, z ktorej bolia oči. Potom ale prídu silné momenty a divák zrazu na nedostatky zabudne. Dokument nakoniec plní svoj účel, približuje Michaela Hutchenceho nielen ako prázdny sexsymbol, ale aj ako citlivého človeka, ktorého túžbou je stať sa uznávaným umelcom. Vskutku zaujímavá je prehliadka jeho lások, z ktorých viacerým Michael zlomil srdce. Najviac mi bolo ľúto Kylie, pričom dva spoločné roky s ňou patria k tomu najzaujímavejšiemu z celého dokumentu, obsahujú aj viacero pikantných domácich videí. Dozvedel som sa o viacerých dôležitých veciach z Michaelovho života, ako napríklad o fatálnom úraze hlavy, o tom akú rolu zohrali hyeny z britských médií, o urážke od Noela Gallaghera (vždy som tie arogantné hovädá neznášal, týmto som sa v tom len utvrdil). ()
Takový jednostranný vzpomínkový kvazidokument o vztazích a osobnosti Michaela Hutchence. Asi hodně zajímavé by bylo se zeptat Boba Geldofa. O hudbě INXS se v podstatě nic nedozvíme. Pro nefanoušky asi zbytečné - prostě další film o feťákovi, který neustál pád z výšin slávy a při tom pádu potkal jednu jezinku s níž zplodil milovanou dceru, na kterou se vykašlal. A že by tam "hrál" Bono z U2 jsem si nevšiml - ani na imbd není uveden?! ()
Kvalitný dokument o vzostupe, sláve a páde slávneho frontmana kultových INXS. Michael Hutchence obnažený na kosť,spovede jeho slávnych partneriek, zábery s koncertov a hlavne intímna spoveď samotného Michaela. Svet prišiel v 97 o veľkú osobnosť...a škoda že za takých okolností. ()
Pokud přijmete předpoklad, že jdete na hudební dokument a chcete se fakt něco dozvědět o Michaelu Hutchencovi a INXS, pak to prostě nemá chybu. Spousta materiálu, perfektní hudba, skutečná citlivá sonda do jeho osobnosti. Možná kdyby to bylo malilinko kratší..ale to je snad jediná věc. Velmi detailní, ale to u dokumentu neškodí, naopak. Zjevně vytvořeno s velkým respektem k Hutchencovi. A jeho životní příběh si dokument zasloužil, co ten si užil...hlavně se ženskýma...a hlavně v Británii:-) ()
Mimořádně zdařilý dokument, jehož fragmenty sbíral Richard Lowenstein prakticky od počátku kariéry INXS. On sám byl blízký přítel frontmana, jež je subjektem tohoto filmu, dostával dokonce role v jeho dílech a zejména, tento režisér se velmi pečlivě staral o budování image kapely formou videoklipů, které díky MTV měly značný vliv na 80's subkulturu mainstreamového popu. Tím se i vysvětluje množství raritních záběrů, které se mohly využít a také samotné mluvené slovo Michaela, jež sám rád své úvahy nahrával- i ty zde byly bohatě využity. Namísto mluvících hlav tak vlastně vznikl jeden dlouhý, bilanční klip. Michael Hutchence byl jistě charismatický, trochu připomínal hudebním kritikům třeba i Micka Jaggera v méně vulgární podobě, ale pokud zde někdo píše, že INXS byla hned po AC-DC snad nejlepší australská kapela, tak je zcela mimo. Slyšel někdo někdy třeba o Rose Tattoo, Icehouse, The Church, Midnight Oil, Flash and the Pan či dokonce o nejuznávanější indie- rockové kapele světa všech dob The Go- Betweens ? Že nikoliv ? Recenzovat hudbu totiž není to samé, jako subjektivně hodnotit filmy. Vždyť například ti AC-DC byli po celou tuto dobu, kdy postupně začali vládnout INXS v naprostém úpadku po celou dobu osmdesátek ! Další nesmysl je, že se tu někdo chlubí, že znal INXS mnohem dřív, než ostatní v socialistickém Československu..ta kapela svoje první album vydala na podzim roku 1980 a za 30 měsíců ji znal v Evropě, včetně toho Československa, téměř každý, koho opravdu pop music zajímala a to díky hitu Original Sin, který vysílala i okupantská rozhlasová stanice Vltava (SIC!)