Krtek

Tuhle Jodorowského nudnou bizarnost, jsem dokoukal jen díky tomu, že jsem měl na Festivalu Fantazie okolo sebe kumpány, a pár promile v krvi. Alkohol, který odboural mé zábrany, byl taky jeden z důvodů, proč jsem u scény souboje se soupeřem, který umí nechat projít kapilárami svého těla střelu, vybuchl v nekontrolovaný záchvat smíchu, což mé okolí naprosto nepochopilo. :-) (12.08.2010)

Pro mě možná lepší než Holy Mountain(čti:Méně symbolů naprcaných vedle sebe podle nerozluštitelné Jodošifry. Méně roztříštěnosti a nedotažených ambicí...ikdyž..). Horší než Santa Sangre(čti:Zdlouhavější, neuchopitelnější (ikdyž to není přímo nevýhoda).) Každopádně hodně osobitá filmařina a umění bez kompromisů-tak to mám rád. (15.02.2012)

Bizarní alegorie na bibli a náboženství obecně - kupodivu i pro ateistu vcelku zajímavé dílko pokud u něj mermomocí bude chtít opravdu hodně přemýšlet a hledat nějaký význam a metaforu za každým obrazem... no, pokud bude dostatečně zhulený tak se mu to pravděpodobně i povede (což se na druhou stranu dá říct o všem, včetně Teletubies). Jinak je to jen co nejvíc ujetá úchylárna která svou vyšinutostí dokáže udržet pozornost, ale že bych u ní musel permanentně intelektuálně masturbovat se moc říct nedá. 6/10 (16.04.2008)

Podivná osobní výpověď nevypočitatelného výstředníka, plná náboženské mystiky a symbolizmu, zahalená v naturalistické antiwesternové auře, která v pravdě nebude pro každého. Filmového fanouška potěší na jedné straně pěkné záběry a nápady, jindy otráví chaotická skladba scén nebo herecký amatérismus. Groteskní, kontrastní zážitek, který ve zbytku svého života nechci opakovat. 50% (03.10.2008)

(1001) 2014: Už jsem na to přišla. Jodorowského estetika mi připomíná ilustrace Borise Jirků. Také mne fascinuje, že je to mnohem dojemnější, než si pamatuji. Zvlášť práce s hudbou. A všeobecně mě dojímá, jak jsem za posledních pět let dospěla. (Úryvek z původního komentáře z roku 2009: "Za všechny ty filmařský a divácký věcičky bych dala jasně plnej knedlík, protože jsem zvrhlej pozérskej narcistickej antisociální mizantropní prasák...") Tehdy jsem ještě nepsala spisovně a také spoustu věcí nechápala. Dnes nevidím na Krtkovi zvrhlého nic (respektive to, co je zvrhlé, je zástupce zvrhlosti samotné a tak je to správně) a některým aspektům rozumím víc (nebo jinak), než předtím. Jsem zvědavá, jak ho uvidím 6. prosince 2019. Protože jsem se na film spontánně podívala na den přesně, měla bych z toho totiž dozajista udělat tradici. (06.12.2009)