O makové panence

Je to líbivé a Vlastimil Brodský to namluvil dobře, ale v mých očích tenhle večerníček sráží hrozná uplakanost hlavních postav. Jasně, plakat je lidské a k životu to patří, ale když snad v každém díle maková panenka nebo Emanuel brečí, je to dost opakující se. Naštěstí se ze špatných situací dokáží dostat a dopadne to dobře. Závěr je dost podivný, je jasné, že s příchodem léta bude všechno jinak, ale nejsem si jistý, zda je zrovna tohle to nejlepší řešení. (1 315.) (13.07.2020)

Na makovém poli pod šeříkem vede živnost nechvalně známý dealer chytrá makovice. O tom že je to darebák, komunista a licoměrník, jakému není rovno by mohl povídat luční koník Vladislav který je již dva roky závislý na kokainu. Hrdinou tohoto kultovního večerníčku je mladý, cílevědomý motýl Emanuel, který na louku přilétá a potkává zde makovou panenku do které se okamžitě zamiluje. V té chvíli ještě neví, že makovou panenku využívá makovice k lokální distribuci opia. Emanuel se stává drogově závislým a jak se jeho závislost prohlubuje, zhoršuje se také jeho zdravotní stav, chátrá fyzicky i duševně ztrácí svůj oranžový cylindr a postupně se propadá až na samotné dno společnosti. Droga už mu vyplňuje celý život a jeho životní příběh spěje k nevyhnutelnému tragickému závěru. (23.12.2006)

Milá pohádka. Vždycky jsem měla Makovou panenku ráda, ale když jsem si nedávno všimla, že skoro v každém díle pořád brečí kvůli každé prkotině, začala mi být docela nesympatická. Nehledě na to, že Emanuel je vážně docela tragéd, jak už tu někdo zmínil. Ale v jedné věci má tahle pohádka úplnou pravdu. Fet z makovice vyřeší každý problém! (22.07.2014)

O makové panence a motýlu Emanuelovi vznikl v roce 1971. Maková panenka ze všeho nejraději tančí ve své červené sukénce mezi květy vlčího máku. Hned v prvním díle se potkává s motýlem Emanuelem a zve ho k tanečku. Emanuel s makovou panenkou tančí velmi rád, ale často jim to někdo překazí – jednou zlomyslný kos, jindy mechový loupežník nebo zlý bodlák. (01.05.2011)

Docela by mě zajímalo, jestli někdy někdo podrobil tenhle večerníček hlubší psychologické analýze. Je to celé o jakémsi iritujícím vtahu mezi nemotorou Emanuelem (v podstatě velmi nevýrazná postava) a makovou panenkou. Od počátku počítáme s tím, že tihle dva k sobě patří a mají se rádi. Jenže to je zcela mylné a podsunuté východisko, neboť skutečnost tohoto konkrétního animovaného seriálu má mnohem blíž k životu. Zatímco motýl Emanuel truchlivě sedí na květu a opájí svou hlavu (i s parádní EMO-patkou) depresivními teoriemi, zda je či není milován, Maková panenka se mu neustále camrá s jinými frajery - ať už jde o afrického motýla, chodící žalud, co ztratil čepičku (ehm, dobré jitro, pane Freud), nebo jakoukoli jinou muskulinní entitu. Prakticky v každém díle se panenka nechává s potěšením svádět od ostatních a téměř pokaždé symbolicky podlehne, kterýžto fakt je pochopitelně řešen pouze náznakem, ale při čtení mezi řádky nabývá zcela konkrétní sémantické hodnoty... Přičemž frekvence těchto aktů sexuální nevěry bývá téměř železně pravidelná, takže panenka v červené sukýnce budí v průběhu seriálu velmi frivolní až promiskuitní dojem (až by se dalo čistě vědecky konstatovat, že je to hnusná špinavá děvka). Jenže to je pouze jeden úhel pohledu - musíme totiž jedním dechem poznamenat, že mdlý motýl Emanuel si za své životní útrapy může z valné části sám. Je to zkrátka taková pápěrka ("sisina"), prototyp básníka, který si neumí udržet ženskou, protože má hlavu neustále v oblacích a nedokáže se postavit pevnýma nohama na zem, nebo si nedejbože dupnout. Zmíněná příznačná změkčilost (ještě podpořená depresivní narací Vlastimila Brodského) dělá z Emanuela jednu z nejprotivnějších postav televizních večerníků. To je podle mě celkem kámen úrazu a příčina relativního neúspěchu této televizní série. Děti situaci v podstatě nerozumí: mají před sebou pouze permanentně frustrovanou postavu motýla a jeho mileneckou polovičku, která partnera nechce a vrací se k němu jen proto, aby ho mohla v příštím díle zase zranit... A dospělí tuhle situaci vnímají spíš podvědomě, takže si často ani nedokáží vysvětlit, proč jim večerníček připadá protivný. Tak...teď už to víte a já zavírám dnešní psychologickou poradnu. (03.06.2010)