Krtek

Ano, patřím k omezeným idiotům, jak řekl Jodorowsky - komu se film nelíbí, je omezený idiot... vy pětihvězdičkáři jste zase osvícenci noo. Podle mě je film umění KRÁSNÉ. A to je to, co mi v Krtkovi chybělo. Opravdu se nechci dívat se na zvrhlé, perverzní, nechutné, zvrácené a fakt hodně hnusné výjevy. Dělat z tělesně postižených lidí ještě větší postižence a chudáky - jako pardon, ale tohle nemám za potřebí. Dělat ze stařen ještě starší a nechutně perverzní baby, to teda taky ne. Závěrečná střelba je vrchol zvrácenosti. Na filmy se nedívám proto, abych viděla hnus. Krtek mi ze začátku přišel docela nápaditý a originální, což mám ráda - tím myslím první část, kdy šlo o pistolnický souboj. Ale události potom mi úplně celý dojem pokazily. Jodorowsky až moc zatlačil na pilu. Pořád jsem se v tom snažila najít "něco". Jenomže to něco jsem nenašla a zbyl mi jenom ten "hnus". A kvůli tomu jsem celou známku srazila, protože mi to pokazilo celý film. Jednou jsem se pousmála, to přiznávám - při scéně "zázrak", jak si hráli na ruskou ruletu, ale jinak jsem se šklebila a nechápala, proč se režisér najednou rochní v takových výjevech. Bylo to jako kdyby se z lidí snažil udělat co největší chudáky, mrzáky, odporné individua apod. Působilo to na mě asi tak, jako když si někdo stoupne před vozíčkáře nebo postiženého člověka, ukáže na něho prstem, začne se smát na celé kolo a ještě na něho plivne. Tohle je můj hlavní pocit z filmu. Ty dvě hvězdy jsou za první půlku filmu. Ještě jsem asi zapomněla dodat, že kdyby vše skončilo tím, jak El Topo zabil poslední ho pistolníka, tedy spíš, jak pistolník zabil sebe a tím vyhrál, tak film hodnotím výš ;) jde mi čistě jen o ten strašný konec. (29.07.2008)

Poprvé před nějakými deseti lety jsem ten film neměl sílu dokoukat. Ono sledovat dvě hodiny předchůdce Neila Breena, který se bere strašně vážně a chce spasit svět ošklivostí podobně jako Breene svými nadpozemskými schopnostmi, je jen pro silné nervy, otrlé artové diváky a vykladače životních mouder z exkrementů . Přesymbolizovaný obraz, střídání naprosto nahodilých scén, kdy je jedno, jestli hlavní hrdina bude zrovna na poušti plést šálu nebo hrát na piano, protože to dává zhruba obdobný smysl. Pan režisér a hlavní herec musí být velký a pěkně namyšlený narcis a jeho poselství je mi zhluboka ukradené. (15.06.2019)

El topo je jedna surovo vyvrhnutá abstraktnosť ktorá pripomína sen. Takisto ako pri Holy Mountain to má v sebe dej aj príbeh ktorý je relatívne jednoducho uchopiteľný a to sa Avant-garde tak často nevyskytuje. Hoci je vo svojej podstate jednoduchý ide o nesmierne anomálny, netradičný, nečakaný a do tohoto sveta nepatriaci výjav ktorý v rozprávaní príbehu pokračuje nepochopiteľnou snovou naviazanosťou. Príbeh je rozdelený do troch kapitol..Genesis, žalmy a Apokalypsa. Znie to pomerne biblicky a miestami to tak aj vyzerá ale skutoční kresťania sa s tohto musia od zlosti roztrhnúť kedže ide o veľmi agresívne a miestami nechutné divadlo ktoré iba dráždi vieru svojou explicitnou stránkou. Celí dej sa krúti okolo pištoľníka ktorý putuje zo svojim sedemročným synom na koni. Objaví dedinu plnú mŕtvol a rozhodne sa ju pomstiť. To sa mu aj podarí a tak si za nový cieľ stanový zabiť štyroch majstrov.. Majstri sú veru prisilný oriešok. Neskôr ho zradí jeho milenka a on zamrzne na niekoľko desiatok rokov. Zachránia ho mrzáci ktorý ho odnesú hlboko pod zem a začnú sa k nemu modliť ako k bohovi. Keď sa pištoľník preberie rozhodne sa že ich zachráni a tak začne kopať tunel povrch zeme. Jediné čo by som tu mohol vytknúť je nulová dynamickosť pri strihu. Mám taký pocit akoby to nakrúcali jednou kamerou. Ale ináč sa jedná o surrealistický skvost. (11.09.2014)

