Zákon touhy

Ano ... ano ... ano! Almodóvar, te adoro! (20.03.2010)

Filmy Pedra Almodóvara se sice točí v podivném kruhu známých motivů, především těch sexuálních, přesto však je každý z jeho filmů, obecně plných homosexuality, transexuálů, incestu, režisérů, podivných romancí a vyhrocených momentů, jedinečný, totéž lze pochopitelně říct i o La ley del deseo. Homosexuální láska je zde popsána ještě čistěji než u známého antinatalisty a nihilisty Valleja, polygamie je zde vítanou normou a závěr je ve svém duchu podivně zvráceným způsobem romantický. Kriminální zápletka je již tradičně bizarní, drive jí dávají postavy dvou zcela odlišných vyšetřovatelů. Lokace jsou zcela přirozeně krásné, atmosféra osmdesátých let je jedinečná. Zákon touhy možná není nejlepším režisérovým filmem, nicméně je jistě hodný shlédnutí, pokud divák přistoupí na obskurní hru, v níž se na odiv vystavuje ono pověstné španělské esperpento. (05.06.2023)

Je možné vystopovat, že právě tenhle film se stal odrazovým můstkem pro pozdější Špatnou výchovu i Volver. Aneb každý spisovatel píše jeden příběh a každý režisér točí jeden film. (10.11.2008)

Toto ještě není Almodóvar v plné parádě. Ale nenudila jsem se, rozhodně se nejedná o povrchní film. Akorát nějak nechápu, co je hezkýho na Tondovi Bandaskovi :-)... (12.03.2010)

Almodóvar je originál každým coulem. Nic jiného než pět bodů dostat nemůže. Navíc právě v tomto filmu nabízí svou poetiku v takřka krystalicky ryzí podobě. (05.11.2008)

homosexualita, transexualita, fanatický obdivovatel, divadlo, vražda, drogy, neschopná policie, nemocnice... všechny dobře známé motivy Almodóvarovy tvorby ve filmu plném vášně, ne zcela standartních vztahů a mnoha vtipných momentů (12.02.2009)

Kde Cameron potřebuje třetí rozměr a zaměstná půl Nového Zélandu na filmový trik, Almodovarovi stačí napsat skvělý a chytrý scénář s mnoha obrazy, barevnějšími než ty Cameronovy, kde si Cameron pomáhá trapnou a lacinou agitací a moralizováním všech, kdo nestačili zabořit provinilý zrak hluboko do linolea, tam se Almodovar jenom směje a zvedá obočí. To ani nemluvím o hudbě. Je fascinující, jak sofistikovaně a přitom civilně umí Pedro bavit. Jak překonává překážky, které si sám staví a vykouzlí z předem ztraceného příběhu, kde nenajdete ženu (ale zato plno buzíků v čele s Banderasem), nervydrásající, přestože dosti oplzlé kriminální drama. Jeho filmy netvoří žádná poselství ani si nekladou ambice někoho měnit nebo napravovat nebo nedejbože kritizovat. Almodovar je zkrátka plný nápadů a režijního umu, kterého skvěle využívá pro rozvinutí a potvrzení skvěle napsaných příběhů, které, ač to tak nevypadá, jsou ze všední reality. Člověku pak už nezbývá nic jiného než přemýšlet, co je ten Pedro zač a jaké Běsy(nechápu na konci "i") skrývá jeho tak kreativní osobnost. Přemýšlel jsem nad tím, jestli by tato story šla odvyprávět v jiném než homosexuálním prostředí a odpovídám si, že nevím (jak oslnivé...). Nikdy jsem nic ohyzdnějšího neviděl a některé scény s Antoniem heterosexuála vyloženě šokují. Z filmu však vyzařuje tolik života, tolik existencionálních odkazů, že člověk i tomuto podlehne a ke konci filmu, opět s kyslíkovým dluhem, nezbyde než Španělovi složit další poklonu. Přestože heterosexuál, 5*. (16.01.2010)

Almodovarovy filmy jsou tak stejné, čitelné, vždy plné emocí. (17.06.2010)

slabší 4* (29.06.2010)

Homosexuálové a transsexuálové, klasické prostředí raných filmů Pedra Almódovara. Poměrně úspěšný režisér a spisovatel, jeho žárlivý a manipulátorský přítel (Banderas - nejlepší role ve filmu), transsexuální začínající herečka, její pubertální "dcera" a nakonec i zcela vedlejší muž, jenž se stane obětí žárlivosti. Panoptikum Almodóvarova Zákonu touhy je rozhodně velmi zajímavé, jenže i přes to hlavně díky slabému scénáři zůstane mezi dalšími režisérovými filmy utopen v průměru, ze kterého ho vytahují jen úžasně nadčasové a takřka futuristické přilby místních policistů. Kdyby měl někdo tip na koupi, rád štědře odměním. (11.03.2014)

Almodóvarovi zožeriem asi všetko. Málokto vie dať do filmu takú dávku /nefalošných/ emócií ako on. A málokto ich potom vie aj preniesť na diváka. To už potom človek dáku chlapskú súlož ani nerieši. (18.09.2011)

3 a 1/2 (22.02.2009)

Hmm... úvodní titulky podbarveny hudbou ve stylu Williamsových Hvězdných válek. Hmm... Antonio Banderas s dalším chlapem v posteli. Hmm... situace a dialogy jak z červené knihovny. Hmm... co to přehrávání? Hmm... vražda. Hmm... sebevražda. Hmm... o čem to kurva bylo? (17.05.2009)

Asi nejsem cílová skupina tohoto filmu. Nijak mě neoslovil. Film o nelásce dvou buzíků a sestry transvestity mě nechává fakt chladný. Dokonce až tak že nemůžu hodnotit jeho kvality. Dodíval jsem ho jen kvůli té španělšině. (06.03.2016)

Film, který již oslavil své dvaadvacáté narozeniny a přitom je srovnatelný s nejoceňovanějšími pozdějšími Almodóvarovými díly! Krom, vcelku zbytečné a zbytečně provokativní úvodní scény, která může "neobeznámené" trochu pohoršit a možná i odradit od dalšího sledování, je film geniálně vystavěný, skvěle propracovaný a ozdoben vynikajícími výkony, včele s úžasnou Carmen Maurou, která se svého času, po uvedení tohoto snímku, stala ikonou gay komunity nejen ve Španělsku. Mezi nezapomenutelné scény patří výjev z netradičního inscenování Cocteauova Lidského hlasu s použitím Brelovy písně Ne me quitte pas (v češtině Lásko prokletá). (24.03.2009)

Kontroverzní film slavného režiséra Pabla Almodóvara.. Kde divák ve snímku pochopí zákon touhy, nenávisti a odpuštění.. Zvláštní psychologické drama u kterého jsem byl, jako na houpačce : chvíli nadšení - místy pád dolů, O nějaké vyváženosti se tedy nedá mluvit. Závěrem tomuto bizarnímu snímku dávám zlatý střed *** (16.10.2012)