Dobrodružství na Zlaté zátoce

K rybaření a rybám - a to ani na talíři - jsem nikdy moc nepřilnul, takže samotný příběh šel kolem mě. Film byl ovšem určen pro desetileté děti vyrůstající v 50. letech, nevím, co by mu řekla dnešní generace dětí školou povinných, a tak jsem ho asi vnímal jinýma očima, než jsem měl. Nezdálo se mi, že by film nějak výrazně zdůrazňoval příčiny samotářství sirotka Jirky, které druhým hochům připadalo jako nafoukanost a povýšenost. Já to tak příliš necítil, spíš se mi zdálo, že Jirka chtěl mermomocí dosáhnout něčeho sám a napodobit své blízké, dědu, strýce a zesnulého tátu. A hoši mu v tom překáželi, věrná mu zůstala jen malá kamarádka s kozičkou. To lítání z domu k zátoce s prutem mi připadalo moc dlouhé, zvlášť nato, aby cinkající prut probudil spícího hocha v domě... (11.11.2019)

Břetislav Pojar dělal pěkné pohádky a příběhy pro děti. Jenže tohle je jeho prvotina jak scénáristická tak režijní. A možná je to poznat. Jirka chce za každou cenu chytit štiku, aby se vyrovnal dědovi, ale nedaří se. Kluci mu to kazí a jediná jeho kamarádka mu pomáhá. A právě v tom je kámen úrazu. Celá poetika je v tom, že chlapec se stále snaží chytat, všechna ostatní zmizela. I na hodinu je ten film dlouhý, ale pevně věřím, že kniha je mnohem hezčí. (19.09.2022)

Další kousek dětské poezie, jemně laděný a příjemný, podbarven krásnými zákoutími kouzelné řeky. Sebestředný chlapeček sice trochu otravuje, ale jeho prozření je hezkým vyvrcholením tohoto milého příběhu. Velmi se mi líbí postava Mařenky symbolizující ženskou obětavost a starostlivost, jež vykvétá v ranném rozpuku dívčího věku. Boj se štikou odkrývá statečná a spravedlivá srdce a pečetí přátelství do té doby znesvářených chlapců. Přesto, že je film trošičku naivní, v tomto případě naivita hezký doplňuje svět dětských snů a dobrodružství. (05.11.2012)

Příběh dávno spatřený, který mi ale musel uvíznout hluboko v paměti, neb při jeho novém zření obrazy samy z paměti vyvstávaly a navíc se motaly s pozapomenutými veršíky o cestičce k domovu a křišťálové studánce. Hezký, dětský příběh a krásně nasnímané nádherné, vpravdě rajské exteriéry. Leč do tohoto ztraceného ráje je cesta zarúbaná, neb u té Berounky budou najisto nastavěny procovské chaty a vily a v Židově strouze bývala tlačenice už před čtvrt stoletím. (20.02.2011)

Dobrodružství na Zlaté zátoce je především filmem pro děti. Odolal politickému přikázání doby, udržel si svůj poetičtější výraz a jeho výchovné prvky se zajímají zejména o pospolitost v dětském kolektivu a lásku k přírodě. Předlohou byla pohádka Vladimíra Pazourka "O zlé královně", která s dalšími dvěma tvoří sbírku "Na Zlaté zátoce" z roku 1948, hrdinou příběhů je v nich rybářův synáček Jiřík. Pojarův hraný film vypráví o krásách života v dětském věku i s tím vřelým (byť svým způsobem i svérázným) vztahem k přírodě a životu vůbec. Je to schopnost vidění krásy světa i ve zdánlivě obyčejných věcech, jež se navíc v dětské a doposud nezkažené optice mění v ta nejúžasnější dobrodružství. Hrdinou dětského dobrodružství je Jirka Horák (Ilja Černohorský), sirotek, jehož rodičovská nepřítomnost ho do jisté míry odcizuje životu lidí, a naopak ho zas přibližuje k přírodě, přestože jde vlastně o jeho sebeobranný pud. A zděděná vášeň k rybaření se nakonec stává prostředkem ke sblížení s jeho okolím. Z dalších rolí dále zaujme Jiříkův dědeček a pěstoun a prostý, dobromyslný převozník na řece Matouš (příjemný Vladimír Hlavatý), ta nejspřízněnější Jiříkova duše a malá opatrovatelka kozy Maruška (Jarina Rejšková), nebo Jirkův milovaný strýček a osamělejší dřevorubec Jakub (Ladislav Herbert Struna). Dobrodružství na Zlaté zátoce je filmem pro dětské publikum, předkládá dětské zážitky jako ta nezapomenutelná životní dobrodružství, děj není afektovaný, nýbrž je vnímavý k potřebám jednotlivce i pospolité síle kolektivu. Je to sice prosté (a s poetičtějšími prvky), proto však také příjemné a milé, nikoli dojemné či krvelačné. (16.08.2022)