Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Heisenberg_
    *****

    Pokud bych měl vybrat snímek, který mne v letošním roce nejvíc odpálil minimálně do stratosféry, je jím právě 'Kde je moje tělo?'... Zprvu nemusí vzbuzovat nijaké plané naděje a výrazné haló - přičemž vás prosím, aby jste se vyvarovali čtení anotace anebo zhlédnutí upoutávek apod. - jde totiž o nezávislý artový francouzský animák jehož nejsilnější atribut tkví v nenadálé nepředvídatelnosti, který se krom filmových festivalů téměř nikde nezjevil - ovšem již od prvních minut jste nenávratně vtaženi do tohoto žánrového hurikánu nápadů, z něhož není cesty zpět. Jedná se totiž o nesmírně impozantní odyseu skrze lidské smysly a vjemy, která vás průběžně uchvacuje svým meditativním konceptuálním pojetím a atmosférické ódě humanismu. Tvůrčí vize a celkový námět je jedním slovem geniální explozí kreativity. Fascinující hudební doprovod Dana Levyho vás doslova posílá do diametrálně odlišné dimenze... Ve výsledku mohu jen říct toto: poddejte se uchvacující intenzitě snímku a zvuk ohulte na absolutní maximum - světelnou rychlostí se tak dostanete do nesrovnatelného euforického tranzu, z něhož nejen není návratu, ovšem také vás pak finální katarze o to více emocionálně strhne - třebaže nemusí být významově jednoznačná. Kolem a kolem se jedná o neskutečně poddajně omamný a rezonující zážitek, který prostě nemá obdoby a bude ve vás doznívat velice dlouho poté. Nemám slov a dokážu pouze doporučit všema dvaceti. Za tenhle dechberoucí masterpiece by se jednoduše nestyděl ani legendární filmový kouzelník Hayao Miyazaki. Předem se omlouvám za tento divný komentář, ale stále se nemůžu vzpamatovat z toho, co jsem vůbec spatřil... Verdikt: převrat ve vnímání animovaného žánru, animák roku a zároveň 3. nejšílenější filmový zážitek letoška. Pecka nejextrémnějšího kalibru.(6.12.2019)

  • bobstock
    *****

    Niterné, oduševnělé, smutné, životně pravdivé do nejmenšího detailu. Citlivý příběh kluka, který si ve svých vzpomínkách nahraných na kazeťáku, tak strašně přeje ošálit osud. Animák, který vás dojme k slzám pokud jste správně naladěni duševní hloubkou a dostatečnou citlivostí. Jednoznačný vzkaz... važte si všeho, co máte a nepřestávejte bojovat... 85%(3.1.2020)

  • hroubek
    ****

    Je to skvělý pocit, když jsi pustíte film o kterém slyšíte, že je dost dobrý a pak se o tom přesvědčíte na vlastní oči. Připomnělo mě to ránu na solar. Režisér Jérémy Clapin odvedl výbornou práci. Jeho film má poutavý příběh, zajímavé a působivé vyprávění, postavy se kterými lze soucítit a neposlední řadě přesnou animaci, která krásně prodává všechny emoce, a dokáže vytěžit z filmu maximum. Clapin má velkou oporu v hudbě, která umocňuje to co vidíme, a pomáhá dotvářet dost specifickou atmosféru. Je to silné a dobré. Mrzí mě, že mě to nesedlo o trochu více, protože na to film má, ale asi mě chybí jistá doslovnost. Doporučuji si nic nezjišťovat a jít do toho. PS: Je to na Netflixu.(20.12.2019)

  • M.i.k.e
    ****

    nemá zrovna rád tenhle druh animáků a třeba k toliko opěvované Myazakiho tvorbě jsem si ještě cestu nenašel.Přesto mě I lost my body po traileru přesvědčilo a výsledek je nad očekávání povedený.Možná jsem úplně na plno nepochopil záměr tvůrců,ale nelze jim upřít, že jde o vtahující záležitost s fantastickým soundtrackem..80%(8.12.2019)

  • JFL
    *****

    Čirá nádhera, pohlcující, omamné, fyzické a krásné. Úchvatně intenzivní taktilní film, který pro mladého člověka může být stěžejním iniciačním zážitkem a staršímu navrátí víru ve film a připomene sílu tohoto média. Je to setkání s úctyhodným talentem, který předkládá zcela originální vizi, která je ale současně do nejmenšího detailu promyšlená a vycizelovaná, aniž by při tom ztratila cokoli z bezprostředního kouzla syrové kreativity. Film, po kterém se člověk chce hned přenést ze sálu do dřevěného iglů na střeše a nechat to v sobě všechno ještě dlouze doznít a nechat si ty výjevy zalézt pod kůži. Téhle sugestivní odysei napříč krásnými i nelítostnými zákoutími jednoho města i celého života nikdy nedojdou nápady a divák tu nikdy nemá navrch. Naopak, nejen že je tohle úchvatně nepředvídatelný příběh prodchnutý melancholií i humanismem a krásou stranou obvyklých klišé, ale navíc je tu celou dobu divák nekompromisně vlečený spirálou osobité vize, které se může jen poddat a žasnout nad ní.(19.5.2019)