..Přístup k západní kultuře byl ze všech míst naší malé republiky (západoněmecká televize i rozhlas, stejně tak mnohem svobodnější polská média a možnost nákupů hudebních nosičů v Maďarsku). Za přímo drzost považuji, když zde další "znalec" píše, že Hutchence byl jen v řadě další padlá hvězda, která vlastně nic neměla- takže se zde sešli zřejmě i psychologové s diagnózou na dálku..poslední, co si dovolím opět silně rozporovat je to, že se prý z dokumentu dozvíme spoustu o hudbě. Tady mám pocit, že jsem zřejmě shlédl zcela jiný film, protože zde prakticky vůbec nejde o hudbu samotnou, ale o popis duše hlavního protagonisty souboru, která sice hudbou žila, ale zde šlo o jeho lásky, rodinu, zkušenosti, záliby, démony a vůbec soukromí (!!!) život, kde nakonec hudba hrála jen jednu z položek. Ač nikdy nereaguji a ani nečtu komentáře druhých, zde musím říct, že smysluplný komentář, který jako jediný zde odhaluje, že jeho pisatel ví, o čem mluví, je ten lehce vychloubačný od Marhoul (a abych ji trumfnul, tak napíšu, že já jsem Míšu objímal, tak kdo je víc :-) ) ()
Protože ségra mého prvního kluka (počítáno na pusu) ze základky pláchla přes Jugošku nakonec až do Perthu a posílala mladšímu bráchovi pásky s kdečím, stalo se, že jsem se k nahrávkám tehdy ještě pankáčských INXS dorvala o facku dřív, než k jejich vcelku soudobým, irským „Ty-Taky“. Rovněž dřív, než je objevilo většinové publikum z našich socialistických končin. Z mého soukromého piedestalu Bono INXS nikdy nesrazil. Ani jako výjimečně plodný, vážený a vítězný přeživší tu velkou nálož slávy, přitom v luxusním prostoru, který čítá o několik celých časových parníků víc.. A ne. Ačkoli je můžu, na tyhle Australany nemají v Irsku dostatek klokanů a žhavého slunce... INXS byli mojí ultimátní láskou v dobách, kdy jsem neměla šajnu, jak vypadají. Jejich obraz v mých očích představovala nahraná kazeta. Děsně mě bavili! A až jsem jednoho úplně nejvíc nejkrásnějšího dne našla jejich oficiální snímek v časopise Populár, byli okamžitě opatrně vystřiženi a viseli mi nad stolem, dokud nevybledli. Michael měl na sobě to proužkované kvádro, kudrnaté dlouhé vlasy, byl krásný, no jako anděl. Na čestnou nástěnku byli zapíchnuti mezi Peťo Nagye, Nenu a pro mě tehdy pohlavně nezařaditelného Boy George. Pochopitelně nesměli chybět Drupi, Marie Rottrová, Neckář, Petra Janů, Pavel Horňák, Elán, taky ta paní, co zpívala Voyage, Voyage a ani Michael Jackson- tehdy ještě tmavé pleti z Thriller období (hrome, toho by dneska BLM stáhli z kůže jen za změnu barvy, chudáka pedofilního..), každopádně je nutné si uvědomit, že se v těchto podmínkách formoval můj vkus nejen hudební. Z toho, co mi na želbohu nedochované nástěnce hrůzy viselo, se dá vytušit, kterým směrem jsem se stran síta na chlapy prostě musela vydat já. Rolls Royce tam byl jenom jeden a když jsem ho konečně viděla v sobotní videoklipové hitparádě na poláku, bylo vymalováno. Charismatický Michael Hutchence vládl jakémukoli záběru, snímku, pódiu nevídaně koncentrovanou esencí factoru X. Brilantní syrová energie, popoháněná chlastem, fetem v kombinaci s brutálním sex- appealem a nadupanou hudbou, která je natolik autentická, řízná, vypilovaná, zábavná, že mi hraje do sluchátek od toho šestaosmdesátého pravidelně, tedy bez přestávky. INXS mi duněli roky z beden, Hutchence mi tančil na všech obrazovkách, monitorech, mobilechu i tabletech, vinyl sice nemám, ale snad neumírám…, nejedny střevíčky jsem protančila s přáteli na bytelném desperádovském baru, když to (nemlich stejným, hrozivým způsobem, ale o dvacet let později) nebohý Michal vypeckoval. Na dveře dal ceduli UZAVŘENÁ SPOLEČNOST, odzátkoval všechny tequily a my tančili na Disappear a Sebevražednou blondýnu mezi slupkami z citrónů, pomerančů, v soli a skořici, dokud jsme se nezřítili dolů… „By My Side!“ Jak říkám: velká láska, která obsáhla v mém případě skoro pětatřicet let, kvanta nenávratných fajnových momentů... Když zemřel, přešla jsem to prapodivně věcně. Mihl mě tenkrát nejspíš záchvěv moudrosti, protože jsem chápala, že některé rockové hvězdy prostě musí vydechnout a zhasnout, aby se nám rozsvítily v plné kráse napořád. Dokument je výborný, plný neznámých soukromých záběrů, má to švih, chválím, pro fanoušky povinnost. Kurnikšopa, jak já bych si zašla zařádit na koncert INXS! Triko by šlo dolů bez debaty určitě už před přídavkem… :) () (méně) (více)