Kde je moje tělo?

Podmanivě uhrančivá hmatová elegie, co se zaháčkuje v srdci způsobem, který z hlavy nevymizí pěkně dlouho. Pokud vůbec kdy. Stěží říci, zda je obdivuhodnější suverenita s jakou se Clapin nebojí být svébytný či suverenita realizace a ztvárnění tak těžko uchopitelných pocitů jako jsou melancholie, nostalgie, trudomyslnost, naděje, ztráta či láska. A aby chvalozpěvů nebylo snad málo, tak je třeba ještě zmínit Levyho kongeniálně hypnotický soundtrack a pak také... Ne, to by bylo na dlouho. Prostě jeden z filmů dekády. A ne, skutečně v předchozí větě nevypadlo přídavné jméno od "a". (15.12.2019)

[2,5*]     Toto ma teda neoslnilo, ani animáciou, ani príbehom, ani sprievodnou hudbou a ani k postavám som si nedokázal vytvoriť nejaký vzťah. A to mám inak takýto typ melancholickej atmosféry celkom rád. Nápad s rukou mi pripadá veľmi divný a to sa zvyčajne divnosti nebránim. Prekážalo mi, že tvorcovia, ktorí animovali pohyb ruky, nemajú zrejme o fyzike ani páru. Celé ma to nechalo chladným, možno až na pár momentov (scénky s dieťaťom). (16.08.2021)

„To nemůže fungovat, mouchy všechno vidí!“ - „To je pravda. Ale neví, že přijdeš ze strany. Zkus to znovu.“ - „Nefunguje to!“ - „Neřekl jsem, že je to lehké. V životě občas i prohráváš.“ A Naoufel těch proher zažil až příliš…Už po chvilce jsem instinktivně věděl, že se mi film bude moc líbit. Už jen to, jak plynule fungují přechody mezi světy ruky/jejího majitele. Překvapila mě i zdařilá, „živoucí“ animace. Scény s rukou (např. útěk, souboj, podvodní dobrodružství či třeba deštník) jsou perfektně zpracované. A Clapin zvládá udělat napínavou scénu i z vyprazdňování popelnice. Ale nejvíc jsem si užíval působivou, hypnotickou a posmutnělou atmosféru (spolu s minimalistickou, ovšem o to lépe pasující hudbou). Při druhém zhlédnutí to bylo ještě silnější. A lépe jsem vzal i konec, u kterého jsem měl napoprvé trochu pochyby. Plný počet. „Improvizace. Něco, co bys neměla dělat, ale udělala jsi to a dostalo tě to jinam…a nelituješ toho. Něco takového.“ - „A pak? Když obelstíš osud, co pak?“ - „Pak? Držíš se, co nejdál. Slepě utíkáš a držíš si palce.“ (25.10.2020)

Zrejme som očakával od filmu niečo iné, asi príbeh chodiacej ruky po meste a hľadanie vlastného tela. Ono je to ale film primárne o tom "tele", a hlavne o duši tohto mladého tela. Keďže hlavný hrdina je outsider typu Peter Parker (dokonca sedí aj tá donášková služba), tak je príbeh husto melancholický, čo by mi malo sadnúť, ale asi vďaka, podľa mňa, nie príliš výraznej animácii, až tak nesadlo. Že sa obe dejové línie postupne skrížia, je jasné od začiatku, ale emocionálne sa tu pracuje na trochu inej úrovni, než by divák čakal. No a ide o jediný animovaný film, kde som vedel, že jednu scénu vidieť nezvládnem a na pár sekúnd som radšej zavrel oči. Každý kto videl vie, o čom je reč. 70% (23.04.2021)

Více takovýchto filmů prosím. S originálním nápadem, provedením, nádhernou animací a nosnou myšlenkou, která mě donutí už v průběhu uvažovat nad tím, co se zrovna odehrává v ději. Připomnělo mi to a vidím tam v určitém směru i návaznost na dnes již klasiku žánru animáky pro dospělé - Persepolis. Prostě animák, co má co říct, a těch se netočí mnoho. Spokojenost a pěkné 4 hvězdy. (Netflix 4k, orig.) (10.02.2020)