Dobrodružství na Zlaté zátoce

Velice milý hraný příběh z dílny Břetislava Pojara o jednom velkém snu. Malý chlapec, který miluje přírodu a kvůli tomu se stává středem posměchu od svých vrstevníků, touží chytit velkou štiku, která řádí v místě, kde se nachází jeho oblíbený kamarád Pepíček, což je malý kapřík. Po jednom štičím výpadu se zdá, že Pepíčka dostala. Malý Jirka stále více dychtí po opravdovém prutu, kterého se nakonec dočká. Po několika nezdařených pokusech chytit štiku se mu to nakonec s pomocí kamarádů podaří a zjišťuje, že i Pepíček to přežil. Velice působivý a krásný film. (27.02.2018)

Tak povídku pana Pazourka jsem nečetl, nemohu tedy srovnat, ale jestli to byla stejná blbina jako tento film, tak nazdar. Ještě že povídka byla asi kratší. Film možná vhodný pro fanatické rybáře. Pár hezkých záběrů přírodních scenérií to rozhodně nezachrání. Děti se asi kousaly nudou ne? V té Uruguayi musela být celá porota ožralá nebo co. Prostě, pro mne film hodně pod úrovní. (06.06.2017)

Další kousek dětské poezie, jemně laděný a příjemný, podbarven krásnými zákoutími kouzelné řeky. Sebestředný chlapeček sice trochu otravuje, ale jeho prozření je hezkým vyvrcholením tohoto milého příběhu. Velmi se mi líbí postava Mařenky symbolizující ženskou obětavost a starostlivost, jež vykvétá v ranném rozpuku dívčího věku. Boj se štikou odkrývá statečná a spravedlivá srdce a pečetí přátelství do té doby znesvářených chlapců. Přesto, že je film trošičku naivní, v tomto případě naivita hezký doplňuje svět dětských snů a dobrodružství. (05.11.2012)

Na jednu stranu musím říct, že na dnešní dobu už tento film přeci jen trošku zastaral a dnešní děti by asi nezaujal. Přesto uznávám, že se Bronislavu Pojarovi v těch roztodivných zákoutích čarokrásné řeky podařilo vykouzlil opravdu velmi příjemný snímek. Maličko sice naivní, přesto krásný. Malý "Jirka, sirka, vejtaha" mě sice tou svou sebestředností po většinu filmu štval, ale když vezmu v potaz, že se na jeho charakteru asi logicky muselo odrazit to, že byl sirotek, pak tu jeho odtažitost od lidí /dětí asi i chápu. Za šťastný konec tohoto příběhu o dětských snech a touhách, jsem tak byl určitě moc rád. (17.11.2023)

Břetislav Pojar dělal pěkné pohádky a příběhy pro děti. Jenže tohle je jeho prvotina jak scénáristická tak režijní. A možná je to poznat. Jirka chce za každou cenu chytit štiku, aby se vyrovnal dědovi, ale nedaří se. Kluci mu to kazí a jediná jeho kamarádka mu pomáhá. A právě v tom je kámen úrazu. Celá poetika je v tom, že chlapec se stále snaží chytat, všechna ostatní zmizela. I na hodinu je ten film dlouhý, ale pevně věřím, že kniha je mnohem hezčí. (19.09.2022)