Stvořeni pro lásku

Když se dva lidé milují, ale jejich lásce není přáno, je to smutné, Stvořeni pro lásku jsou tedy smutným filmem. Nijak extrémně, ale jsou. Pro dva distingované Hongkongčany žijící v 60. letech – pro hrdiny této romance – jsou důležitější mravní ideály nežli jejich vlastní touhy. Oba dva vědí, že partnera toho druhého podvádí jeho vlastní partner, zprvu to berou spíše jako hru, kterou možno strávit několik příjemných chvil a zároveň způsob, jak zkusit své manželství zachránit poznáním vlastních chyb. Je to však hra bez jasně stanoveného cíle, navíc hra se skutečnostmi příliš závažnými na to, aby mohla hrou zůstat i nadále. Wong Kar-wai nafilmoval typickou, leč atypicky zdráhavou love story, o dvou lidech a silném citovém poutu mezi nimi. Toto citové pouto bohužel nevzniklo mezi filmem samotným a mnou. Neřekl bych, že byl vyloženě chladný, spíše nezvykle uhlazený, komorní, úzkostlivě se vyhýbající čemukoliv nadbytečnému. Ačkoliv ve mně nevyvolali žádné pocity (nanejvýš zklamání z příliš předvídatelného zakončení), oceňuji na Stvořených pro lásku mimořádnou formální preciznost a mile nadměrné množství záběrů, jež doslova laskají tělo Maggie Cheungové, povětšinou zahalené do přiléhavých květinových šatů (celkem jich vystřídá snad dva tucty). Také díky tomu plyne jinak víceméně bezdějový snímek příjemnou rychlostí vpřed a pokud budu na něco vzpomínat, pak především na některé z jeho překrásných (že by až kýčovitých?) obrázků. 80% Zajímavé komentáře: Radko, jondzavid, kikuka, d-fens (21.07.2007)

Líbila se mi intimita, když se potkávali cestou pro rýži, nebo při odemykání bytu. Prostě to sdílení malého prostoru a bující láska, kterou v sobě oba spíše zdrženlivě dusí, než aby jí ponechali volný průchod. V poslední čtvrthodině ale Tony Leung odjede někam do Kambodži, děj se posune asi o tři roky a já už jsem se vůbec nechytal. Naštěstí film pak už velmi brzy skončí a ve mě stále žije vzpomínka na neuvěřitelně elegantní Maggie Cheung a krásná melodie z titulků. Takže nějaké nepochopení konce vem čert. (27.10.2013)

Něžně krutý film o pastech, ve kterých se lidé udržují, jimiž si ničí životy, maří vzrušení. Napodruhé teprve vynikne krutost, přesnost vyprávění příběhu, strukturace. Maniakální dekorativnost scén má obrovský význam - preciznost provedení, do nějž se přelije energie, zástupná nenaplňované opravdovosti života. Jako maniakální leštění mříží. Stačí sledovat všechny ty látkové vzory na šatech stále stejného střihu. Zoufalá energičnost, s níž se hrají stolní hry. Ale opravdu. Napodruhé. Ten střih, ten tvar, to origamí poskládání příběhu. A ta strašlivá naivní důstojnost, disciplinovaná odtažitost, s níž se přijímá a vykonává rozsudek nad vlastním životem. *~ (08.09.2012)

Lyrický film o lásce, která nemůže být uskutečněna, a tak je znázorněna pouze pohledy, letmými dotyky a náhodným se míjením v chodbě, skutečně s minimem fyzického kontaktu. A jak nám film ukazuje, vážně to funguje, přestože je to hodně nezvyklé. Stejně tak zajímavá byla kamera, soustředící se na hlavní dvě postavy a na detaily kolem nich, a přitom v některých případech naopak vynechávala přímý pohled do obličeje člověka, se kterým je veden dialog. Přiznávám, že jsem byla celým filmem hodně překvapena, ale bohužel, faktem také zůstává, že ne všichni lidé jsou na takovou lyriku ve filmu zvyklí, kvůli její nedějovosti. V mém případě jde navíc i o to, že jsem film sledovala pozdě večer, což není zrovna ideální vzhledem k tomu, že vyžaduje poměrně velkou soustředěnost. Tohle sice může být trochu odrazující, ale já osobně jsem nakonec ráda, že jsem In the Mood for Love viděla, protože takových jedinečných filmů není moc. ~(4,2★)~ (21.03.2010)

Že já kráva pitomá od Kar-wai Wonga zase čekal děj a přitom vono nic nepřišlo! Co se týče vyobrazení lásky, subtilnost zde nabyla nového rozměru, ten se nazývá "nula dé", protože si jí skoro nevšimnete. Přijde mi, že emoce byly až příliš přiškrceny. Pán a paní Čongovi se míjí na chodbách, nic se neděje, dají si spolu nudle, nic se neděje. Nakonec pan Čong pošeptá své tajemství do díry, přičemž ta díra nepatří paní Čongové... Sorry, neberte mě vášně (já je v romantických filmech totiž potřebuju). 4/10 (16.02.2014)