Surrealistická vize spravedlivé pomsty, pokušení a očistce s křesťanským, ale i buddhistickým přesahem ve westernovém kabátě. Pistolník s božskými schopnostmi, potom co odbočí z cesty spravedlivé pomsty na cestu násílí, dostává, potom co je zrazen, svou druhou životní možnost a je jen na něm, jakým způsobem ji využije. Avšak kolotoč všude přítomného násilí se začíná pomalu roztáčet. Film je přímo nabitý dusnou atmosférou umocněnou prostředím mexické pouště. Jedna nezapomenutelná scéna střídá druhou. Několik z těchto scén čerpá z děl surrealistů (ukřižovaná ovce, plástve plné medu ve tváři, mrzáci, králičí mistr), jiné jsou umocněny krvavou pointou (zúčtování s plukovníkem, ruská ruleta). U každého jakoby mikropříběhu je umně zvolen hudební motiv (počáteční procházka městem mrtvých, hned následovaná bizarními hrátkami tří pistolníků). Ono, ty mikropříběhy nejsou žádným překvapením, uvědomíme-li si, že Jodorowsky je v první řadě uznávaný komiksový autor. (29.03.2006)

Nebyť vopred, aspoň okrajovo, oboznámený s menom a dielom A. Jodorowskeho a pustiť si El Topa s očakávaním zážitku z výnimočného medzi bežnou westernovou produkciou by muselo byť bolestivé. V dobrom prípade vyústenia prekvapivé, úchvatné. Dielo nepochybne výnimočné a zároveň stojace samo, nie osamelé, skôr sebestačné, vymykajúce sa žánrovým mantinelom, z ktorých si robí akurát povrchový tenký kabátik................... Jodorovsky ponúka symbolickú púť, cestu človeka za spásou, hľadanie vykúpenia, spravodlivosti a boha, alebo autobiografickú šifru režiséra osobne (s prihliadnutím na obsadenie sa na post hlavnej postavy) možno alegóriu Krista, či niečo ďalšie, úplne iné, iba dobre fungujúci efekt je taktiež jednou z početných alternatív výkladu diela. Snímka rozpráva príbehy prostredníctvom obrazov sýtych na detaily a (nielen) náboženskú symboliku, často pripomenie tvorbu surrealistov (najmä) R. Magritta – kombinácie bežných objektov do nie bežných zátiší, zhlukov, či S. Dalího, napríklad pri vyobrazeniach spúšte po krvi preliatí pripomína tiež sériu obrazov P. Brueghela tematizujúcu 7 smrteľných hriechov, alebo H. Boscha počas dovolenky na divokom západe, Jodorovskeho vízie tancujú religiózne bizarný time-warp na hranici surreálna v rytme rôznorodej hudobnej zložky........................ Silnou stránkou je nevypočítateľnosť príbehu. Jazyk autora je v striedmom tempe zašifrovaný, ponúkajúci možnosť viacerých interpretácií, a ťažko zrozumiteľný, neustále vynáranie ďalších a ďalších symbolov, ponúka sa taktiež možnosť hlásajúca – všetko je to len pre efekt, iba umné poskladanie jednotlivých nápadov do zložitej a súdržnej konštrukcie podobenstva v žánrovom obalení. Ak, je toto správnou možnosťou, efekt sa podaril na výbornú, obzvlášť čo sa týka už spomenutej vizuálnej stránke búrajúcej hranice a smerujúcej až ku kultovosti . Zrozumiteľnosť dostáva miesto dobrého adepta na bod do vášnivej diskusie. V konečnom dôsledku, subjektívna interpretácia má vlohy na bytie atraktívnejšou než potenciálna „správna interpretácia“ El Topa........................ Výrazným motívom prestupujúcim naprieč celým dielom je rozklad a smrť – každá vražda je nasnímaná v štýle estetického excesu, kopa mŕtvych králikov, ukrižovaná koza, horda mrzákov utekajúca k „svetlu“, kde ich čaká poprava, obskúrnosťou vyplnená obrazotvornosť hrá prím, morbidita je jedinou explicitne sa vyjadrujúcou zložkou vo filme (tým pádom tiež najvýraznejšou), zároveň ďalším elementom pritakávajúcim mystickej, vo finálne kruto pesimistickej aure El Topa. Obsahovo ťažko determinovateľné, obrazovo úchvatné, v oboch smeroch excentrické. „Ikony sa nemaľujú. Ikony sa píšu.“ ....................... A Jodorovsky veru vie. (02.07.2013)