Kde je moje tělo?

Nezvyknem sledovať animáky, tu sa však dostal odporúčanie a urobil som dobre. Silný melancholický zážitok, ktorý postupne gradoval a pri lepšom závere bez otvoreného konca by to bolo na plný počet. Vysoko hodnotím podmanivú hudbu, ktorá úplne reflektovala emócie, ktoré mali byť vzbudené. V mnohých ohľadoch až depresívne, pretože toľko nešťastia, čo sa tomu chudákovi stalo, to je dosť aj na tri životy. Aj keď musím povedať, že záver na mňa pôsobil celkom pozitívne, možno to nakoniec pre hlavného hrdinu skončilo všetko dobre. Žiaľ, viac sme sa nedozvedeli. (14.06.2020)

Kde je moje tělo? je hodně osobní projekt, je to z něj cítit každým coulem a ačkoliv pro mě je Klaus ještě o level výše, oproti zbytečným disney/pixarovkám je to klenot, který si toho Oscara zasloužil mnohem více. Každopádně se v tomto případě ukazuje síla Netflixu, jež dokáže film přinést do obýváků mnohem širšího publika, jelikož by zrovna ten francouzský kousek bez předražené marketingové kampaně snadno zapadl..8/10 (23.02.2020)

Že Kde je mé tělo? nebostalo oscara kvůli Toy Story 4 je ohavný zločin, Jérémy Clapin zachytil dospívání a první lásky z velmi nečekané perspektivy s dechberoucí poetičností. Navíc je to jeho celovečerní debut, tak můžeme doufat že i v dalších dílech vrátí francouzskému animovanému filmu jeho už poněkud zašlou slávu.. (30.03.2020)

[2,5*]     Toto ma teda neoslnilo, ani animáciou, ani príbehom, ani sprievodnou hudbou a ani k postavám som si nedokázal vytvoriť nejaký vzťah. A to mám inak takýto typ melancholickej atmosféry celkom rád. Nápad s rukou mi pripadá veľmi divný a to sa zvyčajne divnosti nebránim. Prekážalo mi, že tvorcovia, ktorí animovali pohyb ruky, nemajú zrejme o fyzike ani páru. Celé ma to nechalo chladným, možno až na pár momentov (scénky s dieťaťom). (16.08.2021)

Kde je moje tělo? je vskutku povšimnutíhodný snímek, jenž zaujme diváka netradičním, syrově melancholickým námětem. Ruka hledá svého "pána", zatímco "pán" má životní krizi a zároveň zažívá hluboké city vůči knihovnici. Za zvuků podmanivé hudební stránky se odehrává místy až bizarní sled událostí, které vedou až k (ne)uspokojivému konci. Osobně jsem měl problém se identifikovat s postavou Naoufela, který se kvůli své dětské nerozvážnosti a později dospělácké nepozornosti dostal do prekérní situace (takřka vlastní vinou) - z mé strany jde možná o příkrý soud nad hlavním hrdinou, ale prostě mi to tak přišlo. Nicméně to nic nemění na tom, že jde o solidně natočený kousek, který si zaslouží diváckou pozornost. (05.02.2020)