Afrikou na pionýru

Prima, známé tváře z trabantstories...14700 km za pět měsíců, průměrně 100 km denně... Parametry malého motocyklu Jawa 50. Zdvihový objem 49,8 cm 3,tři rychlosti-nožní pákou,objem nádrže 5,5 litru, hmotnost 65 kg (bez paliva), užitečná hmotnost 160 kg, Největší rychlost 65 km/h, průměrná spotřeba paliva 2,3l/100 km, při plném zatížení 3,2l/100 km . Marek Slobodník přiznal, že vyjet v únoru při minus dvanácti stupních na motorkách nebyl logisticky šťastný nápad. Když dorazili Do Vráblů byli zmrzlí na kost.Nakonec dostali nabídku od kamaráda který jel s prázdnou dodávkou do Itálie že je tam odveze. Markovi to přišlo ponižující, ale nakonec pochopil že by jinak nejspíš umrzli. Píseň "Je to vo sviečkách" , která ve filmu zazní, vznikla ze zkušenosti z Markovo cesty na motorce k Aralskému jezeru zaznamenanému ve filmu Veľká cesta malých strojov. Chabé opravářské zkušenosti s opravami motorek řešili tak, že měli brašnu v které měli množství již použitých svíček a když si s opravou nevěděli rady, sáhli na slepo do brašny a vyndali svíčku a tu vyměnili. Existují i trička s podobnou tematikou které vznikly pro cestu do Afriky. Dan Přibáň když chystal cestu Trabantem Jižní Amerikou, dozvědě se o Markovi Slobodníkovi a jeho cestách po světě na motorce Pionýr. Nabídl mu aby jel s nimi, Marek kývl a rok připravoval motorku na dlouhou cestu. Jenže už po prvním stoupání do kopce zjistili, že není schopen s trabanty držet dech a tak na poslední chvilku sháněli "plnokrevnou" motorku. Žlutá motorka Pionýr pak ležela roky ladem až do doby, kdy se vydali na cestu do Afriky a ukázalo se že roční příprava motorky se vyplatila, protože dle slov Marka měla nejmíň oprav ze všech. Na dotaz v rozhovoru s Markem Slobodníkem kolik že má vlastně malých motorek značky Pionýr, tak dlouho přemýšlel, pak začal počítat a zastavil se u čísla dvanáct. (28.04.2020)

Trabanti, ale jsou to pionýři. A čistě po africku. Když člověk vím, že už je i seriál tak význam filmu se docela ztrácí, ale kdo nemá čas, tak ocení i film, který byl nečekaně brán jako velká síla. Asi bych neřekl, že film až na pár sekvencí přináší něco nového z čeho by se sedlo na zadek. I na všechny poměry bylo nečekaně málo opravování a i málo nebezpečí. Největší bylo v tom, že není benzín a samozřejmě hnusná malárie. Takže tohle se spíš profiluje jako poctivý dokument, který je zábavný a oddechový v něčem. Jen to téma už je trochu vyšťavený a o to víc je deprimující, že něm existuje absolutní monopol jen jedné skupiny tvůrců. (10.08.2022)

Nádherná reklama na svobodu organizována Marekem s příznačným příjmením a partou jeho sympatických pankáčů. Tam, kde se z trabantů v posledních letech stala vysoce organizovaná záležitost s přesnými termíny a otravnými cestujícími spěchajícími, aby stihli být u porodu, protože bez jejich účasti se škvrně nenarodí, tak tam pionýři zaujmou svojí svobodou a nesvázanýma rukama. Z tohoto úhlu pohledu je to tedy rozhodně lepší než žlutý cirkus. Dalším skvělým rozhodnutím byla zvolená destinace. Afrika bude vždycky naprosto jednoznačně nejzajímavější destinací. Je tam tolik nevyzpytatelností a nebezpečí, že žádný jiný kontinent tomu nemůže konkurovat. Jsou to velcí frajeři, že si na něco takového troufli. Záběry jsou opravdu delikátní a jako dokument o Africe to má prostě úplně všechno a kluci zachytili černý kontinent v plné komplexnosti. Nesmírně sympatický mi byl všudepřítomný humor i naprosto dokonale svobodný přístup zúčastněných. Úplně na vás dýchla ta nádherná atmosféra z toho sálající. Přesto je všechno oblečeno do naprosto profesionálního kabátu a ani po technické stránce si netroufnu mít výtky. Nejsilnějším momentem pro mě osobně ovšem byla vsuvka s malárií a nezištná pomoc tonoucím od portugalského páru. Tam se přiznám, že mi i slzička ukápla (přestože jsem tvrdý borec), když jsem viděl, jak vypadají poslední zbytky andělů současnosti. Moc rád uvidím další výpravu v této sestavě, protože to je prostě naprostý strop cestovatelských dokumentů. Přesně o tomhle to celé je. Ta vášeň Mareka a spol je úplně inspirativní a vtahující. (12.04.2020)

Já jim tu pětku musím nadělit. Skupina skvelých kamarátov v čele s největším pohodářem pod sluncem Markem Slobodníkem se rozhodnou po zkušenostech z trabantů udělat vlastní povoz na 50letých strojích a přejet Afriku!! Zhola bláznoství? Pro tyhle ne! 200km kde nič tu nič, klíd on ten benzín někde stejně bude. Přes vyprahlé pouště do nejzapadlejších vesniček, deštivých, blátivých cest, přes vyfetlé ghetto v Nairobi až na Strelkový mys. Se Slobodníkem zamává až nechtěná malárie a druhej Marek ´´jukebox on the feet´´ by snad roztancoval i Boko Haram..nechápu, ale fandím. :) 85% (31.01.2022)

Pekné, ale nie až tak originálne, zmenila sa len národnosť a mašina a potom už je to cesta po africkom vidieku, mestá sa obišli schválne, tie nemajú taký šmrnc. Ale tak jeden cestovateľ sa zahral aj na hudobníka, dokonca priviedol k Afričanom aj cigánske pesničky, takže veľký multikultúrny úspech. Inak také neúplné, skôr taká zmes záberov a skečov, tu sme zažili toto, tu nás trocha potrápila malária, zaujímavý bol ale rozhovor s pánom zo Somálska, ktorý popísal, ako on a jeho súkmeňovci chodia po známych trasách smerom do Germánie, kde idú začať nový život. Určite plný pracovitosti, prispôsobivosti a obohatenia, zvyčajne mačetového, lebo správny inžinier sa bez rezného nástroja nezaobíde. Avšak žiadnu vojnu nespomínal, ani žeby utekal kvôli nebezpečiu. Zvláštne. Veď tie mimovládky tvrdia, že v tých gumených člnoch to je samý vojnový utečenec, čo pri ostreľovaní svojej dediny nestihol vziať pas, tak má len mobil, no a tak narýchlo utekal, že tam nechal bojovať len svoju ženu a deti. Hm, tak asi len výnimka, čo potvrdzuje pravidlo, ale dokument úplne výnimočný nebol, tak ako aj čudný komentár s hlasom Kemku, ktorý celý koncept trocha ruší. (26.11.2023)